Článek
Není to tak dlouho, co jsem zde zveřejnila článek o tom, jak dětem oznámit, že Ježíšek neexistuje. Teoreticky jsem to tedy uměla, v praxi to bylo trochu jinak.
Dceři bude deset let a já si užívala každého dalšího roku, kdy věří na Ježíška. Minulý rok už to skoro prasklo, ale podařilo se zažehnat pochybnosti.
Dceři bude deset let a já si užívala každého dalšího roku, kdy věří na Ježíška. Minulý rok už to skoro prasklo, ale podařilo se zažehnat pochybnosti.Dceři bude deset let a já si užívala každého dalšího roku, kdy věří na Ježíška. Minulý rok už to skoro prasklo, ale podařilo se zažehnat pochybnosti.
Letos jsem si uvědomila , že to budou poslední Vánoce, kdy věří, a chtěla jsem, aby byly o to více speciální. Speciální budou, ale v jiném smyslu slova.
Zbrklé rozhodnutí
Vše začalo zbrklým dopisem od Ježíška. Usnula jsem, když děti daly dopis za okno, a neměla jsem dopis připravený. Ráno jsem sotva stihla dopisy sundat a rychle napsala odpověď. Jenže dcera si hned všimla, že to písmo je moje.
Začala jsem zakecávat, ale z ní vypadlo, že už je ve třídě jediná, kdo věří, a že se jí začaly děti posmívat.
Po rychlokonzultaci v koupelně s partnerem jsme se rozhodli, že už je asi čas, jí to říct.
Tohle byl přesně ten moment, kdy jsem se měla zastavit a zamyslet se, zda nejednám zbrkle. Bohužel jsem se nezastavila.
S dcerou jsem si sama v pokoji promluvila o tom, jak to ona sama vnímá. Dala najevo pochybnosti o existenci Ježíška. Prý není možné, aby všechno stíhal.
„Nestíhá, proto mu pomáhají rodiče,“ vypadlo najednou ze mně.
Dcera se rozplakala a mé srdce zabolelo. Pak se celá konverzace obrátila, dceři začaly docházet různé věci a nakonec jsme se i zasmály, protože jsem jí říkala, jak byly vtipné některé její poznámky.
Vzala to nakonec hodně hezky a slíbila, že bráchovi nic neřekne.
Co jsem to provedla?
Můj dobrý pocit zmizel stejně rychle, jako se objevil. Došlo mi, že jsem před Vánoci dceři zničila vánoční kouzlo. Moje zbrklost zase jednou udělala něco, co nelze vzít zpět.
Dcera už je asi v pohodě. Maluje vánoční obrázky, prý se chce vánočně naladit. A dokonce si už pustili vánoční pohádku.
Já skrývám slzy zlosti. Jsem na sebe tak moc naštvaná. Co je mi do ostatních dětí? Proč mě trápilo, že ostatní děti nevěří? Moje dítě věřit ještě mohlo a já mu to celé zkazila.
Navíc mě až později napadlo napsat kamarádkám, jak to mají ony doma a zjistila jsem, že jejich stejně staré děti ještě věří.
Zpět to už nevezmu a nezbývá než doufat, že se mi podaří s dcerou najít způsob, jak letošním Vánocům vrátit to krásné kouzlo.
Zdroj: autorský článek
