Článek
Včera jsem si přečetla další článek o tom, jak učitelé bojují za vyšší platy. A víte co? Už mě to fakt vytáčí. Zatímco běžný člověk musí vystačit s pětadvaceti dny dovolené ročně, naši „chudáci“ učitelé si užívají skoro sto dní volna. A ještě si stěžují!
Pojďme si to říct na rovinu. Dva měsíce letních prázdnin, vánoční prázdniny, jarní prázdniny, pololetní prázdniny, velikonoční prázdniny… To už není dovolená, to je životní styl! A za tohle všechno berou učitelé průměrně přes 50 tisíc měsíčně. Znám spoustu lidí v soukromém sektoru, kteří si o takových podmínkách můžou nechat jen zdát.„Ale my se během prázdnin připravujeme na výuku,“ říkají. Jasně, a já jsem královna ze Sáby. Bydlím vedle učitelky a během prázdnin ji vídám, jak celé dny leží u bazénu nebo jezdí na výlety. To je ta slavná „příprava“? A když náhodou něco dělá, tak maximálně týden před začátkem školy.
Nedávno mi kamarádka, která pracuje v účetnictví, říkala, že musela odmítnout dovolenou v létě, protože měla uzávěrku. A vedle toho učitelé? Ti si v červenci a srpnu užívají dva měsíce pohody. Když jsem byla na třídních schůzkách, učitelka mého syna si stěžovala, jak je práce náročná. Náročná? Zkuste si někdy moji práci - dvanáct hodin denně, žádné prázdniny, a když onemocním, musím to všechno dohnat. A co teprve ty řeči o tom, jak musí být po práci k dispozici? Prosím vás, kdo dneska není? Já odpovídám na pracovní maily v deset večer, o víkendech, během dovolené. A nestěžuju si. Je to součást práce. Ale učitel? Ten má po poslední hodině padla a nikdo po něm nemůže nic chtít, protože by to byl „přesčas“.
Nejhorší jsou ty neustálé výmluvy. „Musíme se vzdělávat,“ říkají. A co jako? Kdo se dneska nemusí vzdělávat? Já se taky musím učit nové věci, sledovat trendy, chodit na školení. A nikdo mi za to nedá tři měsíce volna ročně. Pamatuju si, jak jsem minulý rok v červenci potřebovala něco vyřídit ve škole. Měla jsem smůlu - škola zamčená, nikde nikdo. A to je ta „náročná“ práce? To jsou ty „přesčasy“? Normální člověk v práci maká od ledna do prosince, má nárok na pět týdnů dovolené, a musí si je ještě naplánovat tak, aby to vyhovovalo zaměstnavateli.
A teď nám vláda říká, že učitelé budou brát 130 procent průměrné mzdy. Za co prosím? Za to, že když je dítě nemocné, můžou si vzít „samostudium“ a jsou doma? Za to, že každý pátek končí v jednu odpoledne? Jasně, učit není lehké. Ale která práce dneska je? Zkuste si stoupnout za kasu v supermarketu, nebo dělat na stavbě. Tam není čas na „přestávky mezi hodinami“ nebo „přípravy na další den“. Tam se maká od začátku do konce směny. Možná by stálo za to zavést učitelům normální pracovní dobu jako všem ostatním. Osm hodin denně, pět dní v týdnu, celý rok. A k tomu standardních pět týdnů dovolené. Pak by možná pochopili, jak se žije normálním pracujícím lidem.
Učitelé často mluví o tom, jak náročná je jejich práce a že za ni nejsou dostatečně oceněni. Pro spoustu lidí to ale zní jinak. Mnoho zaměstnanců v Česku pracuje delší hodiny, mají méně volna a často i nižší výplaty. Přesto si tolik nestěžují. Práce učitele má samozřejmě své těžkosti, ale také řadu výhod. Mezi ty největší patří dlouhé prázdniny, které většina jiných profesí nezná. Když však učitelé opakovaně zdůrazňují, jak mají těžký život, může to některé lidi popuzovat. Pro ty, kdo pracují celý rok bez větších přestávek, mohou tyto stížnosti působit jako zbytečné. Možná by učitelé měli přemýšlet, jak o své práci mluvit, aby si veřejnost neznepřátelili. Každá profese má přece své výhody i nevýhody.
Zdroje: Autorský text
