Článek
Když se člověk rozhlédne po českých městech a vesnicích, nemůže si nevšimnout, že počet policistů nějakým záhadným způsobem stoupá. Na každém rohu bliká maják, každou chvíli vás zastaví silniční kontrola, a pokud jste někdy ztratili občanku, klidně vás kvůli tomu budou vyšetřovat jako mezistátního zločince. Ano, máme fakt moc policistů. Tečka. Ale co kdybychom si to trochu rozepsali?
Stojí policista a stojí další policista. A pak další. A další…
Začíná to celkem nevinně. Na ulici uvidíte jednoho policistu, možná dva, a řeknete si: „Aha, asi někdo někde něco provedl.“ A než se nadějete, ve vašem periferním vidění se objeví další uniforma. Nejdřív vás to uklidní – máme přece bezpečnost pod kontrolou. Ale po pár minutách se začnete cítit jak v nějaké parodii na policejní akademii. Za chvíli se ptáte sami sebe, jestli nejsou všichni ostatní lidi taky tajní policisté, jenom vy jste zůstali mimo hru.
A teď si představte: Jdete si koupit rohlíky. U pokladny kontrola občanky. Na parkovišti kontrola, jestli máte zapnutý bezpečnostní pás, i když jste přišli pěšky. A v metru vás odchytí strážník, aby vám vysvětlil, že v příští stanici čekají další policisté, a tak by bylo vhodné si nechat doklady venku, ať je to rychlejší.
Z každé díry uniforma
Na začátku to vypadá nevinně – jen pár policistů navíc, co je na tom špatného? Ale pak si uvědomíte, že v naší republice už nejsou jen dopravní policisté, pořádkoví policisté nebo kriminálka. Ne! Máme speciální jednotky na všechno. Máme policii pro prevenci trestné činnosti, policii pro řešení kybernetických útoků, policii pro ochranu ptáků, co si staví hnízda na komínech… Ale kde jsou ještě normální lidi?
V některých městech už se i pošťáci začínají oblékat do policejních uniforem, aby zapadli. A kdyby se někdy ptali, kam zmizeli všichni instalatéři a elektrikáři, mám pocit, že je najdete v policejních řadách.
Mimochodem, víte, co je na tom nejsmutnější? Když se fakt něco děje a zavoláte na policii, zpravidla čekáte dlouho. Předpokládáte, že když je všude tolik policistů, tak aspoň jeden přijde do pěti minut. Jenže ono ne. Oni totiž mají plno práce s tím, že kontrolují parkovací lístky na sídlišti a vybírají pokuty za nesprávně zaparkované koloběžky.
Dopravní policie: Šampion mezi policisty
Jestli někdo vede, tak je to dopravní policie. Ta má svou vlastní ligu. Znáte ten pocit, když jedete po dálnici 140 km/h (ok, možná trochu rychleji), a najednou uvidíte na horizontu modré majáky? Zpomalíte na 90 km/h, začnete se modlit, abyste nebyli chyceni, a najednou zjistíte, že oni tam jenom kontrolují něčí tažné zařízení. Přesně tak! Nejde o vás. Měli prostě dlouhou chvíli, a tak zastavili někoho s rezavým přívěsem. Nebo ještě lépe – měří rychlost v místech, kde je normálně kolonka. A když tam žádná není? Prostě tam udělají svou vlastní!
Vtipné je, že když se jednou ročně konečně rozhodnete jet podle pravidel, objeví se policista, který vás zastaví a chce vědět, proč jedete tak pomalu. Možná si myslí, že jste podezřelí.
Kolik policistů je moc policistů?
Teď vážně. Kolik policistů je vlastně moc? Samozřejmě, když jde o udržení pořádku a bezpečnosti, nějaká ta přítomnost policie je fajn. Kdo by nechtěl, aby ulice byly bezpečné? Jenže někdy to už hraničí s absurdností.
Zkuste si představit, že veškerý rozpočet na policii by šel místo toho na stavbu parkovacích míst. Máme sice moc policistů, ale parkování? To je jiná. Policista vás klidně pokutuje za špatné parkování, ale kam zaparkovat, to vám neřekne. Města plná policistů, ale prázdná parkoviště. A co teprve ty kreativní způsoby, jak někoho odchytit? Například policejní kontroly na cyklostezkách. Opravdu potřebujeme vědět, jestli si cyklista v lese dal před jízdou pivo? Kolik nehod na polní cestě v Beskydech už způsobili podnapilí cyklisté?
Kam s nimi?
A teď k otázce za milion. Co s tím vším množstvím policistů dělat? Upřímně, policisté jsou užiteční, ale když jich je moc, začnou být spíš na obtíž. Města přetékají kontrolami, a zatímco v obchodech mizí rohlíky a na silnicích divoce předjíždějí taxíky, policisté honí lidi, co si dali pivko k obědu.
Možná bychom mohli začít tím, že některé z nich převelíme na jiná místa. Co takhle trochu posílit pracovní síly v MHD? Když už tam stejně jezdí a sledují cestující, mohli by taky kontrolovat jízdenky. Nebo je poslat na pošty, kde by mohli rovnou zrychlit doručování balíků. Policista místo pošťáka? To by mohlo být zajímavé.
A teď vážně – jsme bezpeční?
Vždycky je dobré mít kolem sebe někoho, kdo se stará o bezpečnost. Ale někdy se ta hranice přehoupne, a než se nadějete, máte pocit, že spíš než ve svobodné zemi žijete ve velkém policejním státě. Ano, máme policii, která nás má chránit. Ale někdy to vypadá, jako by se ta ochrana stala posedlostí.
Jediná věc, kterou víme jistě, je, že policie tu s námi bude pořád. Otázka je, jestli s takovým počtem policejních sil nejsme spíš pod neustálým dohledem, než že bychom se cítili bezpečně. Ale jak se říká – raději příliš mnoho policistů než žádného. I když, upřímně, už jsme asi blízko bodu, kdy jich je přece jen až moc.
Tečka.
