Článek
Než jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, byla jsem tábor bezdětných sobeckých mladých dívek, co chtějí vidět vánoční pohádky a mají tak stejný nárok na dovolenou o Vánocích.
Nezajímalo mě, že má jiná kolegyně děti. V čem je to jiné? Já si také chci užít vánoční svátky.
Po smrti tatínka argumenty ještě zesílily, protože na má bedra padla povinnost vařit štědrovečerní večeři. A protože jsem pracovala přes 100 km od bydliště mé maminky, tak jsem prostě 23.12. dovolenou potřebovala a basta.
Teď jsem matka!
Po deseti letech jsem se vrátila do práce a moje situace se radikálně změnila. Kromě stálé služby u maminky přibyly dvě děti.
Zapomněla jsem na všechny porady před Vánoci před lety a do debaty o dovolené jsem šla sebevědomě s dovětkem „jsem matka, kdo je víc“. Jedna z kolegyň děti nemá, druhá má doma velké děti. Já mám děti pod deset let, takže jsem jasný vítěz v této debatě! Navíc zůstanu klidně na silvestra.
Kolegyně mě vyvedly z omylu. Ta s dětmi mi mile připomněla, že já jsem na její děti také nebrala ohled. Au, to byl tvrdý střet s realitou. Došlo mi, že karma je zdarma a já si právě nesu následky svého chování před lety.
Druhá kolegyně je naopak já před deseti lety - to, že máš děti, ti nedává vůbec žádné výhody, já chci dovolenou také.
A já se objevila v situaci, kdy obě kolegyně chápu, a navíc mi došlo, že mám velké téma na zpracování - jsem matka, ale nejsem více než bezdětné kolegyně nebo kolegyně se staršími dětmi. Ačkoliv jsem si prošla prozřením, stále se mi ale nedaří toto přijmout.
Kdo má větší nárok?
Já nepotřebuji volno kvůli sobě. Já budu mít děti doma, budou mít prázdniny. A nemohu je nechat v úřední den 11 hodin doma samotné. Nemluvě o tom, že Vánoce jsou kouzelnými svátky zejména pro děti. Neměly by sedět celý den doma a čekat na mámu, až přijde z práce. Měly by si užívat adventních trhů, vánočních workshopů, živých betlémů…
Jenže to, že má druhá kolegyně starší děti, přeci neznamená, že to stále nejsou děti.
A že druhá kolegyně nemá děti? Má rodiče, se kterými chce být. Chce jim pomoci a užít si s nimi čas.
Naprosto obě chápu, ale svůj boj také nechci vzdát. V září máme nahlásit, jak se o vánočních svátcích vystřídáme na dovolené. Už teď je mi líto vedoucí, která nejspíše bude muset náš boj rozhodnout.
Každopádně já mám velké téma na zpracování a zajímalo by mě, jak na to prohlížíte vy? Jsou matky v právu nebo to, že mají děti, není vůbec relevantní?
