Článek
Když má dítka trochu odrostla a bylo na čase přispět rodinné pokladny i něčím jiným, než jen výdaji, nastoupila jsem do práce. Záhy jsem zjistila, že je to neslučitelné s nemocemi dětí a měla jsem to štěstí, že jsem si našla práci z domova.
Vzhledem k tomu, že jsem měla jednu práci na 0,6 úvazku a další dva přivýdělky, pokrylo to v podstatě plný úvazek.
A vy jako nestíháte?
Když jsme potom někde byly s maminkami, nechápala jsem, že nic nestíhají. Nemají vypráno, nemají uklizeno, nakoupeno… Dětem pořád něco ve škole chybělo, protože maminky nestíhaly vše zajišťovat.
Jakožto pracující matka, která vozí děti na všechny kroužky, jsem měla potřebu jim vysvětlit, že to není prací. Vždyť já také pracuji a vše stíhám!
Neříkala jsem jim to napřímo, zase taková opravdu nejsem, ale když si začaly stěžovat, že nemají kostýmy na školní akademii, tak jsem přispěla svými tipy, kde se dá vše sehnat, protože já už vše mám.
Nestíháte se s dětmi učit? No tomu já opravdu nerozumím, protože já nejen že pracuji a vozím děti na kroužky, ale ještě stíhám vařit a s dětmi se večer učím.
No, když to píšu, tak bych sama sobě dala facku, co si budeme povídat.
Pak přišlo léto, šéf se rozhodl, že už nebude ve svém podnikání pokračovat v takovém rozsahu, a já dostala výpověď. Zhrzená několikaletým vykořisťováním od soukromníků jsem se rozhodla, že už toho mám tak akorát dost.
Být doma na home office je skvělá věc, ale stojí mi to opravdu za to, abych se každý měsíc hádala o své peníze? A také jsem poměrně hodně trpěla co se mého soukromého růstu týče, protože mé práce mě nijak neposouvaly.
Tak jsem se po deseti letech doma rozhodla pro návrat do státní sféry. Zvládala jsem to doposud, tak teď to zvládnu také. Podařilo se mi domluvit hezké podmínky, takže jsem sice na 0,9 úvazku, ale částečně mohu pracovat z domova.
Jak jsem psala výše, že když píšu, jak jsem mluvila, dala bych si facku, tak po nástupu do práce bych si dala dvojnásobnou. Vůbec nic nestíhám!
Facka jménem realita
Zatímco na home office jsem si doma uvařila oběd, který pak sloužil jako večeře pro děti a partnera, teď nemá kdo ráno uvařit. A večer, když se vrátím z práce a kroužků, už fakt vařit nestíhám.
Koš na prádlo, který byl vždy prázdný, je nyní stále plný. Prádlo jsem si totiž v průběhu dne mohla dát kdykoliv prát, zatímco nyní to zvládám až večer. Takže se mi regulérně nyní stává, že syn nemá čisté kalhoty.
Nákupy? To je kapitola sama pro sebe. Díky moc za dovážku nákupů, protože to už bych opravdu nezvládala. Ale ono i objednávání dárků se stalo výzvou. Zatímco doma na home office jsem si mohla převzít balíček, když přijel, nyní vše musím dávat do nějakého výdejního místa. Jenže podestýlku pro morčata, která má deset kilo, mi nikde v okolí nechtějí uložit. Musím ji tedy kupovat v nedalekém zverimexu a stojí mě to mnohem více peněz.
A takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Utírání prachu večer v rychlosti, výměna ložního prádla každý pátek ráno, kdy vstávám o půl hodiny dříve a postupně, jak rodina vstává, měním ložní prádlo.
Víkendy, které jsem jezdila za maminkou a odpočívala, se pro mě staly zdrojem stresu. Nyní jsou to totiž mé jediné volné dny, a když odjedu za maminkou, nemám kdy dovyprat a douklidit.
Milé maminky, odpusťte jedné pošetilé mamince, která si myslela, že vy děláte něco špatně. Neděláte. Jste super ženy a máte můj respekt, že jste mi nedaly pěstí.
Zdroje: autorský článek
