Článek
Lov je součástí myslivosti, ne naopak. Proto je důležité do myslivosti zahrnout i druhy, které se sice neloví, ale tradičně jsou na našem území za zvěř považovány. Kromě tradice a vzdělávání myslivců to má i své právní opodstatnění. Těmto druhům je věnována pozornost i podle zákona o myslivosti, což u vzácnějších druhů je jen dobře. Podle navrhovaného zákona by mezi zvěř měli být zařazeny pouze druhy, které lze běžně lovit. Ze zákona by vypadla např. koroptev, což býval páteřní druh české myslivosti a myslivci realizují její chov a ochranu. Mimochodem důvodem, proč populace koroptví je v takovém neutěšeném stavu, je zejména způsob zemědělského hospodaření…
Myslivci o mnoho druhů přímo pečují, ať již oficiálně pod hlavičkou nějaké organizace, či na úrovni jednotlivců. Co se tradičně považuje za zvěř, mělo svůj historický vývoj. Jsou to jednak druhy, které mají přímý hospodářský význam (drobná zvěř, spárkatá zvěř), sociálně-kulturní význam (sluka, bekasina, tetřev a další) a druhy ovlivňující hospodaření s těmito druhy, či ovlivňující zemědělské, lesnické či rybářské hospodářství a lze je při tom efektivně myslivecky obhospodařovat (kormorán, bobr, šelmy, dravci apod.). Jednotlivé uvedené skupiny se mohou samozřejmě překrývat. NEZNAMENÁ to, že se automaticky loví!
I v současném zákoně je zvěř rozdělena do odstavců. Jeden je nazván: zvěř, kterou lze obhospodařovat lovem, druhý: zvěř, kterou nelze obhospodařovat lovem. Pro nezaujatého člověka zcela jasné a výstižné. Naopak, jsou tyto druhy více pod drobnohledem. Když něco ohledně těchto druhů chtějí řešit myslivci, musí to konzultovat s orgány ochrany přírody a naopak, když s těmito druhy něco zamýšlí jiné subjekty, musí se k tomu vyjádřit zase státní správa myslivosti, případně uživatel a držitel honitby. Jde například o držení druhů zvěře v zajetí fyzickými osobami a o vypouštění druhů zvěře do volnosti. Je možné, že zejména z druhého důvodu to některým ochranářům vadí…
Co považuji za důležité, je vyjádřit se k často prezentovanému nesmyslu, že pokud je některý druh zařazen mezi zvěř, tak myslivci mají tendenci jej lovit. Je to totální blud. Buď myslivec ctí zákon a pak rysa, výra, vydru atd. neuloví, nebo jej nectí a je mu v tom případě úplně jedno, co je, nebo není, v zákoně zahrnuto mezi zvěř. Je to o kvalitě jednotlivce, stejně jako v jiných oborech.
Považuji za důležité zmínit fakt, že zvěř je obnovitelným přírodním bohatstvím, kterým naše země v současnosti oplývá (zvěř spárkatá). Pokud budou její populace obhospodařovány trvale udržitelným způsobem, jak pro zvěř, tak prostředí, ve kterém žije, se zřetelem i na loveckou etiku, tak je to zdroj té nejpřirozeněji, nejšetrněji a nejetičtěji získané živočišné bílkoviny, který můžeme mít, byť v omezeném množství. To bychom si měli uvědomit i vzhledem k managementu predátorů. Tito do přírody jednoznačně patří, ale nežijí ve vakuu. Ovlivňují populace nejenom spárkaté zvěře a dalších druhů. Vstupují do různých interakcí s člověkem a jeho zájmy a na to je třeba při jejich managementu též myslet.
Nejsem žádný idealista a samozřejmě si jsem vědom toho, že v myslivosti není vše v pořádku. Z části za to mohou samotní myslivci, ale zásadním problémem zůstává absence kvalitní myslivecké a ochranářské legislativy. Na řádný zákon o myslivosti se čeká přibližně dvacet let a nevypadá to, že by jsme se kvalitního předpisu měli v dohledné době dočkat.
Zdroj: Portál informačního systému ODok Úřadu vlády České republiky, zákon 449/2001 sb. ve znění pozdějších předpisů
