Článek
Miluji svoji ženu, má chyby, já taky
Pro někoho je to pohádka o dvou dokonalých bytostech, které spolu žijí v harmonii až do konce svých dnů, pro jiného je to spíš survival reality show, kde dva lidé s naprosto odlišnými názory na vše od výběru pohovky po smysl života zkoušejí, jak dlouho spolu vydrží. Ať už jste kdekoliv na tomto spektru, jedno je jisté: miluji svoji ženu, i když má chyby. A víte co? Já mám taky nějaké ty chybičky.
Když jsem se poprvé setkal se svou ženou, byla pro mě dokonalá. Smála se mým vtipům (a že to někdy byla pořádná bída), měla úžasný smysl pro humor a především mi nosila kafe, aniž bych o něj musel prosit. Ideál, řeknete si! No, jak čas plynul, ukázalo se, že dokonalost je trochu mýtus – a že pod tou vrstvou dokonalosti se skrývají drobnosti, které nám ten každodenní život dělají trošku… zajímavější.
Začněme třeba jejími organizačními schopnostmi. Představte si, že máte doma člověka, který s nadšením plánuje dovolenou do detailu – od časů letů až po počet koření v kufru (proč byste s sebou na víkend v Tatrách nemohli brát kurkumu, že?). Ale to všechno je jen teorie. V praxi totiž na náš odlet dorazíme s deseti minutami zpoždění, a to ještě s pocitem, že jsme to „docela dobře stihli“. Každý den je pak taková malá loterie, jestli se dostaneme někam včas nebo jestli si alespoň budeme pamatovat, kde máme klíče.
Jasně, není to nic tragického. Ale v kombinaci s tím, že já jsem spíš typ člověka, který plánuje, až mu z toho šediví vlasy, máme občas trochu rozepře. Například když vyrážíme na večeři, já jsem obvykle připravený už hodinu předem (dokonce vím, co si objednám), zatímco moje žena se ještě rozhoduje, jestli je vhodnější černá kabelka nebo ta nová červená. Po dvaceti minutách úvah si nakonec stejně vezme tu, kterou původně vyřadila. A víte co? Miluju ji za to. Protože ta její roztomilá nerozhodnost mě někdy připomíná, že život není jen o perfektním plánu.
To je jeden z jejích „nedostatků“, který se postupem času proměnil v něco, co k našemu vztahu prostě patří. Další by se dal nazvat „dialog při výběru filmu“. To je ten večer, kdy se po celodenním maratonu životních povinností svalíme na gauč a rozhodneme se, že si pustíme film. Znáte to: klasická debata – ona chce romantickou komedii, já akční thriller. Takový malý rozdíl v prioritách. A co z toho nakonec vzejde? Kompromis, kterému oba říkáme „Netflix a půl hodiny skrolování, dokud neusneme.“
A co já? Já taky nejsem bez chybičky. Nejen, že jsem občas tvrdohlavý jako mezek, ale také mám sklony k „báječným nápadům“, které většinou končí menší katastrofou. Jako tenkrát, kdy jsem si myslel, že sám zvládnu opravit umyvadlo. Žena mi říkala: „Zavolej instalatéra.“ Já, jako správný muž, jsem jí odvětil: „Pche, to zvládnu.“ No, řekněme, že náš dům zažil povodňový stupeň jedna. Naštěstí jsem měl po ruce svůj telefon a skvělou ženu, která se zatím smála, protože věděla, že se mnou to nebude nikdy nuda.
Ona to je vlastně taková pravda – život s chybami je často mnohem zábavnější než dokonalost. Dokonalost je totiž nudná. Vždyť kdyby bylo všechno perfektní, o čem bychom si povídali? Takhle máme alespoň každý den nové historky a můžeme se smát sami sobě.
Což mě přivádí k tomu, že život s mými a jejími chybami má i svou výhodu: dokážeme si z nich udělat srandu. Ona se směje mým pokusům o údržbu domu, já zase jejímu věčnému rozhodování při balení na dovolenou. A oba víme, že tyhle drobnosti nás dělají tím, čím jsme – jedinečnými a neobyčejnými.
Miluju svoji ženu, i když není dokonalá. A co je na tom nejdůležitější? Miluju ji právě proto, že není dokonalá. Protože kdyby byla, pravděpodobně by mě už dávno opustila. Vždyť kdo by vydržel s člověkem, který si myslí, že zvládne opravit umyvadlo bez jakéhokoliv nářadí?
Takže ano, občas máme své chyby. Moje žena je organizačně nepřesná a občas trochu nerozhodná, já zase tvrdohlavý kutil amatér. Ale víte co? Tohle je přesně to, co nás dělá šťastnými. Spolu jsme totiž dva nedokonalí lidé, kteří tvoří dokonalý tým.
