Článek
Když se v Česku řekne družstevní bydlení, většina lidí si představí dostupnější variantu k vlastním bytům. Jenže realita zevnitř, kterou jsem jako správce nemovitostí zažil, ukazuje na hluboký systémový problém. Z některých bytových družstev se stali molochové, kteří zneužívají legislativní vakuum, zvedají si náklady na vlastní režii a s lidmi jednají z pozice absolutní moci. Tento problém navíc neustále roste. Pokud se nenastaví jasná stopka, družstva budou mít stále větší hlad.
Tady jsou největší nešvary, které v českém systému tiše bují a na které je potřeba veřejně upozornit.
1. Podraz s anuitou: Slibovali převod, teď se vám vysmějí
Tohle je největší legislativní nespravedlnost posledních let. Tisíce lidí podepisovaly smlouvy s tím, že anuitu (dluh na výstavbu) splácejí proto, aby byl byt nakonec jejich. Jenže po novelách zákonů družstva už byty převádět nemusí, pokud to nemají výslovně ve svých vlastních stanovách. Lidé tak mají byt z 99 % zaplacený, do osobního vlastnictví zbývá doplatit třeba směšných 50 tisíc korun, ale družstvo jim suše oznámí, že převod neumožní. Z původních slibů je cár papíru a lidé zůstávají v pasti.
2. Kádrování podnájemníků: Rozhodují o vašem životě
Pokud se z družstevního bytu odstěhujete a chcete ho dát do podnájmu někomu jinému, potřebujete k tomu písemný souhlas družstva. A tady přichází tvrdá realita. Družstva si za tento jeden podpis na papíru běžně účtují „desátky“ – poplatky v řádu stovek měsíčně nebo tisíců jednorázově. Navíc si předsednictva často hrají na schvalovací komise a kádrují lidi, které chcete do bytu pustit. Prověřují, zda je dotyčný podle jejich osobního názoru „vhodný“, ačkoli byt jste si zaplatili vy.
3. Fond oprav: Vy platíte, ale záchod si opravte sami
Kam ty peníze vlastně tečou? Do fondu oprav sypou členové každý měsíc těžké tisíce. Jakmile se ale lidem v bytě něco rozbije – například protékající záchod nebo stoupačka v bytě – družstvo okamžitě otočí kartu s tím, že uvnitř bytu si vše hradí nájemce sám. Princip je tak nastaven jednostranně: sypte peníze do společného mlocha, ze kterého se platí správa a odměny vedení, ale když potřebujete pomoc, nedostanete nic.
4. Dvojí metr: Na přeplatky mají čas, nedoplatek chtějí hned
V dnešní době, kdy jde kvůli inflaci cena všeho nahoru, si vedení družstev bez problémů navýší poplatky na vlastní provoz. Chování k řadovým členům je však často arogantní. Nejlépe je to vidět na dvojím metru u vyúčtování. Pokud máte nedoplatek, musíte ho uhradit okamžitě pod hrozbou sankcí. Když ale družstvo dluží peníze vám, využívá zákonné lhůty a přeplatky drží klidně 60 až 90 dní. Lidé tak v době drahoty družstva bezúročně dotují.
Jak z téhle pasti ven? Musí zakročit stát
Tento problém sám od sebe nezmizí, naopak bude eskalovat, protože družstva zjišťují, že jim nikdo nenastavil hranice. Je nutné o tom mluvit a vyvinout tlak na změnu legislativy.
Co musí udělat stát:
- Novela o povinném převodu: Stát musí napravit minulá pochybení v zákonech. Pokud člověk desítky let poctivě splácel anuitu na základě původního slibu, družstva by měla mít zákonnou povinnost tyto byty po doplacení převést. Smlouvy se mají plnit.
- Zastropování lhůt a poplatků: Zákon musí jasně definovat férové podmínky pro obě strany. Není možné, aby družstva zadržovala přeplatky měsíce a účtovala si nehorázné poplatky za pouhý souhlas s podnájmem.
Co mohou dělat lidé hned teď:
Jedinou obranou je aktivní účast na členských schůzích. Stanovy družstva se dají měnit, stejně jako se dá odvolat arogantní vedení. Pokud lidé nebudou mlčet a začnou se masivně zajímat o to, kam tečou jejich peníze z fondů oprav, domovní totalita ztratí svou sílu. Tlak zdola je jedinou cestou, jak na tento obří problém upozornit i politiky
