Článek
Uhlíky nápadů
už v hlavě doutnají.
Chci hodit je za hlavu,
spát mi však nedají.
.
Když zvedám pero,
inspirace vzplane.
Tak se to semlelo,
tak je to dané.
.
Vítr chladné logiky
bere uhlům takt.
Není třeba antiky,
je to prostě fakt.
.
Ani chlad není stálý,
pouze v řádu hodin.
Jak řekl by bard malý,
schovaný do peřin.
A její příběh? „Inspirace“ je druhá z básní napsaná po dlouhé době, co jsem se k nim vrátila. Může proto působit obyčejně, ale ta radost, když se začala slova skládat téměř samy od sebe, byla úžasná. Někdy to, co necháme sami plynout, nás svou jednoduchostí překvapí.
Kdy naposledy jste nechali něco jen tak být, aby z toho vzniklo něco krásného?
