Článek
„V individuálním emočním vývoji je předchůdcem zrcadla tvář matky.“ – D. W. Winnicott.
Zrcadlo, zrcadlo pověz, jak se chovám?
Dnes jsme doma mělo zase jednu ranní hádku s dcerou. Jak roste, začínám mít pocit, že už se budeme jen hádat. Ta dnešní byla kvůli batohu! Ano, čtete správně. Jen jsem se jí zeptala, proč ten drahý ergonomický batoh nechce nosit a o dvacet minut později jsme tu na sebe štěkaly.
Doma jsem si sedla a začala přemýšlet, co vlastně k hádce vedlo. Byla to její nerozhodnost.
„Proč se ti ten batoh nelíbí?“
„Já nevím.“
„A kdybychom vzali jinou barvu a tenhle dali bráchovi? Stejně ho bude potřebovat.“
„Možná.“
„Jak možná? Tak buď jde jen o barvu nebo chceš úplně jiný?“
„Já nevím.“
Jsem cholerik, takže další vývoj událostí nemusím popisovat. Naprosto mě vytočila nerozhodností. To je hrozná vlastnost. Vytáčí mě!
Stejně tak, jako partnera vytáčí ta moje nerozhodnost. Má dcera mi opět nastavila zrcadlo. A já opět neprošla.
Děti vám vrací vaše chování
Naše děti jsou zrcadly odrážejícími obrazy toho, co se kolem nich děje. Pojem mirroring (zrcadlení) poprvé použil Sigmund Freud v roce 1890 a tento jev popsal jako obranný mechanismus našeho ega.
Kromě toho, že děti sdílejí genetické podobnosti s rodiči, odrážejí gesta, jazyk a zájmy dospělých v jejich životech.
Všimnete si tak například, že vaše dítě drží pastelku stejně jako táta drží pero nebo používá frázi, kterou často říká babička.
Kromě návyků ale zrcadlí i vaše chování a to je jedna z největších výzev rodičovství.
Je vaše dítě vzteklé a na „ne“ reaguje emočním výlevem? Zamyslete se nad tím, jak se chováte vy. Když vás dítě neposlechne napoprvé (řekne vám své ne), jak reagujete? V klidu ho požádáte znovu? Nebo uděláte to, co vaše dítě - vyletíte jak čertík z krabičky?
Vaše dítě neumí říct nic v klidu? A co děláte vy? Říkáte věci v klidu nebo štěkáte příkazy?
Začít musíte u sebe
Mnoho rodičů přivádí své dítě na psychoterapii proto, že se obávají o jeho vývoj. Je podle nich například moc vzteklé nebo třeba uzavřené do sebe.
Po pár sezeních se pak diví, když jim psychoterapeut oznámí, že dítě odráží atmosféru v domácnosti a zrcadlí to, čeho je svědkem.
Vadí vám nerozhodnost vašeho dítěte? Zamyslete se, zda nejste stejní a začněte se změnou u sebe. Jakmile dítěti ukážete jiný typ chování, dítě ho od vás převezme.
Dítě sedí u telefonu nebo u počítače a knihu do ruky nevezme? A jak jste na tom vy? Raději si večer sedáte k televizi nebo si vezmete knihu? Co děláte, když se nudíte? Rozhlížíte se kolem nebo koukáte do telefonu?
Po dětech nemůžete chtít, aby se chovali jinak, když jim k tomu nedáváte dobrý příklad. Nemůžete vedle dítěte sedět, hrát hru na telefonu a zároveň ho nutit do čtení s tím, že je to lepší než hraní hry na telefonu.
A tím se dostáváme k trochu pozitivnějšímu závěru - existuje i pozitivní zrcadlení. Jedná se o stejný princip, jako u vlastností, které vás vytáčí a neuvědomujete si, že je máte také. Když se vám na druhém člověku naopak něco hodně líbí, tak to většinou znamená, že tuto vlastnost máte také, jen si to neuvědomujete.
A děti, které jsou jako houby a vstřebávají vše kolem sebe, přijímají ty pozitivní vlastnosti stejně tak, jako ty horší. Líbí se vám na vašem dítěti, jak je cílevědomé? Má to nejspíše po vás, jen si to neuvědomujete.
