Článek
Krajina Středního Povltaví, nacházející se na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje, je neobyčejně malebná. Zdejší kopce sice nedosahují výrazných nadmořských výšek, přesto však tvoří působivé scenérie, které doplňují pásy lesů, polí a luk, protkaných vesničkami a samotami. Právě zde se nachází nevelká vesnice Třebnice. Od roku je 1986 osadou města Sedlčany, vzdáleného asi 5 km. Bezesporu nejzajímavější je na Třebnicích okolnost, že se zde narodil maršál Josef Václav hrabě Radecký z Radče (1766-1858). Slavný vojevůdce byl patrně největším Rakušanem ve starém slova smyslu, tj. příslušníkem habsburské monarchie, který je bez ohledu na svůj rodný jazyk oddaný především císaři a vládnoucí dynastii.
Maršál Josef Václav Radecký (1766-1858)
Dnešní podobu vtiskla třebnickému zámku neorenesanční přestavba z 19. století. Původně k němu patřil i rozsáhlý poplužní dvůr, jehož součástí byl i lihovar, dnes je však zámecký areál od někdejšího hospodářského zázemí oddělen. V druhé polovině 20. století sloužila zámecká budova potřebám lesnického učiliště. Z této doby také pochází nepříliš vzhledná moderní stavba, která s ní sousedí na severní straně.
Úplně původně však byl zámek barokní. Po roce 1760 jej nechal vybudovat, zřejmě na místě starší tvrze, někdejší císařský hejtman Petr Eusebius Radecký. Roku 1766 se na nově vystavěném zámku narodil jeho syn Josef Václav, budoucí velký vojevůdce. Jeho matka Marie Venantie rozená Lažanská zemřela při porodu. Chlapec vyrůstal v Třebnicích do svých deseti let, kdy mu zemřel i otec a na výchovu si jej vzal dědeček do Prahy. Místo narození mělo na utváření osobnosti proslulého vojáka podstatný vliv. Právě proto, že vyrůstal v Třebnicích, mluvil dokonale česky; v tomto koutě Čech se ani tehdy jinak téměř nemluvilo. Kdyby se narodil a vyrůstal v Praze, je téměř jisté, že by mluvil pouze německy, jako ostatně téměř všichni, kdo patřili k bohatším vrstvám tehdejší české metropole. Odpadl by tím hlavní důvod, proč je dnes považován za Čecha.
Co dnes narození této významné postavy v Třebnicích připomíná? Odpověď je jednoznačná a jednoduchá: vůbec nic. Zámecký areál má dnes soukromého vlastníka. Oprýskaná fasáda a neupravené okolí napovídá, že budova není v nejlepší kondici. Návštěvník se do něj nedostane; musí se spokojit s pohledem přes rezivějící bránu pokrytou nevábnými potrhanými foliemi a značkami se zákazem parkování.
Zámek v Třebnicích, jak jej vidí návštěvník
Vesnice, čítající dnes asi sto dvacet stálých obyvatel, nabízí malebná zákoutí. Stojí tu pár tradičních selských usedlostí i drobné sakrální památky, na návsi se nachází dětské hřiště. Marně bychom zde však hledali pamětní desku, pomníček či snad dokonce pamětní síň upomínající na nejslavnějšího rodáka. Jedinou zmínku o maršálovi neobsahuje ani informační tabule pro turisty na návsi. Turisté, kteří se ve vesnici spíš náhodně vyskytnou, nemají příliš důvodů se v ní zdržet; kromě chybějících upomínek na život maršála zde nenajdou restauraci či pohostinství, ani stánek s občerstvením, neřkuli nějaké ubytovací zařízení; to vše se nachází až v Sedlčanech.
Na návsi v Třebnicích
Tento text v žádném případě není míněn jako výtka obyvatelům Třebnic, kteří se zajisté o své bydliště starají, jak jim dovolují možnosti. Není zaměřen ani vůči sedlčanské samosprávě, jistě zaneprázdněné jinými záležitostmi, ovlivňujícími kvalitu života místních obyvatel. Nezpochybňuji, že zvlášť na stavu zámku a jeho bezprostředního okolí se negativně podepsal minulý režim, nicméně od jeho pádu brzy uplyne 40 let.
Je tu však řada jednotlivců i sdružení, která usilují o to, aby památka maršála byla okázale připomínána. Webové stránky Spolku Radecký Praha, kterému se nedávnou podařilo dosáhnout toho, že pražští zastupitelé odhlasovali obnovu maršálova pomníku na Malostranském náměstí, zmínku o Třebnicích obsahují. Najdeme zde i fotografii zchátralého zámku, pořízenou přes bránu, podobnou úvodnímu obrázku k tomuto článku. Nezaznamenal jsem však, že by stav maršálova rodiště znepokojoval pana předsedu Bártu nebo kohokoliv jiného ze spolku. O Radeckého rodné vsi se nikdy nezmiňují ani četní publicisté, kteří všude možně včetně této platformy obnovu pomníku zaníceně propagují, ani nejrůznější obdivovatelé Radeckého na sociálních sítích. Mám podezření, že většina z nich netuší, kde se Třebnice nacházejí, ani to, že vůbec takové místo existuje.
Kdyby se nejslavnější rakouský vojevůdce hypoteticky narodil na území dnešní Rakouské republiky, troufám si říct, že by jeho rodiště vypadalo jinak. Rakouský stát dokáže šikovně marketingově využít většinu památek po někdejší monarchii pro podporu turistického ruchu. Mám silný pocit, že těch 15-30 milionů, které hodlá Praha zaplatit za obnovu Radeckého pomníku na Malostranském náměstí, by se v jeho rodišti využilo daleko účelněji. Další pomník hlavní město sám o sobě nijak zvlášť nepozvedne; přibude pouze symbol někdejší monarchie, který bude všem na očích. A to je zřejmě to, oč tu ve skutečnosti běží. Protože koho vlastně zajímá nějaký „zapadákov“ na periferii středních Čech…
Třebnice, sv. Jan Nepomucký
Třebnice, na návsi
Kaplička sv. Marka v Třebnici, nachází se u cesty k Dublovicím a Chramostům
