Článek
Jako malá jsem byla hodně nemocná a celkově bylo pro mamku mnohem příjemnější, abych nechodila do školky.
Kromě toho, že mi logicky chyběly sociální dovednosti, jsem ale neměla ani ty ostatní, potřebné pro úspěšné zahájení školní docházky.
Zápisy se změnily
A tak jsem přišla k zápisu zcela nepolíbená písmeny, čísly a ani ty dětské básničky mi moc nešly. Paní učitelka tátovi lehce vynadala a řekla, že se na mě v září těší. A bylo to.
Když si vezmu, co mi stačilo k zápisu před více než třiceti lety (jako že vůbec nic) a co musí umět dnešní děti, abyste nedostali pozvánku do pedagogicko-psychologické poradny kvůli zvážení odkladu školní docházky, tak nějak nevím, zda se mám smát nebo plakat.
Děti musí u zápisu umět učivo první třídy. Alespoň já mám z toho takový pocit. Takže se svým budoucím prvňáčkem doma trénuji písmenka, čísla, základní počty, na co slovo začíná a končí, a vzpomínám při tom na svůj bezstarostný zápis.
Proč, ptám se já
Tato změna přišla tak nějak plíživě a postupně. A graduje. Každý rok je to čím dál tím horší. Proč tomu tak je?
S narůstajícím počtem dětí a omezeným množstvím volných míst na kvalitních základních školách roste konkurence mezi rodiči. Mnozí rodiče usilují o umístění svých dětí na škole s dobrou pověstí, což vede k narůstajícímu tlaku při zápisech.
Základní školy, a to teď úplně vynechám ty soukromé, mají tak trochu prostor si vybírat. Ano, mají sice povinnou spádovost, ale z vlastní zkušenosti vím, že s ní se dají dělat divy, když má škola o dané dítě zájem.
A jak jinak zjistit, že je dítě pro danou školu vhodné? Ano, samozřejmě přísnějším zápisem.
A rodiče to ví, tak ženou přípravu na zápis do extrému, čímž ale dostávají do problémů ostatní rodiče, kteří by jinak dítě před zápisem takto radikálně nedrtili.
Jenže musí, když chtějí, aby se dítě dostalo na danou školu. A tak jsme si my rodiče na sebe ušili bič a můžeme nadávat jen sami sobě.
