Prvorepublikové školství

Nově vzniklá Československá republika převzala svůj školský správní řád a systém ze vzoru vlády rakousko-uherské monarchie pro české země. Novým zákonem č. 2/1918 ze dne 2. listopadu 1918 byl zřízen „Úřad pro správu vyučování a národní osvětu“, který měl na starosti školství a kulturní vzdělávání národa. Postupem času se úřad přejmenoval na „Ministerstvo školství a národní osvěty“.

Dalším zákonem č. 292/1920 ze dne 9. dubna 1920 byla upravena správa škol, přičemž státu příslušela nejvyšší správa nad výchovou a vyučováním prostřednictvím již dříve vzniklého Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1920 byl rovněž uzákoněn vyučovací jazyk – český jazyk. Vzdělávání na školách bylo osmileté a bylo rozděleno na dva stupně.

1. stupeň představovala obecná škola pro 1. až 5. ročník, kterou navštěvovaly děti od 6 do 11 let. Ze zde doložené školní zprávy Pětitřídní smíšená obecná škola v Neveklově a vysvědčení z Pětitřídní smíšené školy v Týnci nad Sázavou je patrné, že se tato škola v dalších letech uváděla jako Občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou.

Pokračováním ve školském vzdělávání byl 2. stupeň, který je zde doložen jako Občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou nebo Měšťanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou. (Podle doložených vysvědčení byl od 2. ročníku pro každé pololetí na vysvědčení uváděn jiný název školy.) V ní výuka pokračovala dalšími třemi ročníky. Při ukončení posledního ročníku bylo vydáno „Propouštěcí vysvědčení ze školy měšťanské“, kde byly zaznamenány závěrečné známky a celý průběh školní docházky od první třídy školy obecné.

V roce 1922 vstoupil v platnost tzv. „Malý školský zákon“, který uzákonil povinnou osmiletou školní docházku. Novým zákonem začalo také školní vzdělávání M. Topičové, kdy již byly schváleny společné třídy dívek a chlapců.

Její další vzdělávání pokračovalo na Jednoročním učebném kursu při měšťanské škole dívčí v Benešově.

Následné vzdělání jí poskytl Státní československý ženský ústav učitelský v Praze. Po jeho absolvování nastoupila do učitelského povolání, které je zde doloženo dobovými dokumenty týkajícími se jejího školského umístění.

Období základního školního vzdělávání , studijní léta a počátky školského působení zde tak následně uvádíme podrobněji.

Svoje školní vzděláván započala Marie Topičová od školního roku 1922/23 v pětitřídní smíšené obecné škole v Neveklově. První kroky Marušky směřované do této školy následovaly svého otce, který byl na této škole učitelem. Již dávno před tímto nástupem do 1. třídy jí doma seznamoval se základy školní výuky. Avšak až tento skutečný nástup ke školní docházce byl počátečním krokem k jejímu vzdělávání, které pokračoval dalších třináct let.

Od své první třídy byl její prospěch pečlivě sledován jejím otcem, což mělo za následek dosažení výborných školních výsledků, které jí doprovázely po celé období školního vzdělávání. V průběhu tohoto prvního školního roku se celá jejich rodina přestěhovala do Týnce nad Sázavou, kam byl otec přeložen k výkonu svého učitelského povolání. Školním rokem 1926 – 1927 již navštěvovala 5. ročník, kdy vždy krátce po jeho začátku, a to 10. září, oslavuje svoje narozeniny. Tyto jsou však první kulaté. Je jí již 10 roků. Na této místní obecné škole vychodila všech pět ročníků.

Tímto pátým ročníkem ukončila své vzdělávání na „Obecné a občanské škole smíšené v Týnci nad Sázavou“. Od dalšího školního roku 1927 - 1928 pokračovala ve svém vzdělávání na „Občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou“.

Zde již vykonával funkci zástupce ředitele školy její otec Josef Topič.

V této škole absolvovala 1., 2. a 3 ročník, kde bylo již prováděno hodnocení vydávaným vysvědčení za první pololetí ke dni 31.1. a za druhé pololetí na konci června.

Na závěr ukončeného osmiletého vzdělání bylo vydáno :

Pro následné další vzdělávání a dotvoření jejího životního směru bylo rodiči rozhodnuto, aby prohlubovala své další vzdělání absolvováním ročního kurzu.

Jejím dalším životním rozhodnutím bylo jít ve šlépějích svého otce a dále studovat pro budoucí  učitelské povolání.

Za tímto účelem byla přijata na Český státní ženský ústav učitelský v Praze.

Ústav učitelský se nachází na Praze I, Křižovnická ul. č. 7.

Na tomto ústavu absolvovala čtyřleté studium od září 1931 až do června 1935.

Jako mladá dívenka, kdy při nástupu na studia tohoto ústavu oslavila své patnácté narozeniny, byla vtažena do dění v hlavním městě Praze. Zde je ubytována na internátě a prožívala nové události v matičce měst. K rodičům se vracela zhruba jednou za měsíc a měla vždy co vyprávět o událostech prožitých v Praze. Na studiích a během života v Praze byla finančně podporována rodiči. Vedle toho se snažila něco si přivydělat doučováním dětí z bohatších pražských rodin.Vedle běžných učebních předmětů učila také hře na housle a piano.

Závěrečnou zkouškou na tomto ústavu v červnu 1935 je tak nahrazeno hodnocení 2. pololetí. V provedeném závěrečném přezkoušení s vydáním posledního ohodnocení studijních výsledků.

Úřední citace z  tohoto vysvědčení zní takto:

Její mravné chování bylo chvalitebné.

Hledíc k tomuto výsledku přisuzuje se kandidátce vysvědčení dospělosti s vyznamenáním, tím se prohlašuje za způsobilou, aby byla zatímně ustanovena učitelkou na veřejných školách obecných s vyučovacím jazykem československým v znění českém.

Vysvědčení vypracováno v Praze dne 6. června 1935.

V této době jí bylo necelých 19 let a měla před sebou dlouhou dobu učitelského povolání.

Pro následný výkon učitelského povolání musela ještě podstoupit lékařské vyšetření, které potvrdilo její způsobilost k tomuto cílu stát se paní učitelkou.

Tím pro ní končí etapa školních a studijních let a prožívá své poslední studijní prázdniny před nástupem na své první učitelské působiště. Je tzv. kandidátkou učitelství, která musí

následně požádat OŠV o přidělení svého učitelského místa. Do začátku nového školního roku 1935 – 1936 ji nepřišel žádný doklad o jejím umístění. Až v polovině března roku 1936 dostává tuto informaci:

Konečně se dočkala a byla nadšena tímto umístěním. Její doba čekání tak končí a začíná její učitelská praxe, doba, kdy vstupuje do nového počátku svého povolání. A jako učitelská praktikantka je ustanovována na školy na pozici výpomocné učitelky.

K tomuto zařazení jí opožděně, až v srpnu, přichází informace o výši své první odměny.

Škola v místě jejího bydliště je jí dobře známa, tuto navštěvovala do svého posledního školního ročníku školy měšťanské. Zde je současným ředitelem školy její otec. Teď už záleželo jen na ní, aby se dobře uvedla a neudělala svému otci nějakou ostudu. Podle tohoto výnosu má i praktikovati na obecné škole smíšené tamže.

Tak na této škole v průběhu školního roku 1935 – 1936  začíná její první vstup na dlouhé období svého učitelského povolání pod přísným ředitelským dohledem.

Do konce školního roku zbývá něco přes tři měsíce a je začleněna do učitelského sboru těchto obou škol. Tak se i účastní v závěru školního roku fotografování učitelského sboru při obou přidělených školách.

Při dalším školním roce 1936 – 1937 pokračuje v učitelské praxi na stejné škole v Týnci.

Na její nynější působiště je doručena nečekaná a narychlo napsaná informace od OŠV v Benešově ze dne 3. dubna 1937, která ji nařizuje ihned k nástupu k výkonu práce výpomocné učitelky na škole ve Chvojínku.

Na škole ve Chvojínku se však učitelování dlouho neužije a její působení je rozhodnutím OŠV ukončeno k 30. dubnu 1937. Prožila zde 25 kalendářních dnů. Krátkodobě zde zaskakovala za nemocného místního pana učitele.

Podle rozhodnutí vyučování na škole ukončuje k 30. dubnu a zůstává doma bez žádného přiděleného místa. Opožděně na školu ve Chvojínku, jí je adresováno rozhodnutí od OŠV v Benešově ze dne 7.května 1937 o ustanovení výpomocnou učitelkou na Obecné smíšené škole v Živohošti s dnem nástupu 8. května 1937.

Dle tohoto rozhodnutí tak z domova odjíždí a 8. května 1937 začíná ve svém nově přiděleném místě na škole v Živohošti, která je vzdálen zhruba 26 km. Proto si zde nachází své ubytování a domů za rodiči dojíždí pouze na víkendy.

Rozhodnutím OŠV v Benešově ze dne 29. května je zproštěna služby na této škole dnem 30. června 1937. Její povinnosti a chování byly považovány za bezúhonné. Tím prozatím končí její školní služba.

Nové rozhodnutí od OŠV ze dne 31. srpna 1937 jí ustanovuje od 1. září 1937  na Obecné škole smíšené v Týnci nad Sázavou.

Tak se opět navrací na místo svého prvního vstupu do školského dění v roli učitelky. Zde poprvé nastoupila 16. března 1936, zhruba před 18-ti měsíci.

V době počátku svého učitelského povolání takto během krátké doby prošla těmito školami.

Její první přidělení škola v Týnci nad Sázavou od 16. 3. 1936 - 3. 4. 1937.

škola Chvojinek od 5. 4. - 30. 4. 1937

škola Živohošť od 8. 5. - 30. 6. 1937

Následně opět přidělená škola v Týnci nad Sáz. od 1. 9. 1937 - 30. 6. 1938.

Byl to její první školní rok, ve kterém měla přidělenou třídu, které se tak mohla plně věnovat během celého školního roku.

Ukončeným školním rokem je zproštěna služby ke dni 30. června a během prázdnin opět čekala na své další přidělené služební místo.

Až ustanovením 0ŠV v Benešově ze dne 30. srpna 1938 byla opět ustanovena od 1. září výpomocnou učitelkou při Obecné škole smíšené v Týnci. Zároveň jí tak tímto bylo oznámeno, že jí dle zákona nově přísluší titul učitelka.

Nový školní rok v září 1938 však začíná v největších obavách z nastupujícího fašismu a válečného nebezpečí pro naší republiku.

V těchto smutných dnech je doručeno Marii oznámením z 9. listopadu 1938, kterým je pozvána ke zkoušce učitelské způsobilosti pro obecné školy, konané dne 5. prosince 1938.

V této neklidné době se Marie připravuje ke zkoušce, kterou úspěšně skládá, a je tak doplněno její vzdělání pro další postup v učitelském povolání.

K této zkoušce byla pozvána zhruba po třech letech své učitelské praxe.

Do této doby byla titulována jako učitelská praktikantka a uváděna jako výpomocná učitelka.

Provedenou a splněnou zkouškou, čímž vyhověla předpisům zkušebního řádu vydaného ministerstvem školství a národní osvěty. Čímž se prohlašuje se za způsobilou, aby byla ustanovena definitivně učitelkou na obecných školách s československým vyučovacím jazykem.

Tak ve svém věku 22 roků a splněním potřebné zkoušky nastávají Marii nové okolnosti v jejím mladém životě a role v pokračujícím povolání učitelky.

Dnem 15.3.1939 dochází k německé okupaci

a

dnem 16.3. 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

V tomto březnovém období nešťastného roku 1939 vyučuje Marie na škole v Týnci. Všichni učitelé a žáci špatně nesou informace o vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Všichni si uvědomují, že je osud českého národa pod silným tlakem a nadvládou Němců.

Na německé záležitosti má dohlížet jmenovaný říšský protektor. Ten má hlavně ve skutečnosti dohlížet a realizovat myšlenky na germanizaci českého národa.

V takto nepříjemné době a při vzniku protektorátu končí školní rok k jehož závěru se provádí společné focení učitelského sboru a jednotlivých tříd. Nikdo z nich neví, jestli při začátku nového školního roku se sejdou ve stejném složení.

Blížící se konec roku 1939 přináší nejen Marii, ale celému národu změny v jejich životě.

Ve vzniklém okupovaném protektorátním státě se postupně na školách mění složení její výuky. Zde se postupně zavádějí německá nařízení a učební osnovy podléhají schvalování vedením říšského protektorátu.Ve školách je zrušeno vyučování občanské výchovy, musela se provést revize učebnic, knih, map a obrazů.

Do škol jsou doručeny obrazy vůdce a mapy říše a protektorátu.

Další pokračování ze školského prostředí a života Marie Topičové bude popsáno příště.