Článek
Kdysi dávno, v časech, kdy se v české zemi rodily první mýty, se v objetí tří řek – Labe, Úpy a Metuje – začala psát kronika Jaroměře. Dnes je toto místo branou do kraje, kudy vedou hlavní tahy k Trutnovu, Dvoru Králové či Náchodu. Je to země krásy, ale pod jejím líbezným povrchem dřímou stíny, které vyprávějí o vzestupech i těch nejděsivějších pádech.
Když se v 8. a 9. století na ostrohu usadili první lidé, věřili, že jejich osud střeží duchové řek. S příchodem Marie Terezie a později Františka Josefa se krajina změnila v pevnostní labyrint. Pověst praví, že hluboko v hradbách jsou dodnes ukryty poklady dávných vládců – zlato a cennosti, které měly zajistit budoucnost, ale místo toho zůstaly vězni chodeb, střežené přízraky, které nedojdou klidu.
Jaroměř a její okolí tvoří věčný tanec dobra a zla. Na jedné straně stojí architektonické perly, které berou dech:
Kuks, zrcadlo duší v širých polích. Kuks není jen stavba; je to jako by samo nebe sestoupilo na zem doprostřed nekonečných polí. Jeho sochy, vytesané do kamene tak mistrně, že v noci při měsíčku vypadají, jako by chtěly promluvit, představují ctnosti i neřesti světa. Kdo se na Kuks zadívá, cítí, jak se mu tají dech – je to místo, kde umění láme čas a šálí smysly svou nadpozemskou krásou, která v každém poutníkovi probouzí kousek dítěte, co věří na zázraky.
Přehrada Království, kamenná píseň řeky. Kousek odtud, skrytá v objetí prastarých hvozdů, leží přehrada, která jako by vyrostla z pohádkového snu. Její hráz, postavená ve starobylém stylu s věžičkami jako z rytířského hradu, přehrazuje řeku Labe s takovou ladností, že člověk při pohledu na ni zapomíná na okolní svět. Je to dílo, které v každém vzbuzuje radost, jako by řeka sama zpívala o starých časech, kdy stavitelé stavěli pro krásu stejně jako pro užitek.
Na straně druhé však leží místa, kde historie zanechala krvavý otisk. Velichovky se za nacistické okupace staly sídlem Gestapa, místem hrůzy, kam byla svážena nakradená umělecká díla, zlato a mýty celého kraje. Když se okupanti na konci války stahovali směrem k Trutnovu, tyto „hromady“ nakradeného bohatství a zla po cestě všude poschovávali. V lesích a sklepeních tak dodnes leží poklady, které jsou nasáklé utrpením a které kontrastují s krásou okolní krajiny.
Jaroměř je městem kontrastů. Je to místo, kde ruku v ruce kráčí krása s děsem. Kdo se pozorně dívá, uvidí v šumění vod nejen příběhy o štěstí, ale i memento těch nejtemnějších dob. Je to kronika, která nás učí, že bez stínů bychom nikdy neocenili světlo.
