Článek
Život je náročný a rychle běží. Ráno vstaneme a už je večer a zase ležíme v posteli. Někde mezitím si vzpomeneme, že jsme se už dlouho neozvali rodičům. A tak to odsouváme, až nakonec nemáme komu volat.
Tvrdá lekce nestačila
Smutných videí na toto téma je na sociálních sítích více než dost. Všichni si je prohlédneme, dáme smutného smajlíka a žijeme dále.
Byla jsem stejná, neuvědomovala jsem si, že se vše může jednou změnit. Odjela jsem na osm týdnů jako delegátka a když jsem se vrátila, našla jsem tady tatínka pohublého a unaveného. Verdikt byl neúprosný - rakovina.
Byla jsem mladá a hloupá. Nedocházelo mi, že bych si měla užívat každé minuty s ním. Na Silvestra jsem šla do práce, protože Silvestrů ještě bude mnoho. O deset dní později tatínek zemřel. Silvestr byl poslední den, kdy vnímal a užil si chvíle s rodinou.
Dodnes jsou pro mě Silvestry spíše utrpením a ačkoliv uběhne už patnáct let, stále je mi smutno a vyčítám si, že jsem si neužila poslední chvíle s tatínkem.
Až strach mě ponaučil
Lidská paměť ale ráda zapomíná a když jsem si našla partnera, který si ťukal na čelo, že si každý den volám s maminkou, tak jsem telefony omezila.
„Asi má pravdu, je to divné,“ říkala jsem si tehdy.
O pár let později začala být maminka nemocná. Zápal plic se zvrtnul natolik, že dva měsíce bojovala o život. Měla jsem tehdy malou dceru a mohla jsem se načas přestěhovat do svého rodného města a být s ní každý den v nemocnici.
A každý den jsem slibovala, že budu lepší dcera. Vždyť je to moje věc, že chci každý den pozdravit svou maminku a slyšet, jaký měla den. Těch deset minut denně mi nic neudělá a pro maminku znamenají moc.
Svůj slib jsem dodržela a každý den jsem buď začínala, nebo končila telefonátem. A dělám to dodnes.
Mnoho lidí kroutí hlavou, když někde jsme déle do večera a volá mi maminka. Už ale nejsem mladá a hloupá. Vím, že každý telefonát od maminky je požehnáním, které nebude mít dlouhé trvání, protože maminka je na tom zdravotně špatně.
Víte, jak se mají vaše rodiče?
Ano, někdy je to náročné. Mám toho ten den až nad hlavu, chci hlavně klid a nechci mluvit. A maminka se ptá, chce znát můj den a chce si povídat.
Jednou ale přijde den, kdy budu koukat na telefon a přát si, aby se na něm objevilo „Maminka“.
A kdy jste naposledy volali rodičům vy? Kdy jste naposledy byli u nich doma, abyste zjistili, zda se jim nerozpadá domácnost, protože už jim síly nestačí? Kdy jste naposledy řekli rodičům, že je máte rádi? Udělejte to, dokud můžete.
Zdroj: autorský článek
