První prázdninové osady pro děti z válkou postižených rodin

Vysílané zpravodajství televize Nova ze dne 27. 8. 2026 ze zámku Červená Lhota mi připomnělo dávné vyprávění mojí matky Marie Topičové. Vzpomínala na své první poválečné prázdniny, které prožila právě na tomto místě, kde se jako mladá žena podílela na vedení prázdninové osady pro děti v roce 1945.

Účelem těchto prázdninových osad bylo pomoci dětem alespoň na krátký čas zapomenout na těžkou a krutou dobu války. V poválečných letech, kdy se nový stát snažil pomoci nejzranitelnější části mladé generace, představovaly podobné pobyty jednu z možností, jak dětem umožnit odpoutat se od strádání, které poznamenalo jejich rodiny v důsledku válečných událostí a nacistické okupace.

O činnosti a fungování těchto prvních poválečných dětských osad se mi z dostupných veřejných zdrojů nepodařilo nalézt mnoho informací. Rozhodl jsem se proto touto vzpomínkou připomenout nejen samotné události, ale také lidi, kteří se bezprostředně po skončení války snažili dětem pomoci překonat prožité útrapy a alespoň na chvíli jim dopřát bezstarostnější dětství.

Byli mezi nimi také funkcionáři tělovýchovných spolků, kteří se v červnu 1945 spojili do nově vzniklého Ústředního národního tělovýchovného výboru (ÚNTV). Právě tato organizace sehrála významnou úlohu při obnově tělovýchovné činnosti a při organizování aktivit pro děti a mládež v prvních poválečných letech.

Tyto události z prvních poválečných školních prázdnin zde připomínám především na základě vyprávění své matky, dochovaných dokumentů souvisejících s její účastí v prázdninové osadě na zámku Červená Lhota a také dochovaných fotografií.

Z historických pramenů je známo, že krátce po skončení války, dne 5. května 1945, se sešli zástupci pěti tělovýchovných spolků a organizací. Dohodli se na vytvoření nové tělovýchovné organizace s názvem Ústřední národní tělovýchovný výbor (ÚNTV), k jejímuž oficiálnímu založení došlo 9. května 1945.

ÚNTV si kladl za cíl sdružovat českou mládež i dospělé a prostřednictvím tělesné, ideové a mravní výchovy přispívat k jejich rozvoji. Mezi jeho úkoly patřilo také šíření zásad lidové demokracie, spolupráce se slovanskými národy a vedení mládeže k obraně svobody.

Národní tělovýchovný výbor se měl stát jedinou celostátní organizací, které byla svěřena péče o všestrannou tělovýchovu lidu a mimoškolní výchovu mládeže.

Tolik ve stručnosti k okolnostem vzniku ÚNTV a k jeho základnímu poslání.

V Týnci nad Sázavou, kde žila rodina mé matky, se po skončení války začala rychle obnovovat činnost tělovýchovných spolků. Její otec byl činovníkem Obce sokolské a právě prostřednictvím této činnosti se rodina dozvěděla o možnosti vyslat svého zástupce k práci v prázdninových osadách.

Volba nakonec padla na moji matku Marii Topičovou, která byla v té době ještě svobodná a jako mladá členka spolku měla během školních prázdnin více času věnovat se této práci. Dostala tak příležitost podílet se na péči o děti, které potřebovaly nejen dohled a organizaci volného času, ale především trochu klidu a radosti po letech prožitých ve válečných podmínkách.

Pro mladou Marii to byla bezpochyby významná životní zkušenost. Současně se jednalo o konkrétní způsob, jak mohla jako členka tělovýchovného spolku přispět k obnově. A právě mezi tyto lidi patřila i moje matka Marie Topičová.

Příprava těchto prázdninových akcí probíhala pod záštitou Ústředního národního tělovýchovného výboru. Pro budoucí vedoucí prázdninových osad bylo pořádáno také týdenní školení, které je mělo připravit na práci s dětmi a na jejich vedení během pobytu.

Tohoto školení se zúčastnila také Marie. V naší rodině se dodnes dochovalo potvrzení o její účasti na kurzu pro vedoucí pracovníky prázdninových osad. Kurz se konal v období od 1. do 8. července a pořádal jej ÚNTV v Lázních „Pod Zvičinou“.

Tento dochovaný dokument je dnes cennou připomínkou nejen její osobní účasti na poválečných prázdninových osadách, ale také doby, kdy se lidé po letech války snažili znovu vytvořit podmínky pro normální život dětí a mládeže.

Po proběhlém školení dostává dopis se žádostí o přijetí místa pedagogického vedoucího při prázdninové osadě na zámku Červená Lhota.

Nabídku od Zemské prázdninové péče o mládež přijímá a od 23.7. na místo nastupuje. Svůj pobyt zde dokumentuje na fotografiích, které z této doby nemají kvalitní zpracování.

Součástí této činnosti se postupně stalo také organizování prvních poválečných prázdninových osad a pobytů pro děti. Jejich smyslem bylo poskytnout dětem bezpečné prostředí, možnost odpočinku a několik klidných dnů, během nichž mohly alespoň na chvíli zapomenout na těžké osudy svých rodin.

Mnohé z těchto dětí si z války nesly bolestné vzpomínky. Jejich rodiny často přišly o své blízké, majetek nebo střechu nad hlavou a musely se vyrovnávat s následky nacistické okupace. Prázdninové osady proto nebyly pouze místem odpočinku a zábavy. Pro řadu dětí mohly znamenat také první příležitost po dlouhé době prožít několik dnů v prostředí, kde se mohly cítit bezpečně.

O chod tohoto letního tábora, kde je soustředěno asi 200 dětí, které jsou rozděleny do jednotlivých skupin a k přidělené jejich vedoucí. Členové jsou tak opět zachyceny na společné fotografii. O stravování dětí se starají další pracovníci tohoto zřízeného tábora, kterým tak dětem na několik týdnů navrátí životní optimismus do dalšího jejich života.

Patřičné poděkování za práci a účasti Marie Topičové vystavuje na závěr zde vykonávané práce ředitel prázdninové osady Červená Lhota dne 18. srpna 1945.

Takto probíhala snaha vrátit dětem v poválečné době jejich dětství a radosti.