Článek
Možná to zní trochu tvrdě - obětování. Ale ono to tak opravdu je. Hokej není sport pro každého a ne každá rodina se zvládne adaptovat na tréninky.
Co to tedy vlastně znamená být hokejovou rodinou s malým hokejistou, který se ještě nezvládne sám obléct?
Hokejky a zimní oblečení - všude a stále
Znamená to, že zimní oblečení nikdy neuklízíte. Známí kolem s příchodem jara vezmou zimní věci a uklidí je, aby měli ve skříni prostor na jarní a letní věci.
Naše skříň celoročně praská ve švech, protože na ledě jsme i v létě a zimní stadion tak nějak nezajímá, že jsou venku tropy.
Hokejová rodina má doma omlácený nábytek od toho, jak si malý hokejista trénuje správné údery a odpalování. Naivní představa, že když koupím měkký míček, nemůže nás čekat žádná pohroma, byla opravdu velmi dětinská. Správně namířený měkký míček totiž dokáže nadělat pěknou paseku.
Hokejová rodina nezná víkendy. Buď jsou turnaje nebo zápasy. Obojí vám naruší celý den. Naprosto miluji zápasy mimo Prahu! Kvůli jednomu zápasu jedete desítky kilometrů tam a zase zpět. Ale co bychom pro rozvoj malého hokejisty neudělali, že?
A běžná výbava předsíně u hokejové rodiny? Hokejky a puky. A dalších milion pomůcek na cvičení a posilování. Nikdy mi nedošlo, jak je bosu velké, dokud mi neleželo v předsíni.
Jak vypadá den hokejové mámy?
Hokejová máma ráno pracuje jako jiné mámy. Jen to musí stihnout dopoledne, protože tréninky začínají ve 13 hodin.
Hokej ale není jako jiný kroužek či sport, kam přijdete na čas. Na hokej je potřeba přijet minimálně dvacet minut před začátkem tréninku, protože výstroj, že?
Mé první oblékání syna do výstroje probíhalo za asistence YouTube, kde jsem měla uložené video. Trvalo mi to celých 25 minut, protože jsem vše pořád předělávala.
Po třech letech s hrdostí hlásím, že dokážu syna obléct i za osm minut! Ale i přes to se mi občas stane, že obléknu dres, aniž bych nasadila ramena nebo kalhoty.
Občas dokonce i na ty chrániče zapomenu a pak se divím, že mi to celé nějak nesedí. I takové dny jsou.
Poté se hodinu dívám na svého syna, jak bruslí sem a tam. Ke konci tréninku pak fandím, když hrají hokej.
V šatně rychlé svléknout (to dám už dokonce za tři minuty) a vysílám ho na strečink nebo na fotbal, které jsou součástí tréninku.
A třicet až šedesát minut zase sedím a čekám, než skončí, abychom mohli domů. Když to napíšu v časovém rozmezí, tak z domova odjíždíme ve 12 a vracíme se kolem 16:30.
V létě chodím v zimní bundě
Ještě stále si říkáte, že to nezní tak hrozně? Tak pozor - ještě existuje něco jako hokejové kempy, jejichž existence mi byla zatajena, když jsem na hokej kývla.
V reálu to znamená, že venku jsou tropy a vy jste s dítětem na kempu. A protože na tom kempu jsou samé starší děti a vy znáte své dítě, tak tam s ním raději jste také. Celý den.
O prázdninách ráno vstáváte v půl sedmé, abyste se stihli dopravit na místo určení. Vybaveni zimní bundou, v teplákách a teniskách, ačkoliv kolem vás běhají lidé v šatech a žabkách. A celý den svlékáte a oblékáte dítě.
Občas zajdete ven, ale tam zjistíte, že je fakt hrozný horko a vy máte na sobě moc oblečení, takže jste raději vevnitř. A koukáte na hodinky, až padne pátá hodina, abyste vyřízení přijeli domů. Kdo vyřízený není, je váš malý hokejista, který chce ještě na hřiště.
Tohle všechno ale jednou skončí. Na kempech bude schopný být brzy sám. Oblékat se bude také již sám. A já budu vzpomínat na to, jaké to bylo být máma malého hokejisty.
