Článek
Zkuste se někdy v noci zastavit. Jen tak, uprostřed ulice nebo na balkoně, schovat telefon do kapsy a podívat se nahoru. Co uvidíte? Pravděpodobně zářící mraky odraženého městského světla, oranžový opar pouličních lamp a možná, když budete mít velké štěstí, pár nejjasnějších hvězd. Ta opravdová, hluboká a černočerná noc se nám potichu vytrácí před očima. A s ní přicházíme o něco, co lidstvo i celou přírodu formovalo od samého začátku.
Už před tisíci lety ve starověku to přitom bylo jasně dané. Svět měl svůj pevný řád a přirozený rytmus. Střídal se den a noc. Po krásném, jasném dni přišla noc – nádherná, temná, hluboká. Noc, kde hvězdy na obloze zářily jak šlak a lidé k nim vzhlíželi s posvátnou úctou. Tehdy jsme ještě žili v naprosté harmonii s přírodou. Temnota nebyla nepřítel, byla to přirozená polovina našich životů.
Tento respekt k noci trval celá staletí. Dokonce i u nás v České Lípě, když se v devatenáctém století v historických uličkách rozsvítila úplně první pouliční lampa, to byl spíše projev romantiky než útok na tmu. Byla to stará, plápolající lucerna. Její plamínek jen slabě blikal do okolního temna, svítil lidem na cestu pod nohy, ale noční tmu jako takovou plně respektoval. O pár kroků dál za rohem stále vládla černočerná noc.
Detail historické lampy na staré pohlednici Česká Lípa
Jenže pak přišla elektřina, levná energie a s nimi doba naprostého šílenství, ve které žijeme dnes. Říká se tomu ,, světelné znečištění,, nebo také ,,světelný smog,,.
Schválně, až půjdete příště na večerní procházku, nebo se budete vracet domů z odpolední směny z práce, zkuste si schválně všímat svého okolí. Otevřete oči a podívejte se, co všechno kolem vás svítí, co všechno je masivně osvětlené – a přitom to není vůbec, ale vůbec potřeba!
Česká Lípa - město světel 🙁
Když si toho začnete všímat, hlava vám to nebere. Svítí prázdné výlohy zavřených obchodů, kde celé hodiny nikdo neprojde. Svítí obří dálniční křižovatky, kde v tichu noci neprojede jediné auto. Svítí gigantické neonové billboardy jen proto, aby do prázdna křičely reklamu, kterou v uších nikdo nevnímá. Osvětlují se celá prázdná parkoviště u nákupních center, fasády prázdných kancelářských budov a stovky kilometrů ulic, kde všichni už hodiny spí. Vůbec to nechápu. Proč máme jako lidstvo tak neovladatelnou potřebu neustále svítit na prázdný beton? Nebo proč se tak strašně bojíme čisté tmy?
Většina lidí nad tím mávne rukou. Myslí si, že je to jen estetický problém, že zkrátka jen nevidíme hvězdy. Ale to nejdůležitější a nejsmutnější na tom všem je, že kvůli tomu našemu nesmyslnému svícení hrozně, ale hrozně moc trpí a umírá příroda.
Všichni to známe. Jdete v létě kolem pouliční lampy a kolem ní zběsile krouží desítky nočních motýlů a můr. Většina lidí si automaticky myslí, že je to normální. Že se jim to světlo líbí, že ho vyhledávají nebo že je lampa zkrátka přitahuje. Ale pravda je úplně jiná. Oni jsou totálně zmatení!
nelétají tak proto, že je světlo přitahuje nebo že ho mají rády. Oni jsou totálně zmatene a dezorientované - trpí!!!
Noční hmyz se po miliony let evoluce orientoval výhradně podle měsíce a hvězd. Světlo z vesmíru na ně padá z obrovské dálky a stále pod stejným úhlem, což je jejich vnitřní kompas, díky kterému dokážou letět rovně a držet směr. Jenže když jim do cesty postavíme naši silnou pouliční lampu, jejich navigace zažije totální kolaps. Vědci zjistili, že umělé světlo jim otočí jejich letový reflex vzhůru nohama. Hmyz se k lampě otočí zády, ztratí kontrolu nad vlastním tělem a uvízne v té záři jako v neviditelné pasti, ze které nedokáže uletět. Létají bezmocně dokola, narážejí do skla, dokud nepadnou naprostým vyčerpáním, nepopálí se nebo je nesežere nějaký predátor.
A pak jsou tu stvoření, která jsou synonymem pro noční kouzlo – světlušky. Pamatujete si, když jsme je jako malé děti vídali na loukách nebo u lesa? Ten pocit, že kolem vás blikají živé, tajuplné hvězdičky? Dnes už na ně narazíte málokdy. Světlušky totiž ke svému životu bezpodmínečně potřebují absolutní, hlubokou tmu. Jejich magické světélkování není pro okrasu. Je to jejich jediný způsob, jak spolu v noci komunikovat a jak si najít partnera. Samičky svítí v trávě a samečci létají nad nimi a hledají je.
Jenže když do jejich tichého světa pustíme záři pouličních lamp nebo záblesky z oken, stane se tragédie. V tom umělém jasu samečci světýlka svých samiček vůbec nevidí. Světlušky oslepené naším světlem přestanou svítit, jsou dezorientované, nenajdou se a nemohou mít mladé. Naše zbytečné lampy tak s každým dalším létem potichu zhášejí tyhle malé živé zázraky. Vymazáváme je ze světa jen proto, že svítíme na prázdná parkoviště.
A nejsou to jen můry a světlušky. Jsou to netopýři, sovy, ježci a miliony tažných ptáků, kteří kvůli naší světelné záři ztrácejí své navigační body na obloze, bloudí a vyčerpaní narážejí do osvětlených budov. Naše lidské sobectví a bezohlednost doslova decimují živé tvory kolem nás, zatímco my spíme za zataženými závěsy.
Ta opravdová, čistá noc se nám vytrácí a je to obrovská tragédie. Zjistila jsem totiž, jak strašně moc je pro nás i pro celou planetu ta tma důležitá. Světelné znečištění nám totiž nebere jen hvězdy a zvířata. Bere nám ten vzácný moment, kdy se v noci všechno kolem konečně ztiší.
Budu k vám upřímná – já sama se tmy vlastně bojím. Mám z ní přirozený strach a obrovský respekt. Ale i když ve mně ta černá noc vzbuzuje obavy, píšu tyto řádky, protože vím, jak moc ji jako lidstvo potřebujeme a proč se ji ze všech sil snažím zachránit.
Pochopila jsem totiž, že tma není opakem světla. Není to prázdnota, kterou musíme porazit pouliční lampou. Tma je prostor, který světlo objímá, dává mu smysl a umožňuje hvězdám zářit.
Teprve když se totiž všechno kolem zhasne a utichne, hluk světa se unaví a lidská mysl najde ten pravý, hluboký klid. Tehdy si člověk uvědomí, jak magická obloha nad námi je a jak malí proti ní jsme. To absolutní noční ticho a hluboká tma jsou prostě nádherné a nenahraditelné.
Měli bychom se všichni občas zastavit. Zhasnout ta zbytečná světla, abychom dali zvířatům, můrám a světluškám šanci žít. Vypnout telefony, podívat se nahoru do mraků a vzpomenout si na to, co lidi fascinovalo už od starověku. Že tma není jen prázdno, ze kterého musíme mít strach. Tma je vlastně nádherná. Je to ta nejkrásnější, nejklidnější část dne, kterou si sami dobrovolně a hloupě ničíme.
Moje prosba:
Velká města sami nezhasneme, ale každý z nás může začít u sebe. Pokud máte zahradu, terasu, balkón nebo rodinný dům, prosím, zamyslete se nad tím, čím v noci svítíte. Opravdu potřebujete mít celou noc zapnutá dekorativní solární světýlka, která svítí do prázdna? Musí fasáda domu zářit až do rána?
Příklad přesvícené zahrady. Vyměňme ostré studené žárovky za šetrné teplé žluté tóny a vraťme noci její magii. 🌙
Zvažte, jestli je to světlo v noci vůbec nutné. A pokud ano, pokud světlo z nějakého důvodu potřebujete, vybírejte prosím žárovky a svítidla s teplou žlutou či oranžovou barvou a vyhněte se té studené, agresivní bílé. Teplé tóny jsou k noční přírodě mnohem ohleduplnější, nemátnou hmyz v takové míře a pomohou vrátit kousíček té ztracené noční magie zpátky. Děkuji.
Tma není prázdnota, ale domov světlušek. Když krajinu zahltíme umělým světlem, přicházíme o zázraky přírody. Zhasněme občas, ať může zářit život
S láskou Štěpánka
