Článek
Měnící se politická situace v našem státě a neustálý boj mezi vládou a prezidentem mě přivádí k myšlenkám, kdy nastane situace nesmiřitelná s tímto vývojem. Musím tak zavzpomínat na události, které se odehrály v době ne tak dávné a od kterých uběhlo pouhých 34 let, kdy prezident Václav Havel nesouhlasil s konáním předsedů vlád České a Slovenské republiky. Pro mladší zde uvádím provedenou změnu v názvu a uspořádání bývalého Československa, které bylo změněno ode dne 23. dubna 1990 na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR), která tak měla uspokojit požadavky obou národů. Na tyto změny, na které si dnes dovolím zavzpomínat a trochu je mladším generacím připomenout, i když nedoporučuji, aby prezident Petr Pavel konal stejně a umožnil tak prosadit jisté změny připravované současnou vládou. Protože tyto změny proběhly rovněž
v červenci před 34 lety, na které se přes dnešní třenice mezi vládou a prezidentem skoro zapomnělo. V této minulé době se odehrála tak závažná událost, kterou se nenávratně změnila naše republika a přístupem bývalých představitelů státu došlo k velké změně v historii našeho státu. I tuto změnu nám tehdy připravili předsedové vlád České a Slovenské republiky, čímž byla ukončena naše federální republika. Byla to tehdy jejich politická hra, kterou proběhla velká změna života lidí doposud žijících ve společné republice, bez umožnění jednat, bez názoru lidí, tudíž bez referenda, kdy by měl národ vyjádřit své názory.
V každé době jsou vždy politické boje, hlavně po volbách, kdy se chopí moci ti, co vyhrají. Vždy se najdou političtí rivalové či znepřátelení lidé, kteří hází to špatné na tu druhou stranu a chtějí prosadit své činy za ty jediné možné a správné. Jejich současné činy
a provedené kroky tak zhodnotí až budoucnost, kterou si dnes ještě ani nedovedeme představit, kam nás jejich činy dovedou. Bohužel, když má tato strana v Poslanecké sněmovně převládající polovinu svých hlasů, prosadí si svou a hájí správnost současných proběhlých jejich činů a změn v řízení státu. Bohužel se dostanou k moci i ti, kteří nikdy neměli žádnou politickou zkušenost a jen díky hlasům dosaženým ve volbách se dostanou k moci a jednají podle svého, možná mstivého jednání, které na náš stát upozorní v celém světě.
Současné největší politické tření kolem summitu NATO v Ankaře, které se konalo v nedávné době 7. a 8. července 2026, plnilo hlavní časy ve zpravodajských pořadech a titulky deníků. Stejně jako předběžné rozhodnutí soudu, kdo na tento summit pojede.
Bohužel o tom, kdo vedení povede, v něm není řečeno. To opět dalo šanci vládě prosadit si svou o vedení delegace, čímž si zase naše vláda prosadila své přání a provedla možné politické rozhodnutí, které vedlo k přestřelkám a de facto hanobení státu v očích světa. Tak si nové vedení státu umíněně prosadilo svou představu, která do této doby byla něčím nepředstavitelným a v našem státě a jeho nové historii něčím novým, které se nikdy tak na veřejnosti nepředvádělo, tak jako současní zástupci našeho státu.
Touto současnou politickou hrou se skoro zapomnělo na důležitou událost, která se odehrála v této červencové době roku 1992, tedy před 34 lety. V těchto červencových dnech se odehrála hlavní událost, kdy prezident Václav Havel oznámil dne 17. července svou abdikaci na post prezidenta, a to s účinností dnem 20. července. Svoji abdikaci tehdy zdůvodňoval nemožností pokračovat ve svém úřadě dle ústavy a role federálního prezidenta. Konal tak tři měsíce před ukončením svého mandátu, kdy byl již tak znechucen politickým postupem s připravovaným rozpadem našeho společného státu Čechů a Slováků. S tímto od první chvíle nesouhlasil a odmítal toto řešení. Jenže ve své roli prezidenta a jeho postoje proti snaze předsedů vlád neměl již více možností tomuto zabránit. Předsedové vlád si tak prosadili svou představu o rozdělení československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Když se mu v roce 1992 povedlo přimět poslance k přejmenování tehdejšího Československa na federální stát s názvem Česká a Slovenská Federativní Republika, domníval se, že v takovém federativním státě bude vše jasné a k veškeré spokojenosti národů a všech národností. Přesto se v politických kruzích začalo mluvit o možném rozdělení našeho státu, o kterém snili někteří politici, a předsedové tehdejších vlád tak konali a úspěšně zprostředkovali rozdělení státu. I když se připravovalo tak závažné rozhodnutí o připravovaném rozdělení, neodehrávaly se takové veřejné politické třenice mezi stranami a politiky, které zažíváme v současnosti mezi prezidentem a vládou a jejím politickým směrem.
Protože jsem v té době byl jedním z řidičů prezidenta Václava Havla, kdy při společných cestách jsme zaslechli mnoho rozhovorů pana prezidenta s jinými jeho spolucestujícími na toto téma, nikdy zde nedošlo k takovým ústním projevům, které by někoho z tvůrců připravovaného rozpadu nějak pomlouvaly nebo zpochybňovaly jeho vážnost. Tak skončilo období posledního prezidenta Československa, kterým byl Václav Havel, devátý v pořadí. Dočasným vedením státu byl pověřen dnem 20.7.1992 předseda federální vlády Jan Stráský. Tuto roli zastával do konce roku 1992, neboť po abdikaci Václava Havla proběhlo několik pokusů o volbu nového prezidenta, ale žádný nový prezident před rozpadem státu již nebyl zvolen. Nakonec po proběhlých jednáních a přijetí ústavního zákona Federálního shromáždění o zániku České a Slovenské Federativní Republiky náš společný stát zanikl 31.prosince 1992.
Současné malicherné dohady mezi prezidentem a vládou jsou nešťastné a vrhají špatný dojem na náš stát, pana prezidenta a novou vládu, které plní hlavní události, při kterých zapomínáme si připomenout nedávnou historii, která v uplynulých dnech nám před 34 lety změnila historii našeho státu, kdy skončil poslední federální prezident. Novou změnou, se kterou jsme se museli všichni smířit, i ti, kteří postupem bývalých politiků nesouhlasili. Na tyto historické události kvůli současným politickým projevům zapomínáme. Jen si dejme pozor, aby nedošlo díky těmto malicherným sporům k rozpadu našeho státu, který by si rozdělily okolní státy. Vždyť jsme všichni v Evropské unii, která připomíná kdysi velkou mnohonárodnostní říši Rakousko-Uherskou monarchii, ve které jsme již kdysi byli.
Už teď nařizuje našemu státu své postupy a rozhoduje o přidělených dotacích.
