Článek
Už jako malý kluk jsem sedával se svým dědou a rodiči a poslouchal, jak se čte zemědělský kalendář. Učili mě vnímat rytmus půdy – kdy je čas sít, kdy hnojit, jak se o ni starat jako správný hospodář. Učili mě, že půda není majetek, ale dar, který musíme předat dál. Dnes, když se dívám na to, co se s naší zemí děje, je mi do breku.
Sledujeme, jak se naše krajina mění v betonovou skluzavku. Zatímco nám politici v Praze káží o globálním oteplování, přímo před našima očima se děje skutečná tragédie, kterou způsobujeme my sami – nebo spíše ti, kteří o našem hospodaření rozhodují od stolu.
Konec selského rozumu
Kdysi jsme věděli, že hluboká orba je základ. Dnes je zakázaná. Kdysi jsme věděli, že les se musí obhospodařovat citlivě, aby udržel vláhu. Dnes nás stát pod hrozbou pokut nutí k holosečím. Proč? Aby se zničila rovnováha, aby les „prokoukl“ a mohl být vytěžen a následně znehodnocen.
Stojím ve svém lese a vidím, že kůrovec je jen zástěrka. Skutečným nepřítelem je systém, který v krajině nevidí život, ale jen „vytěžitelnou surovinu“ nebo plochu pro solární panely. Když vykácíte celý les naráz, spálíte nové stromky sluncem a vítr je dorazí. Je to prostá fyzika, kterou ale úředníci, co v lese nikdy nestáli, odmítají slyšet.
Voda, která nám utíká
Když jsem sledoval průtoky řek, jako je Polabí, vidím to jasně: hektolitry mizí. A není to kvůli globálním změnám klimatu, je to proto, že jsme pole udusali a zakázali postupy, které dovolovaly půdě „pít“. Voda, která má vsáknout a naplnit studny, se dnes okamžitě sklouzne do kanalizace a vyvolá záplavy. A za tuto „zlodějinu“, kdy nám voda odtéká pryč, nás stát ještě trestá poplatky za stočné a srážkovou vodu.
Proč to děláme?
Je to byznys. Když se zničí les, „odborně“ se prohlásí za bezcenný. Když se zabetonuje úrodná půda, „odborně“ se na ni postaví logistické centrum nebo solární park. Lidé, kteří sedí v parlamentu, mají své vlastní firmy a o přírodě nemají ani šajnu. Kdyby měli, naslouchali by lidem, kteří v té půdě vyrostli.
Místo toho máme „odborníky“, kteří rozhodují o našich životech z kanceláří, a my, kteří jsme se učili od dědů a otců, jsme dnes těmi, kdo stojí v cestě jejich zisku.
Je čas probrat se
Tohle není o tom, jestli věříte v oteplování. Tohle je o tom, jestli chcete mít v krajině vodu, zdravý les a úrodnou půdu, nebo jen solární panely a beton. Peníze, které se z téhle devastace vytěží, nás nenakrmí, až budou pole vyprahlá a studny prázdné.
Chtěl jsem, aby mé děti znaly stejný zemědělský kalendář jako já. Chtěl jsem, aby věděly, co je to být hospodářem. Pokud ale nezačneme bránit to, co máme pod nohama, nebudou mít za chvíli co obhospodařovat. Je čas, abychom se jako majitelé a hospodáři nenechali zastrašit pokutami a začali se zase starat o naši zem s úctou, kterou si zaslouží.
