Článek
Všude se opakují stále stejné informace. Vidíme moonwalk, klip k písni Triller, černý klobouk a jednu rukavici. Připomíná se Neverland, plastické operace, obvinění, soudy a smrt.
Jenže málokdo zná podrobnosti, které jsou možná ještě mnohem zajímavější.
Michael Jackson byl vášnivým sběratelem a v Neverlendu se nacházelo obrovské množství jeho úlovků: starožitnosti, vyřezávaný nábytek, sochy, obrazy, trůny, rytířská brnění, hrací automaty, jukeboxy, figuríny, vláčky, i předměty spojené s podstavami od Disneyho. Aukční síň Julien´s připravovala veřejnou výstavu a katalogizovala přibližně dva tisíce předmětů. Samotná aukce však byla nakonec zrušena, katalog však zůstal.
Jackson se pohyboval před zraky veřejnosti už od útlého dětství. O jeho oblečení, čase, práci i odpočinku vždy rozhodovali jiní. Neverland byl jeho pokuse vytvořit místo, kde bude určovat pravidla on. Byl to uzavřený svět, v němž mohl uskutečňovat své touhy a představy. Jeho sídlo připomínalo zároveň palác, muzeum, kino, hernu, pouť i dětský pokoj.
V pronajatém domě v North Carolwood Drive, kde žil v posledních měsících života, zůstala skříň se zrcadlem. Na něm měl stručně napsáno: „Train, perfection, March, April, Full Out, MAY.“ Byla to jeho pracovní poznámka, ve které si připomínal, že musí trénovat, podat maximální výkon a dosáhnout dokonalosti.
V domě také zůstaly jednoduché kresby postaviček připomínající taneční pohyby. Jinde v domě visely vzkazy od jeho dětí o tom, že mají tatínka rády a že úsměv nic nestojí.
Psal velké množství krátkých poznámek, seznamů, pokynů a motivačních vět. Zapisoval si skladby, hudební nápady, úkoly pro sebe i druhé. Byl také známý tím, že byl posedlý detailem. Hudbu si nejenom poslechl, ale skutečně ji studoval. Nechával si připravovat nahrávky starších písní, zkoumal jejich melodii, rytmus a aranžmá. Publikum potom na koncertě vidělo dokonalost, za níž se skrývaly hodiny tréninku, práce a opakování.
Michael je známý svými automobily. Obvykle se zmiňují jeho limuzíny, vozy Rolls-Royce, luxusní autobusy a různě upravené vozy. Jenže on je skutečně potřeboval. Nemohl jednoduše vyjít před dům nebo se projít po ulici. Používal auta s tmavými skly a měl přesně naplánované příjezdy i odjezdy. Často se toužil před lidmi schovat, zároveň však jejich blízkost potřeboval.
Známý je také příběh o tom, že si Michael Jackson přál zažít obyčejný nákup. Chtěl vejít do supermarketu, vzít košík a vybírat zboží jako kdokoli jiný. Protože ve skutečnosti nebylo možné, jeho tým jeden supermarket vyklidil a zaplnil zaměstnanci, přáteli a figuranty, kteří si hráli na běžné zákazníky. Jackson pak procházel mezi regály a předstíral, že nakupuje jako ostatní. Na první pohled působí tako historka směšně. Ve skutečnosti však vyvolává spíše smutek. Jen tak totiž mohl na chvíli zažít pocit normálnosti.
Jeho dobročinnost často bývá prezentována velkými čísly. Mnohem silnější jsou konkrétní příběhy, kterými se sám příliš nechlubil.
Například v roce 1992 si přečetl o devítiletém chlapci, kterého doma v kuchyni zasáhla zbloudilá kulka z pouliční střelby. Jackson tu rodinu neznal. Uhradil však pohřeb, místo na hřbitově i náhrobní kámen, protože se dozvěděl, že jeho rodiče shánějí peníze na rozloučení se synem.
Jeho sbírky, poznámky i jeho činy ukazují další tvář člověka, kterého veřejnost vnímá prostřednictvím několika stále opakovaných obrazů. Nemusel být ani světec ani podivný muž s maskou.
Každopádně byl mimořádně talentovaný, pracovitý a velkorysý. Spolu s tím byl zraněný, možná sebestředný, rozporuplný a obklopený lidmi, kteří mu neuměli nebo nechtěli říci ne. Pomáhal ostatním a současně vytvářel obtížně pochopitelné situace.
Za dokonale nacvičenou postavou existoval člověk, který se povzbuzoval krátkými vzkazy na zrcadle, schovával se za tmavými skly automobilů a uchovával dětské vzkazy. Možná, že se snažil dosáhnout něčeho, co si za peníze nemohl koupit.
Jedna část jeho života neruší druhou. Co se skutečně odehrávalo v jeho nitru, už nezjistíme. A možná je to správně. Ani my sami bychom nechtěli, aby o nás svět věděl úplně všechno.
