Článek
Ano, mám se lépe než miliony lidí na téhle planetě, mám se lépe než spousta lidí z mého okolí, tak proč skuhrám a pláču nad rozlitým mlíkem, které se dá jednoduše utřít a otevřít nový?
Kde se bere pořád ta nespokojenost, ta touha mít všechno nejlepší, nejokázalejší, aby všichni padli na hu*u z toho, jak jsem úžasná? Proč nedokážu být spokojená s tím, co mám, a že toho nemám málo. Žiju ve svobodné zemi, mám kde bydlet, co jíst a pít, co si obléct, mám svůj soukromý život a práci, která má smysl, tak proč pořád ta rozervanost? Připadá mi to až jako rouhání a bojím se, že mi bude vzato i to, co doposud mám.
Nauč mě prosím vděčnosti, skromnosti a pokoře, dokud je čas.
Tvoje stále nespokojená
