Článek
Během posledních dvou týdnů zaburácel soudní sál v kauze Dozimetr hlasitěji než reproduktory pražského metra ve špičce – a politické židle se třesou skoro jako tramvaje v Nuslích. Křiklavé novinky? Z korupčních šarád už nejsou trapné kulisy, ale stadionová show s novými „hvězdami“, trapasy a ústupy ze slávy, tentokrát stříhané v přímém přenosu u trestního senátu.
Nejžhavější fáze procesu
Bývalý náměstek primátora Petr Hlubuček (skromnost sama!) dál u soudu hraje hru na ztraceného nevinného turistu, jehož jediný prohřešek spočívá v tom, že špatně zaparkoval v zóně vyhrazené pro slušnost. Zato podnikatel Pavel Kos konečně promluvil – a spustil to jako karaoke korupčních melodií: odhalil, jak se děly úplatky, které strany byly na odměnách, a že s Redlem investovali do STAN a TOP 09 s evidentně „alchymistickým“ plánem znásobení kapitálu. Kosa za tenhle recitál čeká odměřený, ale režírovaně mírnější trest v rámci dohody se žalobcem (obvinění ostatních nadále platí, takže je čas na popcorn)
Aby nebyl sál prázdný, přišli i dva další uznalci původních kšeftů – podnikatelé Dovhomilja a Nemrah – a soudu přinesli pokorné prohlášení, že si v téhle ztrátové loterii odnesou raději finanční trest než exkluzivní ubytování na veřejné náklady. Kromě hlavní větve se, jako v pravé komedii, zkoumají ještě ty postranní: další menší razie v DPP nebo až detektivní pátrání po zmizelých majetcích
Jedna ruka myje druhou (a ještě si fakturuje)
Hlubučkův mediální obraz měla prý k světlosti a třpytu pomáhat PR agentura – protože kde nestačí charizma, tam nastupují profíci na photoshop reality. Padla i jména, kdo dostával „rozdáno“: manažeři, političtí kamarádi, někdejší ekonomický ředitel Augustín – který se v mezičase proměnil ve „spolupracujícího svědka“ a elegantně zamával části obžaloby na rozloučenou .
A do toho všeho běží předvolební kampaň, kde hnutí STAN nyní tahá za kratší slámku – protože místo slibů o poctivosti musí odpovídat na otázky, kolik vlastně stála věrnost a komu ].
shrnutí
Celá Dozimetr show připomíná reality show pro právníky i PR agentury – strategické přiznání, sborové: „to já nic, to támhle Franta“ a souběh s volebním manévrem nutí hnutí STAN doufat v indentitu svědků, kteří alespoň tuší, co je slušnost. Přiznání u soudu sice zrychluje konání spravedlnosti, ale bůhví, komu dal v Praze poslední týdny zabrat víc – jestli státnímu zástupci, nebo všem politickým marketérům, kteří musejí prodávat značku s patrnou trhlinou.
Zkrátka, kdyby měl někdo podle kauzy točit komedii, prostě si vystačí s autentickými výpověďmi a jedinou kulisou: studenou chodbou před soudní síní. Zbytek už zařídí český politický život sám – trapně, absurdně a s notnou dávkou self-promotion v jednací síni
Co se dělo u Rakušana
Ministr vnitra a šéf STAN Vít Rakušan se vzdal rolí Sherlocka Holmese i hlavního sponzora party Redl & spol. Tvrdě odmítá, že by cokoliv věděl předem z policejních zdrojů: „Já nic nevěděl, nevím, nemůžu ovlivňovat a ani nechci!“ Takže, i kdyby měl z korupční kauzy exkluzivní předpremiéru, prý by zaplatil jen lístek na mediální zákulisí. Do kauzy se připletl schůzkou na ministerstvu (ano, s mobilními telefony odevzdanými jako na táboře), kde STAN debatoval, jak se to celé dotkne jejich kabaretu, ale Rakušan prý znal podrobnosti jen z médií].
Peníze na charitu a darovaný klid
Největší senzací je výpověď podnikatele Kosa, že STAN finančně podporoval, a to v rámci byznysových příležitostí. Na to Rakušan vytáhl kouzelný audit a velkou ceduli „Cena darebáctví: dar poslán na charitu“. Dar 350 tisíc od Kosa z roku 2014 šel na dobročinnost, protože když už se dary zpochybňují, alespoň se tváříme, že je to charitativní benefit a ne špinavý setrvačník volební kampaně
Satirická pointa
Jeden by myslel, že mezi Rakušanem a Dozimetrem je tolik bezpečnostních pojistek jako ve skladu muničního skladu NATO. Většinu hovorů z poslední doby Rakušan odhazuje do šuplíku s nápisem „volební vřava“, dary recykluje na charitu, schůzky dělá bez mobilů — což působí víc komicky než konspiračně. Kdyby byl Dozimetr spojovací tunel do světa STAN, Rakušana by podle těchto nových zjištění raději vyhlásili za maskota transparentnosti. Takže spojení s kauzou? Jen tolik, kolik zvládnou satiričtí karikaturisté narýsovat do volební debaty: komediální, rozpačitě, standardně auditované
