Článek
Už jsem to skoro měla nebo mám to na jazyku. To jsou běžné obraty, které používáme, když si nemůžeme na něco vzpomenout, ale víme, že už jen kousek a vzpomeneme si.
Tak právě tento jev má několik názvů a jedním z nich je například fenomén špičky jazyka nebo také lethologica.
Server VeryWellMind tento fenomén popisuje jako „neschopnost získat konkrétní slovo jako odpověď na vizuální, sluchovou nebo hmatovou prezentaci“.
Lethe byla řekou zapomnění
Ve chvíli, kdy už máme něco na jazyku, často si dopomáháme jinými slovy a zaplňujeme tak tu chvíli, než si dané slovo vybavíme.
Odborným termínem pro tento druh zapomínání je již zmíněné slovo lethologica.
Stejně jako mnoho jiných anglických termínů spojených s myslí, lethologica je moderní slovo odvozené z klasické řečtiny. V tomto případě jsou řecká slova lethe (zapomnětlivost) a logos (slovo).
V řecké mytologii byla Lethe jednou z pěti řek podsvětí, kde duše zemřelých pily, aby zapomněly na všechny pozemské vzpomínky.
Někde v paměti to je
Dospělý člověk aktivně používá asi 50 tisíc slov. Pro zajímavost Oxford English Dictionary obsahuje asi 600 000 slov a ani to nepojme celou anglickou slovní zásobu.
Slov, kterým člověk rozumí, ale nepoužívá je v běžné řeči a psaní, bude samozřejmě mnohem více. Slova z tohoto pasivního slovníku tvoří velkou podmnožinu slov zažitých v lethologice.
Slova, která používáme zřídka, včetně vlastních jmen, často zapomínáme. A tak mnoho tisíc slov uložených v našem mozku, která používáme jen zřídka, může být obtížnější si v krátké době vybavit, protože jsme si ještě nevytvořili potřebné odkazy na další důležité části informací, díky nimž lze vzpomínky snadno získat.
Lethologica je tedy jak zapomenutí slova, tak stopa toho slova, o které víme, že je někde v naší paměti.
Co se tedy děje s mozkem?
Vzpomínky jsou krátkodobě uloženy v hipokampu, než se přesunou do jiných oblastí mozku. Vyvolání paměti je komplexní a zahrnuje proces známý jako opětovné sloučení paměti. Během fenoménu lethologica tento proces nefunguje správně.
Aby toho nebylo málo, studie prokázaly, že pokus zapamatovat si slovo je tím obtížnější, čím déle o něm přemýšlíme. Je to proto, že se mozek naučí tu chybu, že si slovo nepamatuje, spíše než slovo samotné. V podstatě se naučí selhat.
Kdy už je to problém?
Podle serveru VeryWellMind tento fenomén zažívají lidé po celém světě a je závislý na věku. Zatímco mladí dospělí mohou zažívat tyto okamžiky jednou týdně, starší dospělí obvykle zažívají tyto případy téměř denně.
Horní pozici ve slovech, která nejčastěji zapomínáme, tvoří vlastní podstatná jména.
Vědci pak také dle serveru LABS zjistili, že bilingvní lidé zažívají více těchto momentů ve svém méně dominantním jazyce.
Problém dle serveru Better Aging nastává tehdy, když se nemůžeme vybavit slova, která běžně během hovoru používáme či si například neumíme vybavit poslední konverzaci s kamarády. V tomto případě už se nejedná o úsměvný fenomén, ale o možný rozvoj Alzheimerovy choroby či demence.
Zdroje: VeryWellMind, LABS, Wikipedia, Better Aging
