Článek
Pořád dokola slyšíme z vládních úst o tom, jak se nám zvyšuje věk dožití, jak se máme lépe a jak je prodlužování věku odchodu do důchodu „nutnost“. Je to lež. Stačí se podívat kolem sebe. Kdo z nás zná osobně lidi, kteří se dožívají 105 nebo 110 let, jak nám tvrdí statistiky? Lidé dnes umírají vyčerpáním ve čtyřiceti, v padesáti. Těla těch, co celý život drželi krumpáč, lopatu nebo tahali těžká břemena, jsou v důchodu „po smrti“ ještě dřív, než do něj vůbec stihnou nastoupit.
Rozhodování od stolu: Kdo nikdy nedržel lopatu, nemá právo rozhodovat
Je to až komické – a tragické zároveň. Lidé, kteří v životě nezažili fyzickou dřinu, kteří nikdy nestáli deset hodin u pásu v mrazu nebo v prachu na stavbě, rozhodují o našich životech od zeleného stolu. „Odsuneme důchod o deset let,“ rozhodnou suše. Oni si totiž myslí, že život je jen tabulka v Excelu.
Můj návrh je jednoduchý: Než si někdo sedne do ministerského křesla a začne rozhodovat o tom, kdy půjdeme do důchodu, měl by si povinně „odkroutit“ rok v těžké profesi. Ať si zkusí, jaké to je, když vás bolí každý sval v těle, když se vám zdraví sype pod rukama a když vás zaměstnavatel vyhodí, protože už nejste tak výkonní jako dvacetiletý kluk. Pak ať zkusí rozhodovat.
Past „nízkých odvodů“: Jak vás stát trestá za to, že pracujete
Ať už jste invalidní důchodce, nebo člověk, který se blíží k důchodu, princip je stejný. Stát vás dožene do kouta. Když vás zdraví zradí a vy musíte odejít z těžké práce, úřady se vám vysmějí. „Nemůžeme vás nikde zaměstnat,“ řeknou. „Jděte dělat tohle.“ A když jdete, dostanete almužnu, ze které se nedá vyžít. A v závěru vám stát spočítá důchod podle toho, kolik jste odváděli z téhle „záchranné“ práce.
Je to jeden velký, začarovaný kruh. Stát vás do té práce nahnal, stát vám neohlídal férové podmínky u zaměstnavatelů, a stát vás teď trestá za to, že jste v takových podmínkách pracovali.
Důstojnost není luxus, je to základ
Proč je takový problém nastavit důchody tak, aby byly důstojné? Proč by minimální důchod neměl být roven minimální mzdě? Práce by měla člověka uživit, ne ho na sklonku života dovést k žebrotě.
Tohle není problém jen invalidů. Tohle je problém každého jednoho z vás. Pokud se neprobereme, skončíme všichni stejně. Budeme celý život „doklepávat“ v práci, doufat, že se toho důchodu vůbec dožijeme, a pak nás stát hodí přes palubu s pár tisícovkami, které nestačí ani na nájem a základní jídlo.
Lidi, nenechte si to líbit. Nenechte politiky, aby o nás rozhodovali od stolu, zatímco my si ničíme zdraví. Bojujme za to, aby práce měla smysl a stáří nebylo trestem za poctivost
