Článek
Formování „ne-koalic“, nebo chcete-li „skrytých koalic“, je v letošních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky velmi aktuální jev. Nepokrytě slouží k obcházení přísnější volební klauzule a zcela oslabuje transparentnost volné soutěže politických stran, jež by měla být dle Ústavy České republiky jedním z pilířů, na kterých stojí náš politický systém. Záměrně ve svém příspěvku nejmenuji žádný konkrétní politický subjekt ani volební uskupení, neb jeho cílem je obecnější zamyšlení nad důsledky tohoto postupu pro důvěru a transparentnost volné politické soutěže a z dlouhodobého hlediska i samotné demokracie.
V čem je potřeba spatřovat rizika skrytých koalic
Některé politické subjekty se neformálně nebo i formálně dohodly na tom, že budou kandidovat jako jednotná politická strana a nikoli jako formální koalice. Výsledkem je dohoda, obvykle na úrovni jejich statutárních zástupců, na umístění předem dohodnutého počtu kandidátů na kandidátních listinách hostitelského politického subjektu – volební strany, včetně přidělení lídrů (tzv. jedniček nebo i dvojek) do jednotlivých krajů. Často tyto dohody obsahují další skrytá ujednání, např. o podílu subjektů na nákladech na volební kampaň, dělení státního příspěvku na úhradu volebních nákladů a státního příspěvku na činnost, případně další ujednání o personálních otázkách apod. Obvykle tato „doprovodná“ ujednání nejsou veřejná, ale na veřejnost stejně prosakují rozličnými kanály a o to více tak politický systém ohrožují z hlediska jeho důvěry a transparentnosti.
Uzavřené a případně i v obecné rovině veřejně přiznané dohody se díky neveřejným ujednáním stávají netransparentní a snižují politickou odpovědnost jejich účastníků. Jen obtížně se totiž může dát identifikovat odpovědnost za určitá rozhodnutí.
Pokud by se tyto postupy staly trvalou a dominantní praxí na české politické scéně, mohly by se stát výraznější hrozbou i pro stabilitu demokracie v naší zemi. Voliči těchto „skrytých koalic“ mohou mít pocit, že jejich hlas neodpovídá reálným dohodám ze zákulisí a u voličů politických stran a hnutí, která ctí pravidla, může oprávněně vyvolávat pocit nespravedlnosti a oslabovat jejich důvěru v demokracii. Z těchto důvodů rozumím podaným žalobám na „skryté koalice“ a bude zajímavé, jak se k nim postaví příslušné soudy.
Rizika, která se pojí s touto politickou praxí účelového spojování a následného nepřiznaného utváření skrytých koalic, jsou bez ohledu na minulé i budoucí soudní verdikty značná.
Precedent z roku 2017 a jeho konfrontace se současnou situací
Usnesení Nejvyššího správního soudu v ČR Vol 57/2017 ze dne 14. 11. 2017 se týkalo napadení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017, konkrétně argumentace, že kandidátní listina TOP 09 byla ve skutečnosti „skrytou koalicí“. Navrhovatel tvrdil, že kandidátní listina TOP 09 není skutečnou stranickou kandidátkou, ale ve skutečnosti koalicí, protože na ní figurovali členové či zástupci jiných politických stran a hnutí. Podle navrhovatele šlo o obcházení volebního zákona s cílem vyhnout se vyšší volební klauzuli pro koalice.
V usnesení nejvyššího správního soudu v ČR Vol 57/2017 ze dne 14. 11. 2017 se uvádí: „Politické strany nejsou limitovány v tom, zda na kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny uvedou výhradně své členy nebo i osoby, které nejsou členy žádné strany, případně členy jiné politické strany. Ani skutečnost, že na kandidátní listině jedné politické strany či hnutí figurují členové jiné politické strany či hnutí, nečiní z takové kandidátní listiny koaliční kandidátní listinu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, nejsou-li splněny požadavky uvedené v tomto ustanovení (tj. jednoznačné označení kandidátní listiny za koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí, uvedení členů koalice a názvu koalice)“.
Vzhledem k tomu, že tu v minulosti nebyl žádný obdobný precedens, ani potřeba reagovat na obdobný masový propad hlasů jako při volbách v roce 2021, a také dané spojení nebylo tak otevřeně prezentováno jako spojení stran za účelem vyhnout se volebním klauzulím, je citované usnesení NSS srozumitelné i akceptovatelné. Platí to ale jen ve vztahu k danému konkrétnímu případu.
Vzhledem k tomu, že pro Českou republiku je typický kontinentální právní systém, má tento rozsudek závaznost jen mezi účastníky sporu a není tak obecně závazným precedentem. Soudci by tak při novém rozhodování měli aplikovat a vykládat psané právo na konkrétní případ. A právě konkrétní případy „skrytých koalic“ v letošních parlamentních volbách jsou dle mého názoru zcela odlišné od případu z roku 2017.
Po propadu velkého množství hlasů v posledních sněmovních volbách v roce 2021, které voliči dali stranám a hnutím, jež nakonec nepřekročily volební klauzuli ve výši 5 % pro vstup do prvního skrutinia, hledaly tyto strany a hnutí, které si ani letos nevěřily, že pětiprocentní hranici zdolají, schůdné řešení. Současně s tím však musely obejít i hrozbu vyšší volební klauzule pro koalice. Dochází tak k záměrnému účelovému spojení dvou, někdy i více politických stran a hnutí do faktické, leč nepřiznané koalice. To, že formálně nejsou splněny požadavky na to, aby kandidátní listina byla chápána jako koaliční, tedy že její předkladatel ji jednoznačně neoznačil za koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí, nejsou v ní uvedeni členové koalice a není její součástí ani název koalice, ve svém výsledku jen dokládá účelovost takového jednání a potvrzuje fakt obcházení volebního zákona.
Nové žaloby na „skryté koalice“ a první verdikty
Kdo jsou navrhovatelé žalob na tři volební subjekty – „skryté koalice“ (také se ujalo označení „slepence“) v souvislosti s kandidátními listinami pro říjnové parlamentní volby 2025.
Strana Volt Česko podala žaloby proti registraci kandidátních listin dvou volebních uskupení ve všech krajích u příslušných krajských soudů. Své kroky strana argumentuje snahou zabránit obcházení zvýšeného volebního prahu pro koalice a narušení férovosti volebního procesu.
S tím, že jde o neoznámenou koalici, podalo občanské hnutí PŘÍSAHA ke krajskému soudu v Ústí nad Labem samostatnou žalobu proti registraci kandidátní listiny dalšího politického uskupení – volební strany, které otevřeně přiznalo spolupráci s jinou politickou stranou, jejíž zástupci na ní figurují, a o čemž byla uzavřena smlouva.
Protože již máme k dispozici první verdikt soudu k aktuálním žalobám, který uvádí, že je jen na volebním subjektu, zda se prohlásí za koalici či nikoliv, tak se ukazuje, že soudy si neumí poradit (nebo nechtějí) se zřejmým faktem účelového zastírání jednání politických stran a hnutí s cílem obejít volební zákon a vyhnout se volební klauzuli pro otevřené koalice. Z mnoha úhlů pohledu tak je zajímavý nejen samotný verdikt, ale zejména jeho zdůvodnění s ohledem na skutečnost, že vůbec nereflektuje více či méně transparentně existují psané i ústní smlouvy či dohody mezi politickými stranami a hnutími, jež se spojily, a které oprávněně podporují domněnku, že skutečně jde o „skryté či nepřiznané faktické koalice“.
Protože v právním státu je potřeba respektovat verdikt soudu, činím tak i já (byť jen na základě jediného verdiktu, ale dá se předpokládat, že i ty další budou obdobné). Otázky a obavy o důvěru a transparentnost otevřené politické soutěže stran a hnutí, a tím i o ústavou deklarovaný politický systém a demokracii zůstává…
Zdá se, že na nových zákonodárcích zůstane, aby se zamysleli nad případnou novelou volebního zákona tak, aby se trend „skrytých koalic“ nestal pravidlem. V těchto říjnových volbách do Poslanecké sněmovny tak úloha arbitra zůstane na voličích…
