Článek
Jako dítě jsem nikdy nezažila pocit z toho, že bych rodiče zklamala. A to jsem toho vyváděla opravdu požehnaně. Vždy jsem ale měla pocit, že mě berou takovou, jaká jsem. A chtěla jsem toto dát i svým dětem. Jenže život není vždy takový, jaký si ho naplánujeme. A tak se stalo, že jsem neovládla svou reakci při pohledu na vysvědčení mé čtvrťačky.
Proč mě to tak vzalo?
Asi jako mnoho rodičů jsem v sobě nosila představu ideálního výsledku. Možná i určité očekávání, že když dítě „má na jedničky“, tak to tak prostě má být. Když se tam objevila dvojka, něco ve mně sepnulo – obava, že polevila, že mohla víc. Ale hlavně… že já jsem selhala jako rodič, protože jsem ji k tomu dostatečně nemotivovala a neudělala jsem si na ni více času.
Až později mi došlo, jak krátkozraká a nespravedlivá tahle úvaha byla.
Náročný rok
Tento rok byl jedna noční můra za druhou. Syn nastoupil do první třídy, dcera do čtvrté a já se vrátila po 10 letech na psychicky velmi náročnou pozici na OSPOD. Celá situace si ještě nestačila ani sednout a už jsme řešili šikanu ve třídě.
Z nevinné hádky mezi děvčaty se stal celoroční psychický teror dcery, který nás zaměstnal po zbytek roku. Z oblíbené dívky se stal outsider. Dcera se začala vracet ze školy s tím, že je tlustá (opravdu není, je sportovkyně), hnusná, divná… Rozjela se i kyberšikana, kdy neměla dcera klid ani doma - telefonáty od dívek z parku, které jsou těžce za hranou slušného vychování.
Situaci těžce nesla a tělo začalo utíkat do nemocí. Od října do června má 230 zameškaných hodin, a to ještě učitelka nezapisovala hodiny, kdy odcházela ze školy.
Sama jsem tento rok odnesla zdravotně, což je jen důkazem, že toho bylo opravdu hodně. A co teprve na citlivou desetiletou dívku?
Nejde o známku, jde o přístup
Moje dcera je chytrá, zvídavá, pracovitá. Občas má den, kdy se jí nechce. Jako každý.
Chtěla jsem, aby byla úspěšná. Aby měla otevřené dveře. Aby si jednou mohla vybrat. Ale pravda je, že žádná z těchto věcí nesouvisí se známkami ve čtvrté třídě.
Co ale souvisí, je to, jak si bude sama sebe vážit, jak bude vnímat vlastní hodnotu – a zda bude vědět, že doma má bezpečné místo, kde není potřeba být dokonalá.
A já to nyní vím a udělám maximum pro to, abych příště byla lepší máma, která si dá pozor na své reakce.
Protože když si nyní čtu, co všechno zvládla, tak vysvědčení bylo naprosto dokonalé!
