Článek
Jako matku mě děsí mnoho věcí, se kterými se budu muset vypořádat a se kterými mi nemohou poradit zkušenější matky (myslím tím babičky). Ony totiž pojmy kyberšikana, kybergrooming, influenceři apod. vůbec neznají.
Navíc se psychicky musím připravit i na možnosti, že mé dítě bude nebinární, pansexuální a já vlastně už ani nevím, co všechno existuje. Za našich dob jsme znali snad jen homosexuální a metrosexuální.
Aby toho nebylo málo, tak se strašákem rodičů stalo ještě sebepoškozování. Možná se zdá, že se vás to netýká, ale je to reálnější, než se zdá.
Co je sebepoškozování a proč k němu dochází
„Sebepoškozování zahrnuje různé formy záměrného ubližování si a zraňování vlastního těla, aniž by toto jednání vědomě sledovalo záměr ukončit život,“ uvádí skvěle zpracovaná brožura od Dětského krizového centra.
Příčiny tohoto chování jsou různé, ale pro mnoho dětí je fyzická bolest odvádění pozornosti od emocionální bolesti, se kterou se potýkají.
Větší riziko sebepoškozování je pak dle serveru NSPCC u dětí, které:
- trpí depresí, úzkostí nebo problémy s jídlem
- mají nízké sebevědomí nebo pocit, že nejsou dost dobří
- jsou šikanované nebo se cítí samy
- zažívají emocionální, fyzické nebo sexuální zneužívání nebo zanedbávání
- truchlí nebo mají problémy s rodinnými vztahy
- se cítí naštvané, otupělé nebo jako by nekontrolovaly svůj život
Dle výše uvedeného by se tak dalo říci, že sebepoškozováním jsou ohroženy téměř všechny dospívající děti.
Statistiky jsou alarmující
V podstatě stačí, aby se ve třídě objevil jeden spolužák, který si tímto pomáhá v těžké situaci, a sebepoškozování se začne šířit jako lavina.
Že je sebepoškozování na vzestupu dokazuje například graf z minulého roku, který zveřejnily Seznam zprávy.
V roce 2021 řešila dle tohoto grafu Linka bezpečí 2 538 telefonátů ohledně sebepoškozování a o rok později 2 621. Rok 2023 ještě není k dispozici, ale jen za první dva měsíce se jednalo o 634 telefonátů.
Důvod je poměrně jednoduché odvodit - nikdy předtím neměly děti tak jednoduchý přístup k informacím jako nyní z internetu.
„Přijímají z něj velké množství informací a podnětů s velkou mírou sexualizace, agresivity a povrchnosti. Je důležité, aby měly možnost je zpracovat a povídat si o nich. Je třeba je učit vyznávat se v tom, jaké emoce v nich rozproudí informace o různých velmi dramatických událostech, jako je třeba válka,“ uvedl pro Seznam zprávy Milan Pilát z Oddělení dětské psychiatrie a klinické psychologie Fakultní nemocnice v Brně.
Varovné signály
Jako rodič si u dítěte můžete všimnout prudkých změn nálad, ztráty zájmu o věci, které dříve dítě bavily a zejména pak nošení dlouhého oblečení i v teplém počasí.
Dítě tím skrývá poranění kůže, které si způsobilo pořezáním nebo třeba popálením.
Na zranění tak rodiče přijdou nejčastěji náhodou a následuje tak velký šok pro obě strany.
Jak na zjištění nereagovat
Důležité je dítě netrestat! Dítě už i tak prožívá emociální peklo a nepotřebuje mít další důvody k ubližování. Vaše dítě sebepoškozováním prosí o pomoc a tu mu vy jako rodič musíte poskytnout.
Lehčí formy sebepoškozování může vyřešit například výchovný poradce ve škole. U závažnějších forem je nutné vyhledat co nejdříve odbornou pomoc, protože hrozí, že se dítě nakonec uchýlí až k sebevraždě.
Neseďte s rukama v klíně
Vy jako rodiče samozřejmě nemůžete jen sedět a čekat, až se uvolní termín u odborníka. Dítě volá o pomoc a pozornost. Hledejte způsoby, jak si k sobě s dítětem najít cestu.
Nabízejte možnosti, jak společně trávit čas a nevzdávejte to. Když za vámi dítě přijde, že s vámi chce něco podniknout, udělejte si čas.
Pokud se vám dítě snaží něco sdělit, odložte telefon a přestaňte dělat cokoliv jiného - jen své dítě vyslechněte. Buďte zde pro něj. To je totiž to jediné a hlavní, co vaše dítě potřebuje.
Hlavně se nenechte odradit počátečním odmítáním. Zkoušejte to stále dokola. Nečekejte, že se vám dítě otevře hned a vše vám řekne. Chce to čas.
Stejně tak, jako nějaký čas problém nabobtnával, bude nějaký čas trvat jeho řešení.
Zdroje: Dětské krizové centrum, NSPCC, Seznam zprávy
