Článek
Vše začíná hektickým příjezdem, který obnáší velkou tašku a batoh. Poté, co si najdete šatnu a v ní místo (což je výzva), nastává čas na rozbalení obsahu tašek.
Jako doma
V případě týdenního kempu kromě hokejové výstroje, ručníku a sprcháče vytahuji navíc další nezbytnosti. Sušák na výstroj, dostatek tekutin a svačinky.
Navíc mám i svůj batoh, který obsahuje deku, pití a svačiny pro mě, notebook (abych mohla pracovat), nabíječky a léky na bolest hlavy.
Tohle všechno tady na mě každý den bude čekat, a díky tomu zvládnu osmihodinovou šichtu na kempu.
Vybavená dostatečnou finanční hotovostí, abych měla na kafe z automatu, stojím každé ráno na značkách jako šedá eminence.
Důvod? Bezpečnost a oblékání
Vzhledem k velkému množství dětí nelze všechny uhlídat, a hlavně se na kempu předpokládá, že už jsou kluci dost stáří na to, aby se uhlídali sami. Jenže můj šestiletý syn je prostě torpédo a při hře by klidně vběhl do silnice, která vede před stadiónem. Dva roky zpět mi dokonce odešel se starším kamarádem až k autobusu.
Druhým důvodem je pak oblékání. Samozřejmě se zvládne obléct sám, ale některé věci ještě neutáhne a brusle jsou kapitola sama pro sebe.
A tak jsem tady. Kvůli těm chvilkám, kdy mají volný odpočinek a kvůli šatně. Mrznu u ledu a dávám svému malému hokejistovi najevo, že jsem tu pro něj.
On má radost, tatínek má radost, že točím videa a já se snažím přesvědčit, že mám také radost. Samozřejmě, že jsem hrdá a dělá mi můj hokejista radost, ale moje tělo za to platí daň.
Od sezení v zimě jsem nastydlá, nepohodlné sedačky jsou zlo na záda a únava už je jen bonus k tomu všemu.
Díky moc pánové!
Zároveň jsou tyto týdny plné zážitků a nových přátelství s dalšími rodiči. Občas už je to sice ponorka, ale díky tlachání o ničem zvládáme přežít!
Na jeden z našich kempů každoročně prochází Radko Gudas, což je příjemné zpestření týdne.
Navíc sem chodí svou pauzu vyplnit další hráči, a tak tu pak rodiče jako malí Jardové kupují v hokejovém obchodě mikiny Bostonu, protože přijede David Pastrňák.
Fotky s Jakubem Voráčkem či Jakubem Vránou zdobí naše stěny včetně podpisů. A já tímto chci pánům poděkovat, protože právě ten adrenalin, kdy běžím fotku rychle vyvolat, než stihnou odjet, aby ji ještě stihli podepsat, mi umožňuje zvládat tyhle dlouhé chvíle na kempech.
PS: Přijedete i letos, že jo?!
