Dlouhá rodičovská dovolená prý dětem škodí a způsobuje, že se hůře uplatní v práci

Nejprve je na místě menší srovnání ohledně rodičovské dovolené. Ženy v České republice mohou být na rodičovské dovolené až do 3 let věku dítěte.

Český rozhlas pro srovnání uvádí, jak je to s rodičovskou ve světě. V Belgii, Španělsku či Francii si maminka užije svého dítěte jen 16 týdnů, a poté musí nastoupit zpět do práce.

V Británii trvá dovolená jeden rok a postupně se snižuje vyplácená částka, až nakonec ve 39. týdnu klesne na nulu a zbytek pobytu doma do jednoho roku je pro maminku neplacený.

Vláda zkrátila rodičovskou ze čtyř let na tři a vyvolalo to vlnu nevole. Tento rok navíc doma má ale dle některých studií pro dítě negativní důsledky, a je tedy dobře, že došlo ke zkrácení.

Institut IDEA CERGE provedl studii mezi dětmi, kterých se dotkla reforma v roce 1995. Právě tehdy byla zavedena možnost zůstat doma s dítětem až do čtyř let věku.

Analýza dat dle této studie prokázala, že děti, které nenastoupily do školky ve 3 letech, dosahují v dospělosti nižšího vzdělání a horšího uplatnění na trhu práce.

„Zjednodušeně se dá říct, že jsme se podívaly na děti narozené před zavedením reformy rodičovských příspěvků a po něm. Tyto dvě kohorty jsme pak porovnávaly s dalšími dvěma, takzvanými kontrolními skupinami dětí narozených v jiném, nereformním roce. Zaměřily jsme se na ony děti ve věku 21 a 22 let a porovnávaly, jestli a v čem se liší,“ vysvětlila pro Akademii věd ČR ekonomka Klára Kalíšková, jak studie probíhala.

Příspěvek na facebookových stránkách Akademie věd ČR rozpoutal poměrně vášnivou debatu a převážně se komentující shodovali, že na tomto výsledku se podílí mnoho proměnných (například socio-ekonomických) a že by se měl brát v úvahu i emocionální vývoj dítěte, pro který je delší pobyt v rodině lepší.

Proč je ale rok navíc doma s dítětem podle Kláry Kalíškové rozhodující v tom, zda dítě bude v budoucnu studovat?

„Naše hypotéza je, že dítě nastoupí do školky později a už se nestihne doučit a dohnat všechny dovednosti, včetně sociálních. A do školy už pak nastupuje rovnou s handicapem a je pozadu. Pak se to s ním po celou dobu studia táhne. A v důsledku toho už nenastoupí na vysokou školu, protože se tam buď nedostane, nebo se o to ani nesnaží, a tak trochu se v tom věku kolem 21 až 22 let hledá,“ vysvětlila ekonomka v rozhovoru pro CzechCrunch.

Je však třeba si uvědomit, že se jedná o výsledky týkající se časového období mezi 3. a 4. rokem věku.

V případě zkracování jsou totiž studie zajedno - čím déle je rodič doma s dítětem, tím je to pro jeho vývoj lepší.

Zmínit lze například studii zveřejněnou na serveru IZA, která se zaměřila na zvýšení rodičovské dovolené v Dánsku z 24 na 46 týdnů.

Autoři zjistili, že děti matek, které si kvůli reformě vzaly delší dovolenou, mají lepší výsledky měřené v adolescenci. Za každý další měsíc dovolené mají děti o 4,7 procenta vyšší pohodu, o 3,5 procenta vyšší svědomitost a o 2,8 procenta vyšší emoční stabilitu. Kromě těchto samozřejmých zlepšení mají děti také o 2,7 procenta méně dní školní nepřítomnosti.

S ohledem na výše uvedené studie si dovolím napsat svůj vlastní názor. Ono totiž nelze zobecnit čas strávený doma. Znám rodiny, kde děti celé dny tráví u televize či mobilu. Zde je pro takové dítě jistě mnohem lepší, když je ve školce.

Pak jsou ale rodiny, ve kterých děti chodí ven na hřiště, navštěvují dětské herničky a celkově rodiče s dětmi vedou velmi sociální život. Takovým dětem pak těžko může hrozit nějaká sociální izolace.

Stejně tak jsou rodiny, kde se dětem opravdu věnují. Hrají s nimi hry, vyrábějí, čtou knihy, chodí na výlety atp. O těchto dětech pak ale nelze říct, že by jim delší pobyt s rodiči ubližoval a způsoboval hendikep ve vzdělávání.

A upřímně nemám také valné mínění o tom, jak probíhá vzdělávání ve školce. Například v naší školce syna označili za velmi podprůměrného a dokonce ho vyřazovali z vyrábění nebo nějakého vzdělávání, protože to nemělo dle nich smysl ho trápit. Nebyl jediný, paní ředitelka měla, co se kluků týče, velký problém uznat jejich osobnosti.

Já svého syna znala a věnovala jsem se mu doma. Jediný jeho problém je zkřížená lateralita a horší grafomotorika, protože je levák. Stačilo ale trochu individuálního přístupu a syn má grafomotoriku mnohem lepší. A ten podprůměrný kluk mi nyní před nástupem do školy plynule čte a zvládá počty druhé třídy.

Výzkum je tedy jedna věc, ale proměnných je tolik, že dle mého názoru nelze označit za příčinu horších studijních výsledků to, že dítě bylo dlouho doma a nechodilo do školky. Ony ty školky totiž nejsou často takový zázrak, aby rozhodovaly o tom, zda dítě půjde na vysokou.

Zdroje: IDEA CERGE, Facebook, Akademii věd ČR, Český rozhlas, CzechCrunch, IZA