Článek
Norování
Problematika norování a eliminace toulavých koček a psů se stala politickou záležitostí. Jestli kvůli blížícím se volbám, politickým obchodům, nebo z neznalosti problematiky, těžko říct.
Pokud se dotýká samotného norování, norovat v době vyvádění liščat je dnes již zakázané a je to tak v pořádku. Podnět mimo jiné vyšel i od Českomoravské myslivecké jednoty. Norování mimo tuto dobu již tak problematické není, liška nemá tendenci v noře se psem zbytečně bojovat a radši z nory ustoupí. Pravdou je, že dříve zkušení myslivci (i dnes) norovali hlavně v zimních měsících. Motivací mimo jiného byla ceněná kožešina. Pokud by bylo standartním chováním lišky bojovat, tento způsob lovu by byl z finančního hlediska kontraproduktivní, to jen na okraj. Pokud přihlédnu k některým videím na internetu, je bez debat, že jsou skutečně otřesná a už fakt, že je někdo chce sdílet, by dle mého názoru zasluhovalo konzultaci s psychologem. Ale není možné podle tohoto soudit norování jako takové. Norování je specifický a tradiční způsob lovu, který vyžaduje určité dovednosti a specifika od psů, tak znalosti a dovednosti od myslivců. Stejně tak jako jiné způsoby lovu. Dále je možné se bavit i o omezené době, kdy by bylo možno takto lovit, např. prosinec až únor, specifikovat, v jakých norách norovat nelze a celé norování směřovat spíše k umělým norám, atd. Pokud někde dochází ke zbytečnému týrání ve vztahu pes – volně žijící živočich, tak je to jednoznačně při venčení „na divoko“ či volném pobíhání psů, které mají na svědomí řadoví pejskaři. Ti často vůbec neřeší, co jejich pes kde dělá, hlavně že se v pořádku vrátí. Tímto směrem by se měla ubírat praktická ochrana zvířat (osvěta, usměrnění jasným jednotným právním předpisem a vymahatelné sankce). Chápu, že politicky těžko průchodné, oproti například zmíněnému zákazu norování. Co se dotýká stresování lišky při výcviku, domnívám se, že je při bezkontaktním norování únosný. Liška není hloupá a velice rychle zjistí, že se pes na ni nedostane. Chovatelské zařízení pro lišku samozřejmě musí být odpovídající, osobně jsem jich pár viděl a žádné z nich ani trochu nepřipomínalo ty hrůzy, co se ukazují v mediích, tím netvrdím, že taková neexistují, nebo spíše neexistovala. To je relativně snadno řešitelná věc. Zmiňovaný stres u psů je nesmysl, pes buď noruje, či ne. Pokud nechce, nedá se přinutit, do nory nevleze, nebo uteče, pokud chce, dělá to s velkou ochotou. Rozhodně se nejedná o žádné štvaní zvířete proti zvířeti. Norování je činnost, která se dá jako asi všechno, provozovat na různých úrovních, od výše zmíněného diletantsky prováděného bez ohledu na zvířata, až po profesionální přístup, kdy zvěř opouští noru záhy po vpuštění psa a uniká bez boje. Cenění jsou psi, kteří hlásí (štěkají) při nasazení do nory a při tom nejdou do kontaktu a snaží se zvíře vytlačit ven. Lovená liška noru často opouští velice rychle, pokud je venku jinak zachován klid a ticho. Plemena norníků jsou vesměs psi, kteří se rádi rozhodují samy, jsou více nezávislí, tvrdohlaví, samostatní a odolní. To je obecná charakteristika, samozřejmě jednotlivá plemena mají od něčeho více, od něčeho méně. Jedná se obecně o oblíbená plemena i mezi nemysliveckou veřejností. Velké obliby dosahují např. jezevčíci, jack russel terieři, border terieři a další. Tato plemena jsou oblíbena mezi veřejností právě pro jejich povahu, vzhled, velikost. Norníci jako skupina byli šlechtěni stovky let pro konkrétní činnost, kterou je lov pod zemí, s tím, že jsou použitelní i na jiné lovecké disciplíny, ale jejich charakter a jedinečnost jim byl vtisknut díky norování. Pokud nebudou tato plemena prověřována odpovídající loveckou praxí, včetně zkoušky z norování, některé vlastnosti začnou ochabovat, či mizet. V nornících je uloženo mnoho šlechtitelské práce x generací myslivců a lovců, jedná se o kulturní dědictví jednotlivých národů a regionů. Jsem přesvědčen, že nikdo nemá právo toto zavrhnout a poničit, případně zničit na základě neznalosti, falešného humanismu apod. Kdybychom byli v situaci, kdy by se na našem území vyskytovala vzteklina, asi by si málokdo dovolil požadovat zákaz norování. Vzteklinu naštěstí momentálně na území ČR nemáme, vyjma vzácně v populacích netopýrů, - i to je z části zásluha myslivců, ale máme např. tasemnici liščí a další onemocnění. Co přinese budoucnost nejen na poli např. zoonóz, také nevíme. I to je důvod, proč si udržet populaci tvrdých pracovních psů tohoto typu a lidi kteří ví, jak má správné norování vypadat.
Toulaví psi a kočky
Další věc, kterou se snaží někteří politici zakázat, je odlov toulavých psů a koček. Zakázat, ano, proč ne, ale místo vykřikování hesel vytržených z kontextu, ať nastíní konstruktivní, prosaditelné a vymahatelné řešení. Myslivci neloví psy a kočky z důvodu, že by jim to dělalo dobře a nějak si to plánovali. Pes i kočka jsou domácí zvířata, navíc predátoři, která dokáží v přírodě napáchat ekologické i ekonomické škody. Do přírody nepatří, pokud s nimi nejsou vykonávány konkrétní specifické činnosti. Pokud populisté vymyslí jiný způsob, jak ochránit volně žijící živočichy, případně i lidi pohybující se v krajině, pak odstřel zakažme. Další věcí je opomíjený fakt, že kočky a psy smí ulovit pouze dosti omezené množství myslivců. Jedná se o mysliveckou stráž a mysl. hospodáře. U psů navíc není možné tímto způsobem eliminovat plemena zařazená podle FCI mezi lovecká a ovčácká, dále psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Navíc smí být usmrceni psi a kočky, kteří jsou minimálně 200 m od obydlí. Pes pouze pokud pronásleduje zvěř. Odstřel koček a zejména psů je v dnešní době velice problematická záležitost, z důvodu zvýšené citlivosti části veřejnosti k tomuto tématu. Je třeba dodat, že někdy zmiňovaný odchyt, jako varianta odstřelu je plošně nemyslitelný. Je to z důvodu jeho neoperativnosti a dále časové i materiálové náročnosti. Pes i kočka mohou významnou měrou negativně ovlivňovat volně žijící živočichy a to jejich rušením, štvaním (pes) a lovem. Dále zejména psi mohou být nebezpeční i pro lidi, zvláště děti, nebo psychicky a fyzicky postižené občany. Pokud je psů více (smečka), jejich drzost a nebezpečnost jak pro zvířata tak lidi narůstá. Pokud někdo chce jednat o zrušení možnosti usmrtit psa nebo kočku, musí přijít s jiným řešením ochrany před nimi. Podotýkám, že kastrace a opětovné vypuštění, jak se provádí někdy u koček, zavírání zvířat do útulků a podobné nápady nejsou rozhodně řešením, ale dalším problémem. Opětovně vypuštěná kočka bude ještě x let lovit a budou k ní přibývat další zdivočelé kočky. Držet psy a kočky další dlouhé roky v útulcích, s tím, že si jich možná lidé pár rozeberou, vidím jako problém jak organizační, finanční i etický. V případě, že by se povedlo dopady volného pohybu těchto domestikovaných šelem eliminovat, je možné s čistým svědomím ve vztahu k ostatním živočichům uvažovat o zákazu jejich usmrcování podle zákona o myslivosti. Druhou stranou je fakt, že i při sebelépe zvládnutém managementu psů a koček, budou se z různých důvodů pravděpodobně stejně objevovat toulaví jedinci, které bude nutno z přírody odstranit. Osobně jsem přesvědčen, že nejlepší prevencí, jak předcházet případnému usmrcení psů a koček myslivci, dalšími osobami, dopravními prostředky, jinými zvířaty apod., je zodpovědné chování jejich majitelů. U psů to takový problém není, stačí je naučit povel down, nebo ke mně, pokud to nezvládnu, tak je nepouštět z londže nebo vodítka. U koček není jiná možnost, než prostorná voliéra, nebo obdobná ubikace, samozřejmě mimo zemědělských provozů, kde kočka má praktickou úlohu.
Zdroj:
Zákon 449/2001 sb. ve znění pozdějších předpisů
Státní veterinární správa
