Článek
Verše 1–6: Nejdříve Jan vidí veliké znamení na nebi. Znamení zde představuje nosič, reprezentant informace, astronomický či astrologický symbol daný Bohem. Tímto symbolem je žena oděná sluncem, s měsícem pod nohami a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Tato žena byla těhotná, křičela v bolestech a pracovala ku porodu. To, že žena je oděná sluncem, poukazuje na její důležitost a její jasný a zářící zjev. Měsíc pod nohami snad symbolizuje, že žena má pod kontrolou běh času. Hvězdná koruna je potom symbolem královské moci či významu té ženy. Tato žena pracuje ku porodu, není určitě klidná a vyrovnaná, je naopak sužována bolestmi, vysílená tlačením, zpocená a vystresovaná. Vidíme zde kontrast mezi ženinou krásou a mezi lidskou křehkostí a zranitelností. Podobně se božská důstojnost snoubila s lidskou křehkostí u Ježíše Krista.
Kdo je tato žena? Pro římské katolíky jde o Pannu Marii, která porodila Krista. Žena by také mohla být Izraelem, vyvoleným Božím lidem, který světu „dal“ Mesiáše. Žena může být také církví, která v bolestech přináší světu Krista. Nejčastěji však žena reprezentuje Boží lid Starého a Nového zákona (Izrael a Církev). Dvanáct hvězd pak odkazuje na 12 kmenů Izraele (a později na 12 Kristových apoštolů). Existuje i výklad, že jde o Izrael (jako národ) doby soužení, který na počátku této doby „porodí“ 144 000 evangelistů (Zj 7,4-8) a na konci doby soužení sám sebe (izraelský lid se zde plně přizná k Ježíši Kristu jako ke svému Králi a Mesiáši).
Následně se na nebi ukázalo další znamení a to veliký rudý drak, mající deset rohů a sedm hlav a na těch hlavách sedm královských korun. Jeho ocas smetl z nebe třetinu hvězd a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Tímto drakem je ďábel, satan, „dávný had“ a svůdce celého světa (Zj 12,9). Sedm hlav a deset rohů symbolizují jeho moc a autoritu, včetně politických struktur, které používá. Sedm hlav symbolizuje sedm světových říší, ovládaných v poslední instanci satanem-jde o Egypt, Asýrii, Babylon, Médo-Persii, Řecko, historickou Římskou říší a konečně zrevidovanou Římskou říší doby konce. Podle futuristického přístupu k výkladu knihy Zjevení pak deset rohů představuje deset království či diktatur doby konce. Pět ze západní části zrevidované Římské říše a pět z východní částí této říše. Na východě jde o Egypt, Turecko, Řecko, Sýrii a Lýbii. Na západě snad jde o Itálii, Francii, Velkou Británii, Španělsko a Portugalsko. Svržení třetiny hvězd se tradičně vykládá, že satan při své vzpouře a svém svržení na zem vzal s sebou třetinu sympatizujících andělů. Z těch se tak stali démoni. Těmi, kdo byli satanem strženi ke zlému, mohou ale být i světští vládci a náboženští vůdcové. Třetina symbolizuje vyjádření podstatné části, ale ne většiny.
Drak usiluje pohltit čerstvě narozené dítě ženy (syna). Jediné, co satanu brání v jeho plánu na ovládnutí a zničení lidstva, je Boží plán spásy skrze Syna člověka, Ježíše z Nazaretu. Proto satanovo úsilí zabít Ježíše dříve, než stihne svůj plán vykonat, je tedy logické. Historicky může jít například o snahu krále Heroda Velikého o zabití Ježíše brzy po Jeho narození. Dítětem, kterého žena porodila, je tak tradičně Ježíš, který má podle mesiánského druhého žalmu roztlouci vzpurné národy železnou holí a jako nádobu je roztříštit (Ž 2,8-9). Berla je pastýřský nástroj sloužící ke korekci ovcí. Být přetažen přes záda berlou ze železa je hodně bolestivé. Ukazuje se, že dítě po dosažení dospělosti a po viditelném převzetí moci nebude váhat poslušnost násilně vymáhat. To, že je dítě přeneseno k Bohu a Jeho trůnu, ukazuje na Ježíšovo nanebevstoupení (Sk 1,9-11). Pokud je ženou Církev, pak jde o vytržení (pravé) Církve v polovině doby soužení. Pokud je ženou Izrael doby konce, jde pak o vytržení do nebe 144 000 židovských evangelistů.
Žena však není vzata do nebe, nýbrž uprchla do pouště, kde měla od Boha připravené místo, aby bylo o ní postaráno po 1260 dní. Pokud je ženou Panna Marie, může jít o útěk do Egypta před Herodem. Pokud ženou je Církev, může jít o období závěrečného pronásledování před návratem Ježíše Krista. V tomto období může být situace vážná, že křesťané budou hledat útočiště v pouštích. Pokud je ženou historicky Izrael, může jít o dvoutisícileté období židovské diaspory. A pokud jde o Izrael doby konce, může jít o útěk Izraelců před satanovým Antikristem v polovině sedmiletého soužení. V první polovině doby soužení bude Izrael podporovat Antikrista, který umožní postavení třetího židovského chrámu v Jeruzalémě. Ale pak se Antikrist bude v jeruzalémském chrámu vydávat za Boha (2 Te 2,4). Proto Izrael vystoupí proti Antikristovi a ten začne Židy pronásledovat. Národ Izrael pak bude nucen hledat úkryt v pouštním Jordánsku, chráněn Bohem po dobu tří a půl roku (1260=42 30ti denních měsíců). Jinak tři a půl leté období může znamenat Bohem ohraničené a přesně definované období pronásledování, které jednou nutně skončí.
Verše 7-12: Narození dítěte bylo snad tím impulsem, který vyprovokoval kosmickou válku. V ní se střetli Boží andělé v čele archandělem Michaelem s drakem a jeho padlými anděly (démony). Archanděl Michael je význačný andělský vojevůdce, který je ochráncem Izraele a bojovníkem Božího lidu (Da 10,13;Da 10,21;Da 12,1;Ju 1,9). Vítězství nakonec skončilo na straně Michaela a jeho andělského vojska. Bitva se odehrála v nebi a drakova armáda byla z nebe vytlačena. Drak (satan) byl svržen na zem a spolu s ním jeho andělé (démoni). Kdy k tomuto boji a svržení satana a jeho andělů došlo? Je zde více možností. Jedni vykladači soudí, že na počátku dějin při stvoření vesmíru (světa). Druzí soudí, že při stvoření člověka. Třetí soudí, že k nebeské bitvě došlo v období Kristova narození. Další soudí, že tato bitva se odehrála v době Ježíšovy smrti. Jeho vzkříšením byla satanova porážka dokonána a byl vyvržen z nebe na zem (J 12,31;Ko 2,15). A konečně podle některých vykladačů vyhnání satana na zem proběhne v závěru světových dějin během tzv. Velkého soužení.
Svržení satana a jeho andělů na zem umožnilo Kristu plně převzít vládu v nebi a přinést světu plnost spásy. Neboť byl svržen žalobce bratří, který je osočoval (obviňoval, žaloval) dnem i nocí. Bratři (křesťané ze Židů i pohanů) zvítězili ne díky svému lepšímu chování, nýbrž pro krev Beránkovu. Dále díky tomu, že se ke Kristu veřejně přiznali a svěřili své životy Bohu. To však nestačí. Je třeba rovněž ve víře pevně stát a neopustit ji ani v případě obtíží nebo nebezpečí. Víra by měla být dokonce pro věřící důležitější než jejich život (Mt 16, 25-26). Satanův násilný odchod z nebe na zem byl či bude jistě značnou úlevou pro obyvatele nebes (anděly). Již nemusí žít v blízkosti zlé, kritické a pomlouvačné duchovní bytosti. Naopak lidem na zemi i na moři se velmi přitížilo (či přitíží). Proč? Neboť k nim sestoupil ďábel s velikou zuřivostí. Satan totiž blížící se Kristův návrat také „cítí“ a jeho destruktivní úsilí se stává hektičtějším.
Verše 13–18: Když drak viděl, že byl svržen a má málo času, obrací svůj vztek proti ženě, která porodila dítě (syna). Sotva zde žena představuje Pannu Marii, její úloha v dějinách spásy totiž skončila (alespoň pro evangelíky). V tomto případě jde spíše o změnu symbolu, ženou je nejspíše myšlen Izrael, nebo Církev, nebo obojí. Ženě každopádně byla dána mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť. Orlí křídla zde symbolizují Boží pomoc, ochranu a vedení (Ex 19,4). Na poušti je žena živena a je o ní postaráno po dobu 3,5 roku. Obecně může jít o různě dlouhé, ale Bohem pevně dané a kontrolované období. Církevní reformátoři vztahovali toto období na vládu papežského systému ovládajícího Evropu od roku 538 našeho letopočtu do roku 1798, kdy Napoleon Bonaparte zajal papeže Pia VI. Může ale jít i o tří a půl leté období pronásledování křesťanů či Židů na konci dějin za vlády Antikrista.
Had na ženu vychrlí proud vody jako řeku, aby jí smetl. Proud vody může být jednak symbolem lží, dezinformací a falešného učení, jednak symbolem nepřátelských vojsk. Může také jít o snahu udupat Církev či Izrael populačním přečíslením. Například islám má snahu o přečíslení nevěřících v samých svých základech (ostatně jsme toho svědky v dnešní Evropě). Země však přispěchala ženě na pomoc a pohltila řeku. Je to výstižný obraz Boží intervence. Bůh se sám přičiní o vyvrácení lží, dezinformací či falešných učení. Popřípadě zničí nepřátelská vojska silným zemětřesením. Každopádně satan neuspěje. Satan pak odchází od ženy a svou agresi přenáší na část jejího potomstva, která zachovává Boží přikázání a má Ježíšovo svědectví. To ukazuje na křesťany (mají Ježíšovo svědectví) a na Židy (zachovávají Boží přikázání). Může tak jít o Izraelce, kteří před Antikristem nenašli útočiště na poušti a jsou rozprášeni po celém světě.
Nakonec Jan nebo drak se postavil na břehu moře. Odlišné varianty textu umožňuji obojí („I postavil se na břehu moře“ versus „Postavil jsem se na břehu moře“). Pokud to byl drak, pak v tomto případě drak (satan) byl tím, kdo vyvolal šelmu z moře. Pokud to byl Jan, potom v tomto případě Jan změnil stanoviště, aby dobře viděl, až bude šelma vystupovat z moře. Tou šelmou, která vystoupí z moře (národů), je člověk nepravosti (hříchu), Syn zatracení (2 Te 2,3) čili Antikrist, o němž blíže uslyšíme v příští (třinácté) kapitole knihy Zjevení. Máme se tedy na co „těšit“. Nicméně již tato dvanáctá kapitola přináší naději a povzbuzení. Zápas mezi dobrem a zlem sice zatím stále trvá, ale o vítězství dobra již bylo rozhodnuto.
Prameny:
Bible. Písmo Svaté Starého a Nového Zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
Jiří Hedánek: Výklad knihy Zjevení Janovo, Praha, Česká republika, Církev bratrská, Libochovice 2016, web: portal.cb.cz– dokumenty-download-Zjevení Janovo.
Pavel Steiger: Zápas o duši. Vydavatelství Křesťanských sborů, Ostrava 1991, ISBN 80-85237-14-8.
Vít Šmajstrla: Bible verš po verši. Zjevení Janovo, kapitola 12, web: versebyversebible.cz/zjeveni/zjeveni-kapitola-12.
