Děti jedí maso, přitom ale nechtějí jíst zvířata

Nová studie výzkumníků z Furmanovy univerzity v USA předpokládá, že zjevná preference rostlinných potravin dělá z dětí potenciální ochránce životního prostředí.

Studie zkoumala téměř 200 dětí z jihovýchodní části USA ve věku od čtyř do sedmi let. Ty měly za úkol jednak třídit potraviny podle jejich rostlinného nebo živočišného původu, jednak hodnotit rostliny a zvířata podle toho, zda jsou jedlá. Alespoň 30 % dětí nesprávně označilo živočišné potraviny za rostlinné. Děti nejčastěji nechápaly, odkud se berou hamburgery, párky v rohlíku a slanina – 36 až 41 procent dětí je zařadilo do kategorie rostlinných potravin. K podobné míře záměny došlo i v případě rostlinných potravin, především hranolků, mandlí a popcornu. Test jedlosti ukázal, že naprostá většina dětí si myslí, že není v pořádku jíst kuřata (66 procent), prasata (73 procent) a krávy (76 procent).

Výzkumníci se domnívají, že časté omyly dětí ohledně původu jídla jsou způsobeny několika faktory. Zaprvé, děti se zřídkakdy něco dozví o postupech výroby jídla na úrovni farem či továren. Zadruhé, rodiče mají tendenci se vyhýbat hovorům s dětmi o tom, odkud pochází maso a jak se vyrábí. Lepší vzdělávání v oblasti výroby potravin je důležité proto, aby děti mohly s přibývajícím věkem a samostatností činit informovaná rozhodnutí o svém stravování a aby se mohly smysluplně účastnit veřejného rozhodování o našem potravinovém systému.

Studie z roku 2014 tvrdí, že dětem ve Velké Británii prospívají návštěvy farem. Má to však několik závažných nedostatků, pokud chceme děti doopravdy učit, jak se ze zvířat dělá jídlo. Autor studie například uvádí: „Některé činnosti na farmě jsou pro návštěvy dětí samozřejmě vhodnější než jiné.“ Zvířata děti zajímají víc než zelenina, ale farmy navštívené v rámci studie se nezdály být reprezentativním vzorkem toho, jak se ve Velké Británii vyrábí většina masa. Jeden farmář, který choval kuřata v halách, „měl pocit, že zde není dětem moc co ukázat, zato veřejnost by to mohla vidět kriticky, a tak se zdráhal ukázat tuto část své farmy školním dětem.“ Studie nezmiňuje, že by se dětem předvedlo i to, jak se zvířata, která na farmě potkaly, stanou produktem v regálu supermarketu. Do jaké míry tedy mohou takové návštěvy farem pomoci dětem pochopit původ masa na jejich talířích?

Rodiče na toto téma také nebývají příliš sdílní, jak uvádí výzkumníci z Furmanovy univerzity. Uvažují, že za tím může být paradoxní situace rodičů, kteří na jednu stranu své děti krmí zvířaty, na druhou stranu se je snaží vést k tomu, aby se ke zvířatům chovaly hezky. Dalším důvodem může být obava, že by dítě odmítlo maso jíst, kdyby vědělo, že pochází ze zvířete zabitého za tím účelem. Výzkumníci píší: „Někteří rodiče, než aby se namáhali vařit několik různých pokrmů nebo čelili emocím spojeným s odhalením, že slanina na talíři jejich dítěte bývala živým, dýchajícím prasetem, raději zaobalí nepříjemnou pravdu do vágních pojmů, které mohou mít na stravovací návyky jejich dětí trvalý vliv.“

Skutečnost, že většina dětí ve studii nepovažuje za přijatelné jíst zvířata nejčastěji konzumovaná ve Spojených státech – prasata, kuřata a krávy – naznačuje, že kdyby děti znaly pravdu o produkci masa, možná by se zdráhaly ho jíst. Je to v souladu s další nedávnou studií, která prokázala, že speciesismus je naučený předsudek. Výzkumníci z Harvardu, Yalu a Oxfordu dali skupině dětí od pěti do devíti let a skupině dospělých za úkol vybrat mezi záchranou lidí a zvířat (psů a prasat). Děti méně často upřednostňovaly lidské životy před zvířecími. Často daly přednost několika psům před jedním člověkem a psímu životu přikládaly stejnou váhu jako lidskému. Prasatům přikládaly menší váhu než psům, ale přesto většina dětí dala přednost záchraně deseti prasat před jedním člověkem. Naproti tomu většina dospělých dala přednost záchraně jednoho člověka před třeba i stovkou psů nebo prasat.

V západním světě, kde jsou živočišné výrobky výchozí volbou pro většinu dětí, je kulturní a společenský tlak na to, aby děti překonaly své rané morální instinkty, obrovský a všudypřítomný. Výkumníci z Furmanovy univerzity píší: „Současná studie naznačuje, že děti jedí maso nevědomky a možná v rozporu s vlastním přesvědčením, že zvířata nejsou k jídlu.“ Ve chvíli, kdy děti pochopí, jak se maso, mléčné výrobky a vejce opravdu získávají, může být zvyk je konzumovat již hluboce zakořeněn. Proto výzkumníci přichází s myšlenkou, že „věnovat se stravovacím návykům dětí může být efektivnější způsob“, jak snížit spotřebu živočišných výrobků, než „se snažit měnit zažité stravovací návyky dospělých.“

Svou argumentaci však rámují do kontextu klimatické krize a tvrdí, že děti mají přirozený sklon k chování šetrnému k životnímu prostředí a přispívají tedy k jeho ochraně. Ze studie však není jasné, jak by děti mohly chápat souvislost mezi svým morálním odporem ke konzumaci zvířat a ochranou životního prostředí, obzvlášť když vezmeme v potaz, že – jak sami autoři studie uvádí – „téma dopadů potravin na životní prostředí se v konverzacích rodičů s dětmi o jídle víceméně nevyskytuje.“

Ačkoliv je přechod na rostlinný potravinový systém zásadní pro řešení klimatické krize, dětské instinkty nejíst zvířata a nemyslet speciesisticky jsou hodnoty, které si zaslouží rozvíjet samy o sobě.

Zdroj: Surge Activism, překlad: Denisa Hobbs, korektura: Petra Valešková