Článek
Fráze „správný chlap má smrdět“ je v české kultuře známá. Na první pohled může působit hrubě či nevhodně, ale tento výrok odráží tradiční představy o maskulinitě a o tom, jak měl vypadat „skutečný muž“ v kontextu české a středoevropské kultury. Důležité je ale slovo „měl“.
Historické a kulturní kořeny
Fráze vychází z představy muže jako tvrdého, fyzicky aktivního a často manuálně pracujícího člověka. Ve starších dobách, kdy většina mužů vykonávala fyzickou práci (například v zemědělství, těžbě, řemeslných činnostech), bylo běžné, že se muž při své práci zpotil a jeho tělo začalo přirozeně vydávat pach.
V tehdejším společenském kontextu to nebylo vnímáno jako něco negativního, ale spíše jako symbol pracovního nasazení, houževnatosti a produktivity. Tento „pach“ tedy nebyl chápán jako nepříjemný, nýbrž jako přirozený důsledek fyzické námahy a odolnosti.
Společenské vnímání mužnosti
V naší společnosti se často objevují archetypy silného a tvrdého muže, který musí čelit náročným podmínkám, překonávat fyzické překážky a pracovat v drsném prostředí. To je v souladu s tradiční představou o maskulinitě. Muž, který je schopen fyzicky pracovat a vydržet náročné podmínky, je považován za „pravého chlapa“.
Tento obraz byl a je posilován i literaturou či filmy, které často zobrazují hrdiny jako drsné, svalnaté postavy, pro které je vůně potu a špíny takřka znakem cti.
Správný muž se podle tohoto obrazu nemá příliš zabývat vnějšími projevy elegance či vůně. Zatímco žena byla tradičně zobrazována jako jemná, voňavá a čistotná, muž měl reprezentovat protiklad – odolnost vůči nepříznivým podmínkám a ignoraci zbytečných „povrchních“ věcí, jako je péče o vzhled a vůni.
Doba se změnila, někteří to ale neví
Doba je dnes jiná - zejména ženy jsou jiné. Už víme, že nemusíme snášet pach muže, protože voda je u nás dostupná všude a muž se může omýt. A i když máme manuálně pracujícího muže, nechceme, aby nám smrděl doma.
Jenže někteří muži jako by to nechápali. Výše uvedené fráze se drží zuby nehty a po návratu z práce jim sprcha nic neříká. Správný chlap má smrdět a tečka.
Nejhorší na tom je, že se tato fráze předává z generace na generaci. V hokejové šatně malého syna, kde to již začíná pěkně smrdět, je tato fráze v pozměněné verzi velmi oblíbená.
„Správný hokejista musí smrdět,“ hlásí otec syna, kterému smrdí celá výstroj, a posmívá se těm, kdo mají věci vyprané. Budou to prý šikanovaní mamánci a slečinky.
Takže jen proto, že jsem nebyla líná a našla si, jak se má hokejová výstroj vyprat a že pečuji o celou tašku, tak můj syn bude šikanovaná slečinka? Co prosím?!
„Jo, jo,“ přidávají se další tatínci.
Od příštího roku synova hokejová třída dostane klíče od tzv. „prádelny“ nebo také „sušárny“. Jedná se o místnost, kam rodiče nesmí, a kde si děti nechávají uschnout výstroj. Tuto místnost si představuji velmi horrorově - smradlavé ponožky na zemi, pach k padnutí… A myslím si, že nebudu daleko od pravdy.
A já prý budu postavena před hotovou věc - buď budu výstroj vozit stále domů, čímž syna vystavím posměchu, nebo prostě přestanu myslet na to, jak výstroj v této bájné místnosti hnije a smrdí.
Já osobně bych ráda byla postavena před jinou hotovu věc - že si tatínkové uvědomí, že se doba změnila a že není potřeba, aby správný hokejista smrděl. A že důležitější, než smrad v šatně, je výkon na ledě. A že si pak někdo vezme výstroj domů vyvětrat a vyprat? To by mělo být běžné a ne důvod k posměchu.
