Článek
Kdo čte mé články, tak ví, že jsem několikrát zmiňovala své poměrně vysoké sociální cítění. Vnímám, že za osudy lidí na ulicích, kterých se štítíme a odsuzujeme je, je často velmi silný životní příběh.
S čím ale problém mám, je fakt, že v dnešní době o sobě může člověk prohlásit, že je například medvěd a všichni se k němu jako k medvědovi musí chovat. Aby neublížili jeho citům.
Děti mohou být kýmkoliv a vy musíte mlčet
A tak se nám tady díky tomu rozmáhá takový nešvar - stále více dětí vlastní neví, zda jsou dívkami či chlapci. Během už tak těžkého dospívání na ně okolní společnost tlačí (ano, opravdu si troufnu říct, že tlačí), aby se rozhodli, zda budou homosexuální nebo heterosexuální. Navíc si ještě musí zvolit, zda jsou pansexuální, nebinární, transexuální…
Skoro to až na mě v poslední době působí tak, že je to moderní, aby si člověk prošel tímto objevováním a vyzkoušel si všechno.
Ve svém okolí jsem zaslechla příběh, jak si dívka myslela, že je homosexuální, aby následně zjistila, že je je asi spíše chlapcem. Za podpory rodiny, pro kterou toto bylo velmi těžké, nakonec dospěla k tomu, že se jen potřebovala najít a jinak je běžnou dívkou, kterou přitahují chlapci. Jen byla přecitlivělá a těch možností bylo mnoho.
Samozřejmě je to zjednodušený příběh, za kterým v pozadí byla velká podpora rodiny a terapie, ale jednoduše řečeno tomu tak dnes opravdu takto je - děti mají možnost stát se kýmkoliv.
Je to z jedné strany velmi hezké a demokratické, že se konečně nemusí bát prosadit svůj názor. Ale trochu mě děsí, že LGBT komunita se již raději přejmenovala na LGBT+, protože pochopila, že přidáváním písmenek by se za chvílí její název nevešel na řádek.
S velkým pochopením a úctou k lidem, kteří si prochází coming outem a nalézáním sebe sama si ale dovolím napsat, že tohle už je opravdu moc!
Chlapci v dívčích šatnách? V budoucnu to prý půjde
Četli jste například článek na serveru Novinky o tom, že vláda v Anglii chce prosadit, aby toalety v nových budovách byly oddělené? Státní tajemnice pro ženy a rovnost Kemi Badenochová prohlásila, že záchody pro více pohlaví (ano, máme jich očividně více, než jste tušili) odpírají soukromí a důstojnost mužům i ženám.
Líbil se mi názor v diskuzi pod tímto článkem, že než aby se dokola hledaly způsoby, jak prosadit práva nově vznikajících pohlaví, mělo by se hromadně řešit, proč se dnes mladí mají potřebu takto vymezovat a mělo by se jim pomoci. A s tímto naprosto souhlasím.
Tohle se totiž začíná zvrhávat v něco, co je nepříjemné těm, co se vymezovat nemusí, protože jsou spokojení tak, jako jsou. Proč mám chodit na záchod s mužem, který se ale cítí jako žena, a tak chodí na dámské záchody?
Pokud si myslíte, že k tomuto nedochází, můžeme se vrátit opět do Anglie. The Times informoval o tom, že Komise pro rovnost a lidská práva s působností pro Anglii a Wales připravuje pokyny pro školy, dle kterých si dítě bude moci samo zvolit, které záchody, sprchy či šatny bude využívat. Chlapec, který se cítí být dívkou, se tak bude moc převlékat a sprchovat s dívkami.
Lidé, kteří menstruují
A co je na tomto nejhorší? Že je nepopulární se proti tomuto vývoji vyhradit. Vzpomeňte například na skandál kolem spisovatelky J. K. Rowlingové. Ta si v roce 2020 dovolila reagovat na článek s titulkem „lidé, kteří menstruují“.
Na svém twitteru napsala, že si je jistá, že pro takové osoby bylo označení a různými zkomoleninami slova „žena“ naznačovala, co tím myslí. Okamžitě se setkala s velkou kritikou, která vedla k její obhajobě, že zná a miluje trans lidi, ale že nelze vymazat pohlaví a brát ženám jejich identitu.
Jsou to čtyři roky, s autorkou skoro nikdo nechce spolupracovat a herci ze ságy o Harry Potterovi jí odsoudili. Je totiž nepopulární upozorňovat na to, že máme jen dvě pohlaví a jsou to pouze ženy, kdo menstruují.
Říká se tomu pozitivní diskriminace, když práva menšiny převažují nad právy většiny. A já se aktuálně bojím, aby se svět nezbláznil ještě více a moje dcera se na střední škole neoblékala ve smíšených šatnách, aby se náhodou neuráželo nějaké pohlaví.
