Článek
Milovala jsem seriál Gilmorova děvčata. Kromě vtipných momentů jsem si užívala vztah matky a dcery. Jak to tak bývá, tak jsem si díky tomuto seriálu vytvořila zkreslenou představu o tom, jak takový vztah vypadá.
Myslela jsem si, že jak moje dcera poroste, budeme kamarádky, co si budou povídat a trávit spolu krásné chvíle.
Že tomu tak nebude, to jsem pochopila kolem pátého roku mého andílka. Když na mě má dcera řvala, že jsem hrozná máma a zlomila mi pomyslně poprvé srdce, ztratila jsem iluze o harmonickém vztahu, ve kterém si budeme vzájemně lakovat nehty.
Že tady na sebe budeme za čtyři roky štěkat a bude problém nalézt společnou řeč, to jsem ale nečekala vůbec.
Dcera mi totiž nastavuje to nejupřímnější a nejbolestivější zrcadlo, jaké si jen dovedete představit.
Etapy vztahu matka - dcera
Psychoanalytik Donald Woods Winnicott kdysi řekl, že neexistuje novorozenec, prý je jen novorozenec a jeho matka. A nedá se mu odporovat, protože je tomu opravdu tak.
Matka je středobodem vesmíru malého dítěte a je také tou první, která učí děti citové vazbě.
Poprvé se dítě začne od matky odpoutávat v období vzdoru ve věku kolem tří let, když si začne uvědomovat své vlastní „já“.
Druhým a o mnoho těžším obdobím odpoutání je puberta, která je těžká pro obě strany. Dceři dojde, že matka je vlastně trapná a má potřebu se vymezit svým vlastním způsobem. A matka, která doufala v krásný harmonický vztah (třeba také koukala na ta Gilmorova děvčata) jen trpí a sleduje, jak se její dcera mění.
Zároveň je toto období velmi důležité pro to, aby se dcera osamostatnila a žila svůj život podle sebe, a ne podle představ své matky.
A konečně přichází období, na které maminky tak dlouho čekaly - opětovné sblížení. Dospělá dcera si uvědomí, že maminka nemá jen samé hloupé názory a vztah se začíná znovu upevňovat.
A tak přišel čas na omluvy
Nemohu než souhlasit s těmito etapami, kterými jsem si také prošla. Odpoutání bylo asi tou nejtěžší a v mnohém jsem své mamince ublížila. Nyní jsme si blízké a já se jí mohla za všechny ty hádky omluvit. Ale musela si počkat do doby, než jsem se sama stala matkou.
Teprve na porodním sále mi došlo, čím si musela maminka projít, abych se narodila. Teprve první probdělé noci ukázaly, jak pro ni bylo těžké jít se mnou poté ven. První nemoci a strach mi ukázaly, jak statečná musela být.
A první hádky s dcerou mě vedly k ještě větším omluvám mé mamince za to, jak jsem se k ní chovala. Protože teprve první ošklivá slova z úst dcery mi ukázala, jak jsem mamince lámala srdce na milion kousků. A to prosím dcera ještě není v pubertě!
Matka a dcera si nemají být rovné
I přesto ve mně zůstává i nadále naivní představa, že to budu jednou já, komu se dcera svěří s první láskou a s prvními obavami. Na druhou stranu je prý na místě si přiznat, že vztah dcera-matka by neměl být na přátelské úrovni. Alespoň to tvrdí psycholožka Peggy Drexler.
Ta dle serveru Pro ženy tvrdí, že vztah by měl být intimnější, intenzivnější a pevnější, ale vždy by měl zachovávat hierarchii. Matka a dcera by si tedy neměly být rovné.
Upřímně s tímto názorem souhlasím jen částečně. V době dětství, kdy je třeba dceři předat základy slušného vychování a stanovit určité hranice, je samozřejmě na místě být autoritativnější. Ale chovat se nadřazeně k dospělé ženě jen proto, že jsem její matka? To se mi nejeví jako šťastné řešení.
Ale kdo ví, třeba to dopadne jako s Gilmorkama a já si uvědomím, že i toto je naivní tvrzení.
