Článek
Byla jsem jednou z těch maminek kvočen a když dcera jela minulý rok na soustředění se sborem, dala jsem jí s sebou chytré hodinky. Byla jsem za hvězdu, protože jsem ostatním rodičům mohla nahlásit, že děti dojely v pořádku. Sbormistryně totiž dává vědět až na webových stránkách kolem půlnoci.
Nadšení vystřídal stres
První a druhý den jsem byla nadšená, dcera zavolala jen jednou, byla veselá a šťastná. Třetí den telefonátů začalo být více a já začala pochybovat o správnosti mého rozhodnutí.
Po šestém telefonátu jsem již věděla, že to byla hloupost a rozhodla jsem se na hodinkách nastavit, aby mohla volat jen v době odpoledního klidu. Jen jsem ji nechtěla rozhodit tím, že to udělám bez jejího vědomí a chtěla jsem jí to říct, až bude volat znovu.
Zavolala. Plakala. Holky na ní byly zlé, ona tam s nimi být nechce a máme si pro ni přijet. Bylo mi hrozně.
Místo, abych si užila trochu klidu, protože se jednalo o jediný týden v roce, kdy jsem měla na starost jen jedno dítě, jsem po zbytek soustředění řešila uplakané telefonáty o tom, jak se jí stýská, že chce domů a že už to nezvládne.
Jakmile jsme jí řekli, že pro ni tedy přijedeme, volala hned nazpátek s tím, že to vlastně tak hrozné není a že tam chce zůstat.
Po návratu nadšeně vyprávěla, jak si to tam užila. Já byla hromádka nervů, protože jsem po celou dobu soustředění bojovala s ambivalentními pocity. Na jedné straně jsem si říkala, že to zvládne. Na stranu druhou jsem si nadávala, že nechávám své dítě, aby se trápilo.
Benevolentní tábory
Po této zkušenosti mám jasno v tom, že telefony na žádné tábory nepatří. Jenže je velký problém v tom, že ne všechny tábory je mají zakázané.
Naše škola, pochválena buď, zakazuje chytré hodinky i mobily. Nejen ve škole, ale hlavně na školy v přírodě nebo lyžařské kurzy. Díky zákazu tam nemá mobil nikdo a je klid.
Tenisové soustředění, na kterém nyní dcera je, naopak mobily dovoluje, ale jen na odpolední klid. Poté je děti musí odevzdat. Ideální řešení, protože odpoledne bývají děti v klidu, unavené po dopoledních aktivitách.
Takže telefonáty domů jsou krátké s tím, že si jde hrát s holkami a má se skvěle. Kdyby měla telefon celý den, tak mi ráno a večer volá a pláče.
Protože tak to prostě je. Když se dítěti stýská, tak rozhovor s rodičem ho akorát ještě více rozruší a stýská se mu ještě více. Nemluvě o tom, že rodiče pak samozřejmě mají tendenci volat vedoucím a vše s nimi řešit.
Tábor za všechny prachy
Že je s mobily problém, to ukazují i rozhovory s vedoucími táborů.
„Zejména těm mladším se třeba zpočátku stýská, něco je trápí a hned píšou domu. Rodič pak neodhadne vážnost a hned pro dítě vyrazí, případně volá nám, co se děje. Jenže děcko za pár minut na stesk zapomene, když rodič opravdu přijede, vidí dítě naprosto v pohodě a spokojené,“ uvedl pro server PrahaIN táborový vedoucí Vladimír.
Ten také zcela věcně uvádí, že když má tábor dobrou náplň, dětem ani telefon nechybí.
V tomto ohledu mohu potvrdit, že tomu tak skutečně je. Když je dcera na příměstském táboře plném aktivit, ani si na hodinky v batohu nevzpomene. Naopak nyní byla na táboře, který se jevil jako plavecký, ale plavali jen jednu hodinu a zbytek dnes trávili čas v přilehlém parku.
Dcera po prvním dnu přišla, že tam všichni mají mobily a že by chtěla také. Vzala si ho a já jí ho na její žádost uvolnila, abych sama zjistila, kolik času na něm bude. Strávila na něm 4,5 hodiny!
Takže jsem zaplatila drahý plavecký tábor, na který jsem dceru v 7:45 odvedla, aby si šla od 9 na hodinu zaplavat. Poté se usušili, šli na oběd a zbytek odpoledne trávili v přilehlém parku na mobilu. Asi nemusím psát, že příští rok zvolím plavecký tábor lépe.
Vždyť kdybych chtěla mít dítě na telefonu, mohu si ušetřit několik tisíc za tábor a nechat dítě doma!
Dobrý tábor to umí bez mobilu
„Způsobuje to ale i zbytečné komunikační problémy. Stalo se mi, že rodič volal ve dvě ráno, že jeho dítě má teplotu. Místo, aby to řeklo vedoucímu, který spal ve vedlejším stanu, to zavolalo rodičům. Ti se pak zlobili, jak je to možné,“ řekl pro server Aktuálně Lubomír Kraus, jednatel společnosti Agentura7.
Ten také dodává, že dětem mobilní detox neuškodí a souhlasí s výše zmíněným Vladimírem, že vše je o náplni tábora.
A do třetice stejný názor na mobily a náplň tábora sdílel pro server iDNES Jaroslav Černý, zástupce ředitele ústeckého Domu dětí a mládeže.
„Dětem říkám, že na táboře v lese nemá mobil co dělat. Nesmějí se nudit. Pokud to tak je, mobil jim neschází,“ má pan Jaroslav jasno.
Podtrženo sečteno by se dalo napsat, že správný tábor poznáte podle toho, zda mají děti povolené mobily či nikoliv. Pokud jsou si totiž táboroví vedoucí dostatečně jistí náplní svého tábora, tak ví, že dokáží zabavit děti i bez mobilů.
