Článek
Žijeme v době, kdy ti, kteří v životě nesázeli strom, neprořezávali mladiny a nepoznali pot z vlastní poctivé práce v lese, nejhlasitěji diktují, jak má les vypadat. Jako majitel lesa už mám plné zuby pokut za to, že neničím to, co má příroda v sobě zakódované miliony let.
Tabulkový teror versus realita lesa
Kolikrát už jsem to zažil. Přijdou, nařídí: „Kácejte! Vykácejte kůrovce, vykácejte souše, nenechávejte na zemi nic!“ Když se ohradíte, že chcete nechat přirozený základ, mávnou rukou nebo hned vytasí pokutu. Sedí v kancelářích, vědí o reálném lese úplné hovno, ale pasují se do rolí boha, který bezchybně řídí přírodu.
Přitom reálný stav české krajiny za posledních patnáct let ukazuje pravý opak. Uměle vyvolaná panika, hon na každou suchou větev a snaha udělat z pestrého ekosystému sterilní plantáž na jedno použití nás dovedly tam, kde jsme. K vysušené krajině.
„Do lesa na houby by chodili všichni. Dřevo by taky každý chtěl. Ale málokdo si uvědomuje, že to dřevo tady dnes je jen proto, že se o něj někdo sedm desítek let staral.“
Proč starý suchý strom chrání nový život?
Pojďme si to vysvětlit lidsky, bez akademických frází, které na školách učí lidi odtržené od reality. Když v lese necháte stát nebo ležet starou souš, neděláte zločin – děláte tu nejdůležitější věc pro život.
Po zimě, když do krajiny opře jarní slunce, kolem každého suchého kmene vznikají drobné trychtýřky. Snem každého semínka je zachytit se právě tady. Stará souš poskytuje mladému stromečku mechanickou oporu proti prudkému větru, stíní ho před nemilosrdným UV zářením a spalujícím žárem. A co víc? Po starém kmeni při dešti stéká voda a drží se v hlubokých kořenech, které fungují jako přírodní houba.
- Mýtus čisté holiny: Když les kompletně vykácíte a uklidíte do posledního klacku, vznikne plantáž, kde v létě praží slunce. Voda odteče, půda vyschne, borůvčí, kapradí i ostružiní zmizí a zůstane jen dlouhá, spálená tráva, kde mladý nálet nemá šanci přežít.
- Koloběh, který funguje miliony let: Kůrovec přijde, udělá svou přirozenou probírku, vyschne a umře. Mladé zdravé stromy a nastupující listnáče se s ním poperou samy. Příroda nepotřebuje člověka s modrým sprejem a pokutovým blokem – potřebuje klid a respekt.
Proberme se, než z české přírody zbude jen prach
Lidé ve městech, kteří znají les jen z Instagramu nebo z nedělní procházky, by se měli zastavit a zapojit selský rozum. Nemůžeme věřit každé tabulce z ministerstva, kterou vymyslel někdo, kdo si „udělal školu“, ale v lese nikdy s pilou v ruce nestál. Podívejte se na koloběh života: parazit, tlející dřevo, hnojivo, semeno – všechno běží v dokonalé symbióze ruku v ruce.
Člověk je v celém tom obrovském měřítku vesmíru a přírody malý jako ten nejmenší parazit v hnijícím kmenu. Pokud si myslíme, že bez našich příkazů, pokut a plošného kácení les nepřežije, jsme na obrovském omylu. Příroda by se bez nás postarala mnohem lépe, než to předvádíme my s ní za poslední dekády.
O autorovi: Jsem hrdý majitel lesa, který cvičí, sportuje, miluje svého psa a hlavně denně chodí do lesa s motykou, pilou a otevřenýma očima. Napište mi do komentářů, jestli to vidíte stejně, nebo si dál budeme nalhávat, že úředník od stolu ví o stromech víc než matka příroda.
