Článek
Už jsem to udělala zase! V touze mít uklizenou domácnost jsem vytáhla skoro všechny „strašáky ze skříně“ (prostě dobře schovaný bordel, o kterém ale vím), že to tentokrát opravdu uklidím pořádně a bez milosti.
Jenže jsem (jako vždy) zapomněla na jeden detail - moji snahu být dokonalou hospodyní naruší jako vždy touha být dokonalou matkou.
Můžeš si za to sama!
Takže mám aktuálně vyndané všechno oblečení s tím, že ho bez milosti projdu, a zároveň jsem dětem slíbila, že je vezmu na jednu expozici, kterou slibuji už velmi dlouho.
Výsledek je zřejmý - nejen, že se teď cítím jako neschopná hospodyně, protože oblečení naházím zpět do skříní, ale celé odpoledne s dětmi navíc budu naštvaná, že jsem zase slíbila něco, co se nedalo zvládnout. Následně si večer budu vyčítat, jak jsem hrozná máma, že jsem si neužila odpoledne s dětmi proto, že jsem myslela na resty doma.
Jak tato situace dopadne, to už je asi většině jasné - po uspání dětí si svůj vztek a frustraci vyliju na partnerovi s tím, že mi vůbec nepomáhá a kdyby mi pomáhal, stihla bych všechno.
Po mém výlevu mi partner vždy oznámí, že si za to všechno mužů sama, čímž mě naštve ještě více, protože má pravdu.
Ano, kdyby mi doma více pomáhal, měla bych prostor na důkladnější úklid a nevznikly by mi doma oblasti, které si žijí svým vlastním životem. Ale pravdou je, že tyto oblasti pod postelí štvou jen mě. A partner po mně nikdy nevyžadoval perfektně uklizenou domácnost.
Jediný, kdo to chce, jsem já a moje potřeba být dokonalá. Problém je, že při té snaze pak selhávám ve všech oblastech a dokonalá nejsem ani v jedné.
Proč chtějí být ženy dokonalé? Může za to společnost i rodina
Tak trochu si dovolím obvinit společnost, která často klade na ženy vysoká očekávání. Od raného věku jsou ženy vystaveny ideálům krásy, úspěchu a roli pečovatelky, které mohou vést k tlaku být ve všem dokonalé. Média a reklamy často prezentují nerealistické obrazy žen, které zvládají vše bezchybně – od výchovy dětí přes kariéru až po osobní život.
A nemusí to být ani média, stačí sociální sítě. Každá žena má mezi přáteli na facebooku nebo instagramu někoho, kdo je podle ní dokonalý a vede dokonalý život. Já jich tam osobně pár mám! Večer si lehnu, unavená a s hlavou plnou povinností na druhý den a otevřu facebook.
Zde se na mě usmívají kamarádky. Nalíčené, hubené, upravené a užívající si nějaký wellness. Jindy zase sdílí fotky z dokonalého domova s dokonalými dětmi. Odhazuji telefon a nechápu, proč se takhle trýzním na večer.
Abychom to ale neházeli jen na společnost, tak výchova a rodinné prostředí hrají také významnou roli ve formování perfekcionistických sklonů. Když je v rodinách kladen důraz na vysoké standardy a úspěch, mají pak ženy zde vychovávané potřebu neustále dokazovat svou hodnotu a naplňovat očekávání rodičů či partnerů.
A příčin potřeby být dokonalá bych našly mnohem více. Častou příčinou je také například nízké sebevědomí. Přiznávám se k této skupině žen, které se snaží být dokonalé, aby alespoň někdy slyšely pochvalu.
Dokonalá žena je vystresovaná žena
A tak se snažím vždy připravit perfektní narozeninovou oslavu, perfektní setkání kamarádů dětí a samozřejmě musím mít vždy uklizeno, ačkoliv je to naprosto zbytečné, když vám pak do bytu vlétne deset dětí. Ale maminky to vidí a chválí, a to je ten okamžik, kdy se konečně dočkám toho uznání, po kterém jsem prahla.
„Jsi fakt dobrá! Pracuješ, děti neustále někam vozíš na sporty, řešíš problémy ohledně své rodiny, a ještě máš doma uklizeno a zvládneš připravit takovou oslavu.“
Krásně se to poslouchá. Zároveň mám ale pak vůči těm maminkám černé svědomí, protože si říkám, zda pak doma nepřemýšlí nad tím, proč to ony nezvládají.
Máte také v okolí takovou maminku, která vás nervuje tím, jak má vždy všechno dokonalé a je vždy připravená? Tak já vám prozradím tajemství - ta dokonalost je jen na oko. Ve skutečnosti za tím, aby měla doma uklizeno a vše perfektně připravila, stojí mnoho slz a vzteku. Nezvládá to s takovou lehkostí, jak by se mohlo zdát nebo s jakou to prezentuje.
A ten stres! To je opravdu něco, co nemusíte a nechcete zažít. Já zase závidím těm kamarádkám, že jim nevadí mít doma nepořádek, protože si uvědomují, že jsou důležitější věci. A jsou více v pohodě a nejsou tak strhané, protože v návalu paniky, že mají doma bordel, neuklízí do půlnoci kuchyň.
Takže opravdu není třeba závidět, protože my „dokonalé ženy“, které máme vždy vše perfektně připravené, děti mají čerstvé svačiny, vždy všechny pomůcky a neexistuje, že by jim chyběl domácí úkol, žijeme v celodenním stresu a závidíme vám, co to „máte na salámu“.
Mimochodem jsem si tímto článkem zadělala na další stres, protože jsem ho musela psát na etapy, ale celou dobu jsem na něj myslela a chtěla ho dopsat.
