Článek
V poslední době i ve veřejných mediích je občas zmíněno téma nového zákona o myslivosti. Jedním z ústředních témat jsou práva vlastníků a nájemců (pachtýřů) hospodařících na honebních pozemcích. Část vlastníků tvrdí, že mají nedostatečná práva daná zákonem ohledně zasahování do mysliveckého hospodaření na svých pozemcích. Chtěl bych se na tuto problematiku podívat z úhlu, který podle mého názoru ve veřejných médiích příliš často není zmiňován.
Část vlastníků požaduje, aby mohli v honitbě, kterou pronajali jinému subjektu, lovit. Jsem toho názoru, že ze zákona umožnit lov vlastníkům pozemků v honitbě, kterou ze své vůle pronajali, je popřením smyslu nájmu. Pokud tento nesmysl projde legislativním procesem, je to stejné, jako kdyby bylo ze zákona možné pronajmout byt a občas tam přespat. Nebo sedlákovi pronajmout pole, ale někde si na něm stejně udělal pár řádek brambor. Uživatel honitby (to znamená nájemce) bude platit nájem vlastníkům, škody, které způsobí zvěř vlastníkům, provoz honitby, bude se řídit nějakými, byť seberacionálnějšími zásadami chovu a lovu. Pak tu bude osoba, či osoby prakticky bez povinností a zodpovědnosti za honitbu jako celek. Bez povinnosti na provoz vynakládat peníze a čas, ale budou moci lovit spárkatou zvěř, byť pouze na svých pozemcích, jako řádný uživatel (nájemce) honitby. Zákon jim částečně bude omezovat pouze lov samčí zvěře.
Pokud uživatel špatně hospodaří, neplatí škody, ignoruje vysoké stavy problematického druhu zvěře, nebo si nedokáže s tímto poradit, potom ať je z honitby vypovězen (a ať v ní např. hospodaří samotní vlastníci - tj. honební společenstvo, či ve vlastní honitbě vlastník). To by ale měla být záležitost konkrétní smlouvy o pronájmu honitby. Není důvod kvůli tomu křivit význam nájmu zákonem o myslivosti, nebo dopředu trestat zodpovědné nájemce, kteří problémy řeší, ale díky takovému ustanovení o lovu vlastníků by k nim bylo přistoupeno stejně jako k těm nezodpovědným. Jedná se v podstatě o preventivní sankci. Lov vlastníků, nájemců, či jimi pověřených osob na jejich pozemcích si dovedu představit pouze v následujícím případě. Pokud škody páchané zvěří dosahují dlouhodobě či opakovaně neakceptovatelných rozměrů, nebo když uznané škody nájemce opakovaně řádně neplatí, natahuje termíny apod. Pak bych viděl umožnění lovu vlastníkům jako jeden ze sankčních nástrojů. I tak se ale jedná o ošemetnou věc, protože se umožní pohyb ozbrojených osob, třeba neznalých místních podmínek, bez jakéhokoli zájmu o fungování místních komunit. Další střet může znamenat například umisťování loveckých zařízení, kdy kromě vzájemného rušení lovců je zde i bezpečnostní riziko apod. Další věcí je fakt, že lovu by se pravděpodobně nevěnovali pouze poctiví vlastníci, kteří by sledovali skutečně jenom snížení škod. Je bohužel i skupina držitelů loveckých lístků, kteří by ustanovení mohli využít pro své lovecké cíle a tito bez ohledu na škody (zejména pokud sami nehospodaří) mohou na takové pozemky zvěř naopak lákat, aby prostě mohli co nejvíce lovit.
Dále chci upozornit na skutečnost, že je vytvářena atmosféra, že proti sobě stojí dvě skupiny a to vlastníci pozemků a myslivci - bezzemci. Nikde se neříká (alespoň ne moc často), že zdaleka ne všichni vlastníci jsou zastánci změn navrhovaných v novém zákoně, stejně tak jako velká část myslivců a mysliveckých subjektů je zároveň vlastníky honebních pozemků. Dalším faktem je, že většina vlastníků a nájemců nevyužívá možností náhrady škod podle současných pravidel. I proto nevidím důvod pro výše uvedené navrhované opatření.
Dalším velmi kontroverzním tématem je snížení výměry honiteb z 500 ha na 250 ha. Pokud chceme mluvit v našich podmínkách o chovu zvěře, tak 500 ha považuji za skutečně minimální výměru pro klasickou honitbu. Je prokázáno, že i drobná zvěř (bažant, zajíc) se běžně pohybuje na větších celcích (řádově desítky až stovky ha), což jednoznačně umocňuje i způsob hospodaření v naší agrární krajině. Menší výměra by byla opodstatněná pouze u bažantnic - samozřejmě za přísných podmínek, co takové území musí splňovat (ekologicky i hospodářsky). Dále si menší výměru umím představit u územích vklíněných například do měst, mezi různé dopravní tepny apod. Pět set hektarů je osvědčená velikost, vhodná pro naše podmínky, to že nenaplňuje něčí zájem ohledně jeho loveckých aktivit, nezadává důvod tuto výměru měnit. Vždy se najde skupina lidí, pro kterou bude jakákoliv výměra příliš velká a tudíž z jejich pohledu diskriminační (dnes 500 ha, příště 250, 150, 115, 50…). Nemohu souhlasit, že v takovéto honitbě (500 ha) nemohou vlastníci uplatňovat dostatečně svá práva. Pokud mám dostatek vlastních souvislých hektarů, mohu mít vlastní honitbu a není se o čem bavit. Pokud jde o společenstevní honitbu (soubor pozemků menších vlastníků, kteří dohromady dají min. 500 ha), tak o využití honitby nerozhoduje nikdo jiný, než tito vlastníci, a to hlasováním. Oni sami rozhodnou, jestli ji pronajmou a komu (mysl. sdružení, jiná práv. osoba, fyzická osoba), nebo zda ji nepronajmou a honební společenstvo (vlastníci) bude hospodařit ve vlastní režii. To, že hlasování dopadne jinak, než si část vlastníků přeje, je prostě v demokratické společnosti realita. Navíc každých deset let mají nespokojení vlastníci možnost otočit volbu ve svůj prospěch.
Bylo by zajímavé zjistit, kolik vlastních honiteb by vzniklo, pokud by se hranice snížila na 250 ha, pro kolik vlastníků by se toto opatření vlastně dělalo. Pokoušel jsem se uvedené zjistit u SVOL, což je organizace, která velmi hlasitě prosazuje snížení výměry, ale odpověď jsem bohužel neobdržel. Co mě dále zaráží, je fakt, že k iniciativě za snížení výměry honitby se přidali např. organizace jako Hnutí Duha či Česká společnost ornitologická. Když se někde řeší chráněné území, mají většinou ochranářské organizace snahu lobbovat za to, aby bylo co největší. Argumentují například tím, aby populace toho či onoho druhu měla dostatek prostoru pro projevování svých životních potřeb. Aby se na území, které je v nějakém režimu, nacházel co největší počet jedinců cílových druhů. A najednou, u většiny druhů spárkaté zvěře, jako by to bylo něco jiného. A přitom do populací těchto druhů je plánováno zasahovat zásadním způsobem… Jsem zvědav, jestli ochranářské organizace, budou na stejné vlně s vlastníky i v případě, kdy začnou skutečné problémy s velkými šelmami. Z navrhované právní úpravy mám bohužel dojem, že je snaha o jednoduché a pro určitou skupinu atraktivní řešení problému se spárkatou zvěří.
Že je třeba upravit stavy určitých druhů, o tom nepolemizuji. Je ale třeba také podotknout, že není v pořádku, jak se v krajině hospodaří ve vztahu nejen ke zvěři, ale obecně k volně žijícím organismům. V krajině dominuje spárkatá zvěř, protože jí byly vytvořeny podmínky. Tyto podmínky ale zůstávají…
Staví se na politické síle a tlaku různých skupin. Jsem trochu na pochybách, že je správné tento návrh nazývat zákonem o myslivosti. Myslivost je (měla by být) o zvěři, jejím životním prostředí a myslivosti jako takové. Místo hospodaření se zvěří je vlajkovou lodí tohoto předpisu potlačení spárkaté zvěře, bez ohledu na její ekologii, etologii, o lovecké etice vůbec nemluvím. Přitom novela zákona o myslivosti potřeby zvěře a hospodaření jako takové de facto neřeší, jedná se pouze o lov. Péčí o drobnou zvěř, případně další druhy se zákon prakticky nezabývá. Toto není myslivost, toto je lov s akcentem na to, co komu patří, lov na dost nízké etické úrovni, s otazníkem nad jeho trvalou udržitelností.
Vím, že myslivost je pro většinu společnosti okrajové a do značné míry naprosto neznámé téma. Mnoho lidí má naprosto zkreslené představy o tom, jak tento multidisciplinární zemědělský obor funguje. Často bohužel čerpají pouze z tendenčních, či neprofesionálně provedených zpráv různých sdělovacích prostředků. Nejpopulárnější pro media jsou samozřejmě různé průšvihy myslivců, to pozitivní zajímá maximálně regionální sdělovací prostředky. I proto obraz myslivosti je v očích části veřejnosti zkreslený. Byl bych rád, kdyby tento článek pomohl alespoň někomu, se v části problematiky myslivosti, řekněme občansky, zorientovat.
Zdroj: Portál informačního systému ODok Úřadu vlády České republiky, Společná tisková zpráva Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR, Českého svazu ochránců přírody, Pro Silva Bohemica, České společnosti ornitologické, Hnutí DUHA a Spolku vlastníků honebních pozemků, zákon 449/2001 sb. ve znění pozdějších předpisů
