Článek
Můj Honzík je fajn kluk. Jasně, občas zlobí, jako každé dítě. Ale rozhodně není žádný ďábel. Jenže to byste neřekli, kdybyste poslouchali jeho třídní, paní Novákovou.
Sem tam nějaká poznámka v žákovské. „Honzík vyrušoval.“ „Honzík neměl domácí úkol.“ Nic hrozného, říkala jsem si. Ale pak se to začalo kupit. Najednou měl poznámku skoro každý den. A co hůř, začal se bát chodit do školy.
„Mami, paní učitelka na mě pořád křičí,“ stěžoval si jednou večer. „I když nic nedělám.“
Nejdřív jsem si říkala, že přehání. Děti občas mají tendenci dramatizovat, že jo. Ale pak jsem si všimla, jak se mu třesou ruce, když mi to říká. To už mi bylo jasné, že je něco špatně.
Šla jsem do školy. Paní Nováková seděla za stolem jako královna na trůnu. „Váš syn je problémový žák,“ oznámila mi hned na úvod. „Neustále vyrušuje, nepracuje, odmlouvá.“
„Ale to přece není pravda,“ bránila jsem Honzu. „Doma je úplně v pohodě.“
„No, asi ho doma moc neznáte,“ odsekla.
V tu chvíli jsem měla chuť jí jednu vrazit. Ale ovládla jsem se. Místo toho jsem začala zjišťovat víc.
Mluvila jsem s ostatními rodiči. A co jsem se dozvěděla, mě šokovalo. Nebyl to jen Honza. Paní Nováková si pravidelně vybrala nějaké dítě a „zasedla“ si na něj. Minulý rok to byl kluk, co koktal. Předtím holčička s brýlemi.
„Je to hrozná ženská,“ řekla mi jedna maminka. „Ale nikdo s tím nic nedělá. Všichni se jí bojí.“
Jenže já se bát nehodlala. Ne když šlo o moje dítě.
Začala jsem sbírat důkazy. Nahrávky od dětí, svědectví rodičů. A pak jsem náhodou potkala bývalou kolegyni paní Novákové.
„Jo, ta?“ zasmála se hořce. „Ta by už dávno neměla učit. Víte, že před pár lety musela na léčení? Alkohol. Ale nějak to ututlali.“
To byla poslední kapka. S tímhle vším jsem šla za ředitelem.
Paní Nováková si mě zavolala hned další den. Byla bledá jako stěna.
„Vy… vy víte o tom…,“ koktala.
„Vím toho hodně,“ řekla jsem klidně. „A jsem ochotná to všechno zapomenout. Pokud se začnete chovat slušně. Nejen k Honzovi, ale ke všem dětem.“
Od té doby je klid. Honza chodí do školy rád a paní Nováková? Ta se tváří, jako by se nikdy nic nestalo. Ale já vím svoje. A ona ví, že já vím.
Někdy musíte bojovat i s těmi, od kterých byste to nečekali. Ale když jde o vaše dítě, stojí to za to.
