Food Not Bombs HK: Máme štěstí, že jsou nám lidi názorově naklonění

Představte, prosím, ve stručnosti váš kolektiv.

M: FNB Hradec Králové funguje s pauzami cca 15 let. Jinak jsme parta lidí, která pravidelně každou neděli od 17 hodin rozdává teplé vegan jídlo všem, kteří ho potřebují. Aktuálně je nás do 10 aktivních členů, jsme poměrně malý kolektiv.

Zmínil jsi, že vaříte vegan jídlo. Některé kolektivy ale vaří vegetariánsky. Jak to vnímáte?

M: Vaříme tak proto, že většina z nás jsme etičtí vegani a jinak vařit už vlastně ani neumíme. Máme dostatek surovin z potravinové sbírky, proto si můžeme vybírat. Občas se stane, že někdo z řad veřejnosti donese vlastní přebytky, které maso nebo jiné živočišné produkty obsahují, což samozřejmě rozdáme. Ale stává se to opravdu zcela výjimečně a neřešíme pak, co obsahují. Jde nám o to, aby byly všechny potraviny spotřebované a  nic se nevyhazovalo.

K: Nedávno jsme dostali pro strávníky domácí buchty, které nebyly vegan. Ale jak říkal Marek, my vaříme pouze vegansky.

Je tedy možnost se do aktivit zapojit, i když nejsem vaším členem?

K: Samozřejmě. Většinou oslovujeme veřejnost s žádostí o pomoc přes sociální sítě. Napíšeme výzvu – například právě ohledně pečení buchet nebo sbírky zavařovaček, v kterých si pak strávníci mohou brát jídlo s  sebou, což funguje skvěle a máme díky tomu jejich pravidelný přísun. Co se týče finančních darů, je možné využít náš transparentní účet. Další možností je zapojení se do našeho projektu „Hradecká leženka“, který máme společně s místním azylovým domem – něco na způsob pražské Nocleženky Armády spásy. I zde lze poslat peníze na účet.  Z peněz leženky nakoupíme a rozdáme pak spolu s jídlem strávníkům.

M: Leženky jsou super vymyšlený systém, který funguje naprosto skvěle, a  troufám si říct až unikátně. Jedná se o žetony, které si můžete koupit i  v síti místních kaváren za 40 Kč a pak je předat strávníkovi, který si za ně zajistí noc v azylovém domě. Stává se, že lidé rádi žetony zakoupí, ale nemají možnost je předat, případně se stydí – nevědí, jak oslovit. Mohou tedy žetony zanechat na místě nákupu, kde je pravidelně sbíráme a pak spolu s jídlem předáváme těm, o kterých víme, že je využijí.

Ozývají se vám také sami lidé s tím, že by se chtěli zapojit do vašeho vaření a rozdávání?

K: Stává se to, ale minimálně. Častěji nám někdo donese hotový produkt nebo jednorázově pomůže. Představa veřejnosti je jedna věc, realita zase trochu jiná. Případně zjistí, že jim to zabírá více času, než původně mysleli, nebo neumí se strávníky komunikovat. Tímto bychom rádi lidem vzkázali, aby se nebáli oslovit kolektiv, pokud nějaký ve svém okolí mají, s nabídkou pomoci a spolupráce.

Jak vypadá váš běžný pravidelný vařící den?

K: Bohužel nemáme žádné velké prostory, kde bychom se mohli hromadně scházet a společně vařit, takže skupiny připravují jídlo u sebe doma. Vaříme dopoledne, ve 2 hrncích – dohromady cca 25 litrů, většinou polévky. Když jsou v azylovém domě přebytky, máme domluvené vyzvedávání pečiva. Pak se přesouváme na místo výdeje - je potřeba mít předem domluveného někoho s autem. Na rozdávání je potřeba, aby to plynule odsýpalo, tedy musíme být alespoň 3 až 4. Snažíme se mít vždy kromě polévky něco sladkého – třeba buchty nebo muffiny, v zimě vozíme čaj, v  létě děláme vodu se šťávou. Občas dostaneme pro strávníky ponožky nebo jiné oblečení, máme již zmiňované leženky. Rozdáváme celoročně každý týden. Výjimečně se stane, například o vánočních svátcích, že se nás nesejde dostatečný počet.

Kolik se u vás schází strávníků?

K: Aktuálně cca 50, co se oteplilo, tak je to maličko lepší. Ale přes zimu jsme měli co dělat. Museli jsme změnit systém. Strávníci byli zvyklí na dostatek všeho. Najedli se na místě, s sebou si brali i 2 sklenice. V zimě jsme do sklenic museli začít jídlo dávat až po tom, co se všichni najedli. Aby zbylo na všechny. To nám působilo ze začátku trochu problémy, než si všichni na tento režim zvykli.

Čím si vysvětlujete ten nárůst?

M: Víc lidí končí na ulici.

K: Chodí k nám ale i lidé, co bydlí na ubytovnách nebo rodiny s dětmi, kterým prostě na jídlo už moc peněz nezbývá. Strávníci neberou naše rozdávání jen jako možnost se nasytit. Je to pro ně i společenská událost. Každou neděli se tam v 17 hodin sejdou, většina z nich už dříve, a komunikují spolu.

Věnujete se i jiným aktivitám, než pravidelnému rozdávání nebo leženkám?

M: Podílíme se na veganských večeřích v naší spřátelené kavárně. Občas jsme přizváni na kulturní akce, kde vaříme vegan jídlo, za což jsme moc rádi, protože máme možnost oslovit širokou veřejnost, případně být osloveni.

K: V kavárně jsme měli také přednášku, snažíme se být vidět. Jinak co se týče sociálního i vegan aktivismu nebo přesahu, kterému bychom se rádi věnovali, jsme limitováni velikostí našeho kolektivu. Nezbývá nám kapacita se zapojovat do dalších věcí, a proto u  nás aktivismus bohužel nefrčí tak, jak bychom si představovali. Jsme rádi, že zvládáme to, čemu se aktuálně věnujeme.

Myslíte si, že jste v něčem jiní než ostatní kolektivy FNB u  nás? Já osobně vidím velký rozdíl v otevřenosti veřejnosti, máte moc hezké stránky na sociálních sítích.

M: U nás je na prvním místě strávník, ideologie je druhořadá. Ať si tomu klidně někdo říká pokrytectví. Máme velkou podporu od konkrétních lidí z vedení města. Nemyslím samozřejmě finanční, žádné granty ani nic podobného nedostáváme. Ale nestraníme se oficiálně politickým věcem a nejsme proti systému za každou cenu. Tenhle vztah je hodně křehký, nechceme o něj přijít. Moc nám to pomáhá. Kdyby na rozdávání na udání „slušných občanů“ pokaždé přijeli policajti, což se dříve stávalo, tak jsme v háji. Znovu opakuji, v této aktivitě nám jde hlavně o naše strávníky.

K: Plno strávníků by tam kvůli přítomnosti policie přestalo chodit.

M: Jinak se nebráníme ani spolupráci s obchodníky, kteří nám dodávají suroviny. Onehdá jsme dostali šest šestilitrových lahví tabasca, které mělo jen špatné etikety. Jedna stojí cca 4.000 Kč. Kupujeme pouze koření.

K: Snažíme se, aby měli lidé možnost, zájem a chuť se zapojit. Bylo by sice hezké dělat si v uzavřené skupině svůj aktivismus, ale pokud se do toho nezapojí široká veřejnost, tak jsme jen hrstka lidí a žádné výrazné změny nikdy nedosáhneme. Snažíme se nebýt elitářští, protože to ve výsledku k ničemu není. Pokud nebudu na veřejnost působit dobře, proč by mi měla posílat peníze a pomáhat? Máme štěstí, že jsou nám lidi názorově nakloněni.

Jak je to u vás s dumpsterem?

M: Nedumpsterujeme, jelikož nemáme potřebu.

K: Většina lidí, co je v kolektivu, bydlí na okraji města nebo jinde, a my s Markem, co jsme místní, zase nemáme auto. Navíc objíždět v 11 večer s batůžkem kontejnery za obchoďákama se ukázalo jako neefektivní. Když se někteří z nás vydali „fárat“, přivezli jen pár brambor a mandarinek. Celkově mi přijde, že tomu Hradec není nakloněný.

Projevila se u vás válka na Ukrajině zvýšeným počtem strávníků?

M: U nás se to neprojevilo ani na počtu strávníků, ani na ubytovaných v  azylovém domě nebo noclehárně. Možná je to tím, že kousek od nás máme pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí, nebo se u nás rovnou lidé zapojili do procesu.

Jak váš kolektiv nahlíží na podporu ukrajinských zbraní v  rámci benefičních akcí pořádaných FNB? Přeci jen se jedná o hnutí, které se staví proti zbrojnímu průmyslu – jídlo místo zbraní.

M: Rozhodně nekecáme do toho, co ostatní kolektivy podporují. Za mou osobu s tím nemám jediný problém.

K: Jsou to sice peníze na zbrojení, na druhou stranu je na místě, aby se Ukrajina ubránila.

Zdroj: Soucitně, Text: Olga Jandová, korektura: Filip Kostka, fotky: FNB HK