Článek
První čtení: Ozeáš 6,6: Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.
Druhé čtení: Jan 17,1-8: „Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal“.“
Čtení ke kázání: Koloským 2,1-6: „Rád bych, abyste věděli, jak těžký zápas tu podstupuji pro vás, pro Laodikejské i pro ty, kteří mě ani osobně neznají. Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi. I když nejsem mezi vámi přítomen, přece jsem duchem s vámi a raduji se, když vidím vaši kázeň a pevnost vaší víry v Krista. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
v minulých mých kázáních jsem se zabýval tím, kdo, co a jaký je vlastně náš Bůh. Dnes bych se věnoval otázce poznání Boha. Můžeme ale Boha vůbec poznat? Odpověď zní ano i ne. Bůh je ve své nekonečnosti, absolutnosti a absolutní jinakosti v mnohém pro naše lidské konečné myšlení nepochopitelný. A tak pro nás lidi stále zůstává tajemstvím. Nicméně můžeme Boha do určité míry poznat, zvlášť když Bůh ze své skrytosti vystoupil a člověku se zjevil. Toto Boží zjevení sebe sama je zachyceno v Písmu svatém, v knihách Starého a Nového zákona. A zde se dočteme, že Bůh chce, aby „všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tm 2, 3-4). A Bůh je pravda, jelikož Ježíš jakožto Boží Syn o sobě řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6)
Bůh je tedy do určité míry poznatelný a navíc si přeje, aby všichni lidé Ho skutečně poznali. Jak tedy můžeme Boha poznat? Existuji zde dvě cesty. První je cesta vzestupná, induktivní, od zdola nahoru, od člověka k Bohu. Je to cesta přirozeného rozumu, cesta lidského pozorování a následné filozofické spekulace. Druhá je cesta sestupná, deduktivní, shora dolů, od Boha člověku, kdy Bůh sestupuje, sklání se k člověku a zjevuje se mu. Je to tedy cesta Božího zjevení. Tyto cesty není nutno brát jen protikladně, tedy tak že jedná vylučuje druhou. Naopak tyto cesty na sebe navazují a doplňují se. Vždyť Boží zjevení je předmětem následné lidské reflexe a tak vzniká teologie jakožto věda o Bohu. Ovšem na druhé straně veškerá teologie musí být podřízena Božímu zjevení obsaženému v Písmu svatém, jak praví evangelická zásada Sola Scriptura čili Pouze Písmo.
O tom, že již první cesta, cesta přirozeného rozumu vede k poznání Boha, píše apoštol Pavel ve svém Listě Římanům: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.“ (Ř 1,18-21) A tak ve světle přirozeného rozumu může každý člověk poznat Boha, Jeho věčnou moc a Jeho božství, a to již ze stvořeného světa. Proto nikdo se nemůže vymlouvat, že Boha nemohl poznat.
Poznání není jen věcí rozumu, ale i věcí citů a vůle čili celé duše. Když někdo sveřepě odmítá Boha, tak nic ho o Boží existenci nepřesvědčí. Ani případné zázraky v jeho životě. Jednou jsem jednomu zarytému ateistovi vyprávěl, jak Bůh v řadě případů zázračně jednal v mém životě. A k mému překvapení dotyčný řekl, že i on může dosvědčit řadu takových zázraků ve svém životě. Ty však nepřipisoval Bohu, ale pouze šťastné náhodě.
Přitom mohutnost lidské duše může mnohé o Bohu poznat. Instinktem a smysly může člověk odhalit nekonečnost a mnohonásobnost Boha. Uvažující duše může dále odhalit podvojnost hmoty a ducha. Čistý intelekt může odhalit dokonce potrojnost Boha, člověka a světa a skrze vůli může člověk dospět až k monoteismu. K tomu dojdou ovšem jen nemnozí. Proč? Kvůli lidské vzdorovitosti mnozí odmítají toto poznání a pak se stále více zaplétají do různých scestných představ a učení (např. do polyteismu, panteismu či deismu).
Poznání získané vzestupným způsobem je tak jen částečné a mnohdy i nejisté. Proto bychom své poznání Boha měli opírat zejména o poznání sestupné, které přichází od Boha prostřednictvím Jeho vyvolených služebníků (proroků, evangelistů či apoštolů). Biblickém pojetí poznání přitom překračuje řecké pochopení poznání jakožto ryze abstraktního, teoretického a čistě rozumového poznání a v souladu s hebrejským myšlením se poznání chápe jako praktický vztah k zakoušenému světu, který klade požadavky nejen na rozum člověka, ale také na jeho city a jeho vůli. Jde o poznání získané empiricky, na základě zúčastněné zkušenosti, ať dobré či zlé. Skutečnost je pro Izraelce to, co se děje a poznání je citové, volní a rozumové pochopení skutečnosti, které má praktické dopady na chování a jednání člověka.
Bůh není zde chápán abstraktně jako nejvyšší jsoucno, nýbrž konkrétně jako svatá vůle, jež sleduje určitý cíl, vystupuje s požadavky, omilostňuje a soudí. Poznat Boha je pak v podstatě uctivé a poslušné uznání Jeho moci, milosti a nároků. Kritériem tohoto poznání je proto poslušnost a opakem není jenom nevědomost, ale vzpoura proti Bohu a úmyslné odvrácení se od Něho. Pravého poznání lze přitom podle Židů dosáhnout hlavně znalostí a plněním Zákona, jak napovídá následující biblický text: „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona.“ (Dt 29,30) Takové poznání je pak nad zápaly v chrámě, jak jsme slyšeli v dnešním prvním čtení z proroka Ozeáše (Oz 6,6).
Podle křesťanů se poznání Boha ale nevyčerpává Zákonem. Dokonalé poznání Boha přináší lidem až Ježíš Kristus v podobě nové smlouvy čili evangelia. V Kristu jsou totiž skryty všechny poklady moudrosti a duchovního poznání, jak jsme slyšeli v našem dnešním textu ke kázání. Lidé nepotřebují žádné jiné zjevení než v Kristu. Proto apoštol Pavel mohl napsat Galatským tato tvrdá slova: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!“ (Ga 1,6-9) Dnes tato slova dopadají zejména na islám a mormonismus.
Apoštol Jan blíže popisuje způsob, jak Bůh dává lidem pravé poznání. Otec nejdříve přitahuje lidi ke Kristu. Ježíš totiž říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ (J 6,44) A Ježíš pak vede lidi k poznání Otce: „Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.“ (J 14, 8-10) Výsledkem je potom nový vztah Otci a z něho pramenící věčný život, jak jsme slyšeli v dnešním druhém čtení: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3)
Křesťanům se tak dostalo pravého poznání a tak nemají zapotřebí nějakého dalšího vyučování, jak ve svém Prvním listě zdůrazňuje apoštol Jan: „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný. Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.“ (1 J 2,23-28)
To, že jako křesťané máme pravé poznání, by nás mohlo vést k pocitu nadřazenosti. Tak tomu samozřejmě nemá být. Vrcholem pravého poznání je totiž poznání Kristovy lásky, která „přesahuje každé poznání“ (Ef 3,19). Platí zde slova apoštola Pavla, že poznání „vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje“ (1 K 8,1). O takové láskyplné poznání bychom měli usilovat, abychom oblékli „nového člověka“ (Ko 3,10) a získali Boží milost a pokoj (2 P 1,2). Proto své dnešní kázání zakončím následujícími slovy apoštola Pavla z Listu Filipským: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ (F 1,9-11) Amen.
Modlitba po kázání:
Nebeský Otče,
děkujeme Ti za to, že Tě přes Tvou tajemnost můžeme vůbec poznávat. A to jednak skrze světlo přirozeného rozumu a jednak díky tomu, že se k nám lidem ve své lásce skláníš a zjevuješ nám sám sebe. Nejprve jsi skrze Mojžíše daroval světu svůj svatý Zákon a pak v posledních dnech jsi k nám lidem promluvil ve svém Synu Ježíši Kristu, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Přesto všechno mnozí lidé ve své zatvrzelosti odmítají pravé poznání a stále více se zaplétají do různých scestných představ a učení.
Odpusť nám, Nebeský Otče, že často nevíme, jak oslovit bloudící lidi, vůči kterým neprávem občas pociťujeme určitou nadřazenost. Daruj nám tedy dostatek milosti, lásky a moudrosti, abychom věděli jak tyto lidi správně oslovit a měli i potřebnou odvahu jim osobně přinášet pravé evangelium. Dej také, aby nejen skrze nás, ale i skrze ostatní Tvé služebníky, ještě mnoho lidi uvěřilo, dokud trvá doba milosti.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a o toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen
Pramen: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
