Článek
Voliéra jako silo,
i tak je tam vážně milo.
U andulek ráda stojím,
o svých pět nej ráda povím.
.
První je můj malý cvok.
Její je vždy první krok.
I tak tě seřve pištivě,
z větví zírá zuřivě.
.
O druhé vím víc než dost,
je všem nejvíc pro radost.
Je přátelská, pípá měkce,
zamiluješ si ji lehce.
.
Třetí se na zemi hledá.
Tváří se, že křídla nemá.
Po pletivu leze svižně,
dělá to tak prostě běžně.
.
Se čtvrtým mám malý svár:
řekla jsem mu, že je stár.
Připomínka v starosti
je teď špendlík bolesti.
.
Ta pátá je ještě malinká,
druhá je její maminka.
Stará se o ni pečlivě,
zpívá jí klidně, hřejivě.
Andulky jsou moje třetí nejoblíbenější zvíře. Nemůžu odolat, aby se nezastavila, když nějakou vidím. A ve zverimexu bych všechny vzala domů (kdyby to šlo).
Jaké je vaše jen zvíře, ať už ho máte nebo jen obdivujete?
