Článek
Demokracie je jen klam, pokud se nerespektují volby, a základní právní principy jsou přehlíženy. Poslední měsíce české společnosti ukazují, jak křehká demokracie může být, když média, politici i veřejnost rezignují na zásady, na nichž celý systém stojí. Přestává platit presumpce neviny, svoboda slova se mění ve zbraň proti nepohodlným, a novináři, kteří mají být strážci systému, se sami stávají jeho hybateli a aktivisty.
Když volby přestávají platit
Význam demokracie mizí, pokud se lidé nebo mocenské skupiny snaží zpochybňovat výsledky voleb nebo tlačí na změnu vůle občanů mimo standardní demokratické procesy. Pokud média a veřejnost začnou selektivně uznávat nebo neuznávat výsledky voleb podle toho, jak dopadnou, už nejde o skutečnou vládu lidu, ale o manipulaci s pravidly a systémem.
Presumpce neviny na pranýři
Dnešní mediální klima často nerespektuje presumpci neviny ani základní lidská práva. Jakmile je někdo obviněn, je v očích veřejnosti i médií vinen, aniž by proběhlo jakékoli nezávislé šetření. Oběťmi jsou často veřejně známé nebo kontroverzní postavy, ale stejně tak i obyčejní lidé, o kterých média rozhodnou, že se znelíbili davu. V takové atmosféře je člověk odsouzen ještě předtím, než může prokázat svoji nevinu.
Novináři jako aktivisté
Veřejná debata už není čistě o pravdivém informování, ale často o prosazování politické agendy. Nemalý počet novinářů překročil hranici mezi žurnalistikou a aktivismem. Místo uvádění faktů vytváří vlastní interpretace, posiluje jednu stranu konfliktu a zbavuje se odstupu. Média tak v řadě případů opouštějí objektivitu a stávají se plnohodnotnou součástí politického boje.
Zneužitá oběť rasismu: případ Vítkov
Obzvláště bolestným příkladem je holčička z Vítkova, která v dětství přežila žhářský útok a stala se symbolem boje proti rasismu. Její příběh byl opakovaně zneužíván nejen k osvětě, ale i k politickému nátlaku a polarizaci společnosti. Média a někteří politici často překračovali hranici pietního připomenutí a proměnili životní tragédii v nástroj nálepkování svých odpůrců či upevňování vlastní pozice. Sama oběť a její rodina se tak vedle původního traumatu stali aktéry a oběťmi veřejného boje, který jim nikdo nezávidí.
Kauza Filip Turek a mediální lynč
V posledních týdnech se do středu pozornosti dostal i Filip Turek, když Deník N publikoval údajně jeho rasistický komentář týkající se holčičky z Vítkova. Bez jakéhokoli důkazu nebo policejního šetření byl Turek okamžitě vystaven mediálnímu lynči, včetně kritiky z řad některých politiků. Mnoho osobností napříč společností, včetně Romů a známých postav, však vyjádřilo podporu Turkovi a jasně deklarovali, že podle nich žádný rasista není a že takový komentář nepsal.
Turek v reakci na tuto mediální štvanici oznámil, že podá žalobu na Deník N za lživé tvrzení. Pokud se ukáže, že Deník N vědomě šířil nepravdu, hrozí nejen omluva a finanční odškodnění, ale reputační poškození, které může ohrozit důvěru veřejnosti v celé médium. V případě prokázané lži by navíc šlo o precedens, kdy novinářská obec čelila důsledkům za manipulaci a šíření neověřených, poškozujících informací.
Pokud nebude společnost respektovat výsledky voleb, zásady právního státu včetně presumpce neviny a bude tolerovat zneužívání obětí i mediální lynčování na politickou objednávku, demokracie se stává pouhou iluzí a hrou se slovy. Ať už jde o konkrétní lidi, příběhy nebo média, slušná společnost musí neustále chránit základní pravidla a důstojnost všech zúčastněných
Do článku je potřeba doplnit zásadní skutečnost: O holčičce z Vítkova se mluví stále bez její vlastní účasti, často bez respektu k jejím přáním nebo potřebám. Jak politici, tak média mají tendenci využívat její příběh pro diskusi o rasismu nebo k politickému boji, ale málokdo se skutečně zamyslí nad tím, co této oběti nejvíce pomůže.
Kdyby se veřejné instituce, politici nebo média místo neustálých debat a zneužívání jejího osudu raději konkrétně věnovali podpoře holčičky samotné, mohl by být její život zmírněn mnohem citelněji. Tato dívka stále potřebuje rozsáhlou lékařskou péči a plastické operace kvůli následkům těžkých popálenin, léčba protestů stále pokračuje a klid potřebuje kvůli těžké psychické zátěži. Podle odborných studií právě psychické následky bývají v takových kauzách nejbolestivější – oběti cítí dlouhodobé emocionální trauma, ztrátu bezpečí i důvěry, a sekundární viktimizace (tedy další zranění způsobené právě medializací, nevhodnou komunikací z okolí nebo nevhodným jednáním úředníků) stav výrazně zhoršuje.
Místo aby politici a média pouze mluvili o jejím příběhu, měli by hledat způsoby, jak jí přímo pomoci: věnovat peníze na dlouhodobou léčbu, poskytnout jí dostatek klidu i psychologickou podporu a zabránit tomu, aby se stala prostředkem dalších mediálních nebo politických sporů. Právě ona sama trpí nejvíc – nejen fyzicky, ale hlavně psychicky a tím, že její příběh žije veřejně, aniž by mohla rozhodovat, jak bude prezentován a kdo o ní bude mluvit.
