Článek
Od dřevěného hradiště ke královskému sídlu
Všechno to začíná u náchodského zámku. Už v 9. století stávalo na tomto skalnatém ostrohu nad řekou Metují dřevěné hradiště, které střežilo „Branku“ – vstupní bránu do Kladska a Slezska. Postupně se proměnilo v kamenný hrad a renesanční skvost, kde se střídaly slavné rody jako Smiřičtí nebo Piccolominiové. Významným majitelem byl i sám „husitský král“ Jiří z Poděbrad, který na náchodském zámku osobně pobýval, odpočíval a plánoval odtud obranu země.
Likvidace loupeživých hnízd: Hrad Homole
Právě Jiří z Poděbrad se musel vypořádat s temnou kapitolou kraje. Kousek od Kramolny, těsně za dnešní hranicí, se tyčil obávaný hrad Homole. Ten v té době sloužil jako hnízdo loupeživých rytířů, kteří přepadali kupce na zemské stezce. Král Jiří z Poděbrad proto rázně zakročil, nebezpečné loupežníky zlikvidoval a zajistil v kraji klid. Na loukách kolem Kramolny navíc dodnes žije legenda, že tudy o staletí později táhla i vojska slavného Napoleona Bonaparte.
Hřbitov jako tichý archiv a krvavý rok 1866
Dramata pokračovala i v 19. století. Nedaleký Vysokov pamatuje jednu z nejkrutějších bitev prusko-rakouské války roku 1866. Tvář krajiny se tehdy změnila v bitevní pole. Dokonalým mementem té doby je nádherně zachovalý vojenský hřbitov v Náchodě. V tichém smíření zde vedle sebe odpočívají jak mocní hradní pánové, tak řadoví vojáci, kteří padli v mechu okolních lesů.
Betonová čínská zeď našich dědů
Ve 30. letech 20. století se historie opakovala a z Náchodska se stala evropská pevnost inspirovaná francouzskou Maginotovou linií. Naši dědové protkali krajinu betonovou žilou. Bunkry jako Dobrošov nebo Březinka dodnes rostou z lesního mechu jako obří betonové hřiby. Tyto pevnosti byly postaveny tak dokonale, že je německá armáda studovala, aby se naučila, jak dobýt Francii. My jsme je sice museli vydat bez boje, ale jejich síla z krajiny nikdy nevyprchala.
Pavlišov: Pohled na zemi nikoho
Chcete to vidět všechno pohromadě? Vystoupejte na rozhlednu Signál na Pavlišově. Stojíte hned vedle řopíků a bunkrů, pod nohama máte krajinu protnutou betonovou zdí a před sebou výhled na celé Krkonošsko, Pec pod Sněžkou i Teplické skály. A hned v sousedství se staví obří obchvat – moderní žíla, která dnes trhá zemi a ukazuje, že tento kraj se nepřestává měnit ani v 21. století.
Proč to zažít?
Protože na Náchodsku historie nespí v muzeích. Je všude kolem vás – v kolejích železničního uzlu Starkoč, v hradbách Homole, v tichu vojenského hřbitova i v chladném betonu dobrošovských pevností. Vyrazte si tuhle živou historii projít se svým psem nebo jen tak za sportem. Každé místo tu má svůj hluboký příběh.
