Článek
Milý Bože,
vidíš, jak to včera zase dopadlo. Dopoledne to ještě šlo, u toho se dalo sedět, ale s přibývajícím večerem to bylo hektičtější a hektičtější. Už v tu dobu jsem myslela na to, kdo je vlastně mým Bohem, jestli ty nebo nějaký člověk. Co je mi přednější - oslava tvého druhého narození nebo vše v pořádku navenek.
Zajímalo by mě, co bys mi na to řekl. Přála bych si, aby ses zasmál, že nepřeháním. Možná by ti bylo líto, jak to celé dopadlo. Jak celé odpoledne dopadlo. Jsem jak ve svěráku, nevím, jak se rozhodnout a vím, že ani u jednoho řešení nebudou spokojeni všichni. A to bych tak ráda. Aby se nikdo nehádal, netvářil, nedomýšlel a nemanipuloval.
Vím, že v tomhle světě to nejde. Tady působí zlo a působí i kvůli mně, mým špatným rozhodnutím a skutkům. Prosím, odpusť mi to. A prosím Tě, ať nemusím (a hlavně moje okolí) nést následky mých špatných skutků. Litovat toho je jedna věc, Tvoje odpuštění druhá, ale následky bývají dlouhodobé a někdy nevratné. Pane, smiluj se nade mnou, aby moje okolí netrpělo pro mé špatné jednání.
Amen.
