Článek
V sociologii existuje významný směr, který přikládá velkou důležitost lidskému jazyku a jeho schopnosti podílet se na utváření naší každodenní reality. Nazývá se sociální konstruktivismus a jeho podstata by se zjednodušeně dala shrnout do teze, že způsobem, jakým o světě mluvíme, ho zároveň utváříme. Lidský jazyk funguje jako přenašeč veškerého vědění v čase i prostoru, hraje proto důležitou úlohu v tom, jak vnímáme svět kolem sebe.
Peter Singer1 si všiml, že zvířata nazýváme jinak, mluvíme-li o živých zvířatech, nebo o částech jejich těl či produktech z nich. Říkáme hovězí, nikoliv býk nebo kráva, vepřové, nikoliv prase. Tato označení pomáhají zakrýt původ živočišných produktů, jelikož přenášejí pozornost od zvířat na zdánlivě neživou entitu. Rovněž používáme jiná označení, mluvíme-li o tomtéž ve vztahu k lidem versus ke zvířatům. Zatímco lidé umírají, jsou zabiti či zavražděni, zvířata buď chcípnou, pojdou, zhasnou, nebo jsou poražena. Podobně je to s jídlem, zatímco lidé jedí, stravují se nebo konzumují, zvířata žerou nebo se krmí. Tyto odlišnosti v označování zvířat a lidí jsou obzvláště zakořeněny v diskurzu živočišného průmyslu. Například pracovníci na jatkách by jen zřídkakdy řekli, že zabíjejí zvířata, oni je totiž porážejí, což na rovině symbolické skutečně rozdíl je, nikoliv však na rovině faktické.
Zaměstnanci na jatkách zvířata porážejí, nezabíjí je. Přitom je to to samé.
Přirozená řeč obsahuje mnoho skrytých mechanismů, které pomáhají udržovat člověka vůči mimolidským zvířatům v nadřazené pozici. Jedním z takových mechanismů je kategorizace zvířat. Samotný výraz zvíře je často používán jako hodnocení lidského chování v negativním smyslu, např. „chováš se jako zvíře“. Řekneme-li „chovej se jako člověk“ poukazujeme tím rovněž k nadřazenosti člověka. Spojení s přívlastkem hospodářská zvířata zase vytváří určitou skupinu - kategorii zvířat, která předem definuje jejich účel, způsob života, zacházení s nimi i způsob jejich smrti. Stejné je to s dalšími kategoriemi - laboratorní zvířata, pokusná zvířata, domácí mazlíčci, cirkusová zvířata. Používáním těchto kategorií v jazyce de facto legitimizujeme nerovnost mezi zvířaty (proto je dobré se jim vyvarovat).
Karnismus nás učí, že zvířata dělíme na jedlá a nejedlá, to se projevuje také v jazyce. Názvy druhů hospodářských (jedlých) zvířat jsou používány jako nadávky, nebo nesou jiné negativní konotace (např. kráva, vůl, tele, prase, svině, slepice, dobytek). Oproti tomu jména domácích nebo volně žijících druhů (nejedlých) zvířat jsou většinou nositeli konotací pozitivních (např. sova je symbolem moudrosti, liška symbolem vychytralosti, kočka jako (sexistické) označení ženy). Zpravidla platí, že čím silnější je vztah dominance člověka k určitému zvířecímu druhu, tím více (a silnějších) negativních konotací v jazyce najdeme.2
V případě mediálního diskurzu se pak setkáváme se specifickým jazykem, ve kterém se plně projevuje deindividualizace a komodifikace zvířat. V médiích je o zvířatech zpravidla referováno jako o kusech a je odkazováno pouze k jejich materiální hodnotě. To je způsobeno pravděpodobně tím, že mediální diskurz ve snaze o faktickou správnost sdělení často přejímá slovník živočišného průmyslu.
Co s tím můžeme dělat my, jakožto uživatelé jazyka?
Inspiraci pro změnu jazykové praxe můžeme hledat u jiných sociálních hnutí, např. ve feminismu. Feministické hnutí usiluje mimo jiné o budování anti-patriarchálního a anti-sexistického jazyka, který zohledňuje rovnost pohlaví, odstraňuje genderové stereotypy a nepoužívá výrazy a jazykové praktiky, které jsou v rozporu s ideou feminismu. V případě hnutí za práva zvířat bychom se tedy měli snažit o změnu jazyka v takovém smyslu, aby zohledňoval rovnost člověka a mimolidských zvířat (včetně rovnosti jednotlivých druhů mimolidských zvířat), jejich jedinečnost a individualitu.
Tématu zvířat v jazyce se věnovala Joan Dunayer v knize Animal Equality: Language And Liberation3. Dunayer kromě podrobného popisu nejrůznějších jazykových mechanismů, díky kterým je reprodukována nerovnost mezi člověkem a mimolidskými zvířaty, v závěru knihy uvádí také návrhy konkrétních změn v používání jazyka:
- Pojem zvíře by měl zahrnovat všechny bytosti s nervovým systémem, jak lidské, tak mimolidské.
- Měli bychom se vyvarovat porovnávání člověka a mimolidských zvířat, např. věta: „Šimpanzi mají mnoho lidských vlastností.” - ačkoliv fakticky vyjadřuje podobnost šimpanzů a lidí, zároveň akcentuje onu rozdílnost mezi lidmi a mimolidskými zvířaty.
- Měli bychom volit stejné výrazy, když mluvíme o zvířatech, jako když mluvíme o lidech, např. jíst místo krmit, označení pro zemřelé zvíře - namísto mršina použít mrtvola, nebo zemřelý, těhotenství namísto březost, otec namísto samec.
- Vyvarovat se výrazům, které povyšují člověka nad ostatní živočišné druhy, např.: lidskost, lidská laskavost nebo posvátnost lidského života. Podobně jako výrazům, které jsou ze své podstaty definovány nadřazeností člověka, např. místo výrazu nehumánnípoužívat kruté.
- Nepoužívat metafory a přirovnání, které odkazují ke zvířatům, např.: jíst jako prase, špinavý jako prase, papouškovat se, velký jako kráva, zabít dvě mouchy jednou ranou.
- Vyhnout se kategorizaci zvířat, např.: škůdci, škodná, havěť nebo kategorizaci na základě účelu: laboratorní zvíře, pokusné zvíře, cirkusové zvíře, drůbež, společník.
- Dodržovat oslovení podle pohlaví zvířat, on pro samčí pohlaví, onapro samičí, on/ona nebo ona/on pro hermafrodity, ale nikdy ne to.
- Používat stejná neurčitá zájmena pro mimolidská zvířata jako u člověka, např.: někomu namísto něčemu, někdo, nikoli něco.
- V případě jídla bychom měli odkazovat ke zdrojům jeho původu, např.: místo hovězí maso říkat maso z krávy, místo vepřové maso maso z prasete
V důslednosti můžeme jít ještě dál a vyhýbat se používání samotného výrazu maso. To může být užitečné, chceme-li zdůraznit utrpení, které je spojeno s produkcí živočišných produktů. Místo výrazu maso můžeme použít např. produkty z vykořisťovaných zvířat.
Někdy může být výhodné používat slovník dominantního diskurzu. To se může týkat například situací, kdy jednáme s úřady nebo odborníky a chceme v jednání dosáhnout určitého cíle. V takovém případě může být užití odlišné terminologie považováno za neznalost či nekompetentnost a přinést nám minusové body. Žádný z uvedených příkladů není univerzální a při volbě slov bychom vždy měli zohlednit konkrétní komunikační situaci a především to, ke komu hovoříme.
Současný jazyk odráží současné společenské hodnoty, včetně toho, jak společnost zachází se zvířaty. Chceme-li dosáhnout změny postavení zvířat ve společnosti, změna způsobů, jak o zvířatech mluvíme a přemýšlíme, by měla být součástí. Naše myšlení totiž probíhá rovněž na úrovni jazyka - přemýšlíme v pojmech a pojmy jsou nositeli významů našich myšlenek. Změna diskurzu je proto důležitou součástí změny přístupu lidí k mimolidským zvířatům.
Autor textu: Petr Beneš
Zdroje:
1) DUNAYER, J.: Animal Equality Language and Liberation. Derwood, Md, Ryce Publ., 2001
2) SINGER, P.: Osvobození zvířat. Vyd. 1. Praha: Práh, 2001
3) STIBBE, A.; Language, Power and the Social Construction of Animals. Society & Animals, 9,2, 145-161, Brill, 2001
4) BENEŠ, P.: Reprezentace zvířat z hlediska kritické analýzy diskurzu. Olomouc, 2018. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta
