Hlavní obsah
Víra a náboženství

Kázání o Boží vševědoucnosti

Foto: Pixabay

Jak dobře zná Bůh budoucnost? (Foto: Pixabay)

Vševědoucnost jakožto schopnost vědět všechno patří v monoteistických náboženstvích mezi základní metafyzické atributy Boha. Jak vševědoucnost souvisí s Jeho všemohoucnosí a všudypřítomností?

Článek

První čtení: 1 Korintským 2, 9-13: „Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.“

Druhé čtení: Jan 2,22-25: „Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.“

Čtení ke kázání: 1 Samuelova 2,2-7: „Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje.“

Kázání:

Milé sestry a drazí bratři,

dnes bych ještě pokračoval v tématu, kdo, co a jaký je vlastně náš Bůh. Víme již, že náš Bůh je dobrý a milující, že je nanejvýš spravedlivý a že je všemohoucí. Dnes si připomeneme, že Bůh je rovněž vševědoucí. Vševědoucnost jakožto schopnost vědět všechno patří v monoteistických náboženstvích mezi základní metafyzické atributy Boha. Důležité je zde přitom to, že vševědoucnost úzce souvisí s takovými Božími znaky jako všemohoucnost a všudypřítomnost.

O všemohoucnosti Boží jsem kázal minule. Boží všudypřítomnost pak znamená, že není místa, které by mohlo Boha uzavřít anebo ze sebe vyloučit. Pro Boha tak není žádných omezení prostorových ani časových. Má se potom za to, že všudypřítomnost nemůže existovat bez vševědoucnosti, všemohoucnost bez všudypřítomnosti a vševědoucnost bez všemohoucnosti. Jestliže je Bůh všude, nehledě na pozemský čas a prostor, pak také vše ví. Pokud by byl Bůh omezen místem či časem, nebyl by všemohoucí. A konečně, pokud by Bůh něco nevěděl, pak by to ani nemohl ovlivnit a nabyl by rovněž všemohoucí. Suma sumárum Bůh je z hlediska tradiční teologie nutně všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí.

Boží vševědoucnost pramení z toho, že Bůh všechny věci i lidi stvořil. Bůh zná svět a člověka dokonale, protože svět i člověk začali existovat z Jeho vůle a Jeho slovem. Proto je lidské poznání je vždy nedokonalé a jen částečné, Boží poznání naopak je vždy dokonalé a úplné, jak píše apoštol Pavel ve svém Prvním listě do Korintu: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1 K 13,12) A tak v našem dnešním druhém čtení jsme mohli slyšet o Božím synu, Ježíši Kristu, že všechny lidi znal a že sám dobře věděl, co je v člověku (J 2,25).

Bůh zná zvlášť ty, které si vyvolil za své služebníky a svou známost vyjadřuje slov o vyvolení. Proto v knize proroka Jeremiáše můžeme číst tato slova: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.““ (Jr 1,4-8)

Vyvolení nejsou ovšem nejen proroci, ale všichni, kdo patří Kristu, nehledě, jakou v církví mají službu a jaké mají duchovní dary. A tak v Listě Koloským apoštol Pavel mohl napsat tato známá slova: „Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.“ (Ko 3,11 - 12) Ano, my všichni věřící jsem svatí a vyvolení Boží. A díky tomu můžeme i říci, že známe Boha. Protože naše poznání Boha je dáno jen tím, že Bůh nás k tomu ve své lásce povolal, jak píše apoštol Pavel v Listě Galatským: „Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?“ (Ga 4,8-9)

Pro Boha není nic skrytého, neboť Duch Boží zpytuje všechny věci, jak píše apoštol Pavel v našem prvním čtení: „Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.“ (1 K 2,9-13)

I my lidé nemůžeme před Bohem nic ukrýt, jak uvádí autor 139. Žalmu: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ (Ž 139,1-16)

Zde také vidíme, jak Boží vševědoucnost souvisí s Boží všudypřítomností. Bůh je všude: v nebi, v podsvětí, na moří i ve tmě, proto také Bůh všechno ví. Ale nejen to, Bůh rovněž zná dopředu i naše všechny potřeby, jak říká sám Ježíš: „Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Mt 6,3-8)

Nemáme asi velký problém věřit, že Bůh vše ví o minulosti a přítomnosti naší i celého světa. Ale jak to je z budoucností? Zná Bůh dopředu celou budoucnost, a to do všech detailů? Tradiční pohled říká, že ovšem ano. Ovšem tento přístup nahrává fatalismu a předurčení. Fatalismus znamená, že člověk dopadne tak, jak je mu osudem předurčeno. Jak hlásal nápis sedmi mudrců v antických Delfách: „Nikdo neujde osudu.“ A to, ať dělá, co dělá. Kde je tu prostor pro svobodnou vůli a důstojnost lidí jako Božích dětí? Bůh by třeba zcela určitě věděl, že budeš zatracen, ale by tě nechával celý život plácat v marné naději, že ne. Asi by to nebylo fér. Někteří moderní teologové proto soudí, že Boží vševědoucnost je spíše inherentní (bytostně daná, vnitřní) než úplná a že Bůh se rozhodl do určité míry omezit svou vševědoucnost, aby zachoval svobodu svých tvorů.

Zde nám může pomoci pojem z kvantové mechaniky, kterým je kvantová superpozice. Jde zde o jev, kdy dotyčný objekt se nachází v několika stavech zároveň. Jako pověstná Schrődingerova kočka zavřená v krabici je zároveň mrtvá a živá. To trvá do chvíle, kdy objekt vejde do interakce se svým okolím, tedy kdy otevřeme krabici s kočkou a dovíme se, jestli je živá nebo mrtvá. Kvantová mechanika tak ukazuje spíše na pravděpodobnostní než deterministický charakter vesmíru. Potom každé naše rozhodnutí předurčuje budoucí vývoj skutečnosti. Znamená to, že Bůh přichází tak o svou vševědoucnost? Nutně nikoliv. Ať se rozhodneme jakkoliv, Bůh ví, kam to povede a podle toho se zařídí. Bůh má různé scénáře vývoje a ví, jak v kterém případě reagovat.

Například když Židé ve své většině odmítli se připojit ke Kristově církvi, Bůh vytvořil církev většinou z pohanů za účelem evangelizace světa. Evangelizace světa měla být původně pravděpodobně záležitostí hlavně Židů. Když Židé to odmítli, Bůh se obrátil skrze apoštoly (hlavně skrze apoštola Pavla) na pohany a uspěl. Přijde čas, kdy Bůh opět začne jednat s Židy a přivede je do Ježíšova ovčince, jak měl vždycky v plánu. Boží vševědoucnost a Boží všemohoucnost tak nejsou zpochybněny. Bůh je stále Bůh všemohoucí El Šaddai a také Bůh vševidoucí El Roj, jak Jej nazvala Hagar, egyptská otrokyně Abrahamovy ženy Sáry (Gn 16,13).

Boží vševědoucnost ovšem nastoluje ještě jiný problém. Jeden křesťan si stěžoval, že pokud Bůh je stále s námi a ví o nás všechno, co děláme i co si myslíme, pak přicházíme o své soukromí, které je však naší základní lidskou potřebou. Ale Boží vševědoucnosti bychom se neměli bát. Bůh svoji vševědoucnost a všemohoucnost nezneužívá a nechce námi ani manipulovat. Kromě metafyzických atributů jako vševědoucnost, všudypřítomnost, všemohoucnost, dokonalost, nekonečnost, stálost atp. má totiž Bůh i etické atributy jako spravedlnost, pravdivost, dobrota, laskavost, milosrdenství atd. Takže svou mocí a svým věděním nám Bůh nechce škodit. Naopak chce nám radit a pomáhat, chce nás utěšovat a chránit, chce nás zachránit a darovat nám pravý život ve svém synu, Ježíši Kristu. A to se týká každého člověka. Proto Ježíš může o sobě říci: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.“ (J 10,7-15) Proto se nebojme Bohu důvěřovat, poslouchat Jej a sloužit Mu. A nezapomínejme hledat svoji sílu u Pána, v jeho veliké moci (Ef 6,10). Amen.

Modlitba po kázání:

Nebeský Otče,

děkujeme Ti za to, že jsi vskutku dobrý, laskavý, milující, spravedlivý, věrný a stálý a tak se nemusíme obávat Tvé všudypřítomnosti, vševědoucnosti a všemohoucnosti. Naopak můžeme jen to vítat, neboť díky tomu nám můžeš radit a pomáhat, chránit a zachraňovat nás. Daruj nám proto dostatek milosti, abychom na základě toho Ti zcela důvěřovali, poslouchali Tě a Tobě věrně sloužili. Ke Tvé slávě a chvále, k užitku našich bližních a ke svému prospěchu. Ve jménu Pána Ježíše Krista, Amen.

Pramen: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz