Jak středověká papežská bula Vox in Rama zmasakrovala evropské kočky

V roce 1233 seděl na papežském stolci Řehoř IX., který usiloval o to, aby sjednotil a reguloval postupy svaté inkvizice. Inkvizice byla v té době poměrně roztříštěná a dělená podle jednotlivých biskupství. Papež Řehoř tak nechal založit papežskou inkvizici, čímž se pokusil dát procesu pronásledování hereze řád. To napomohlo tomu, aby byly inkviziční procesy co možná nejspravedlivější, a papežská inkvizice měla zaručit důkladné šetření kacířství.

Téhož roku v Německu propukla vzpoura rolníků ve Stedingenu. Rolníci, poddaní knížecímu arcibiskupství v Brémách, si začali stále více stěžovat na zvyšování daní a pokusy arcibiskupství zabavit jim polnosti a majetek. Tyto stížnosti přerostly v plnohodnotnou vojenskou vzpouru. Při povstání se jim dokonce podařilo dobýt a kompletně vypálit dva hrady hraběte z Oldenburgu.

Zprávy o vzpouře se z arcibiskupství začaly šířit k papeži a arcibiskupové trvali na vyhlášení křížové výpravy proti kacířům. Papež na vzpouru a volání po křížové výpravě do Německa zprvu reagoval opatrně. Nechal proto zahájit šetření, kterým pověřil inkvizitora Konrada von Marburg, jenž v Mohuči započal inkviziční proces. Konrad poté poslal papeži zprávu, ve které sdělil, že se mu podařilo odhalit satanistickou sektu luciferiánů.

Mělo se jednat o náboženskou sektu, za kterou měla stát žena jménem Lucardis. Ta měla zpočátku v soukromí oplakávat pád Lucifera (ďábla, Satana) a prosazovat obnovení jeho vlády. Do sekty, kterou ve třináctém století objevila papežská inkvizice, se měli zapojovat právě vzbouření rolníci ve Stedingenu.

Lucifer (z latinského lux a ferre = světlonoš) byl v křesťanské teologii ztotožňován s padlým andělem na základě biblického textu proroka Izaiáše. Právě Lucifer měl být ústřední figurou uctívanou touto sektou. Podle moderního pojetí a knihy Satanistická bible autora Antona LaVeye je Lucifer jedním z knížat pekla. Jeho panství má spadat do východní části pekla. Překlad jména Lucifer zní „jitřní hvězda“ a představuje nositele světla, intelektualismu a osvícení.

Papež Řehoř IX. pravděpodobně zprávu od inkvizitora Konrada použil jako odůvodnění k tomu, aby mohl kázat o křížové výpravě proti probíhající vzpouře. Zpráva o tom, že měla být odhalena satanistická sekta, se tak velmi hodila a nabízela vhodné řešení, jak „oprávněně“ potlačit probíhající vzpouru křesťanským vojskem a zároveň potřít herezi. Papež tedy vydal bulu Vox in Rama (Hlas v Rámě), která herezi líčí takto:

„Jak totiž vaše listy, plné velkého zármutku a nesmírné bolesti, jež nám byly předloženy obsahovaly, mezi různými druhy herezí, které kvůli rozmáhajícím se hříchům nakazily Německo, jedna, jak je ohavnější než ostatní, tak je i obecnější pro všechny, která nejen těm, kdo ji vyprávějí, ale i těm, kdo ji slyší, nahání hrůzu, již propukla ve vznešených a velmi mocných údech církve.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

„O počátcích tohoto moru se vypráví toto:

když je do něj někdo přijímán jako novic a poprvé vstupuje do škol zatracených, zjeví se mu jakási podoba žáby, kterou někteří nazývají ropuchou. Tu někteří zezadu a někteří do tlamy zavrženíhodně líbají, přijímajíce jazyk bestie a její sliny do svých úst. Ta se zjevuje někdy v nepatřičné velikosti, a někdy v podobě husy nebo kachny, a většinou na sebe bere i velikost pece.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

„Následně před postupujícího novice předstoupí muž podivuhodné bledosti, s černočernýma očima, tak vyhublý a hubený, že se zdá, jako by po strávení masa zbyla jen kůže natažená na kostech; toho novic políbí a cítí, že je studený jako led, a po polibku z jeho srdce zcela vymizí památka na katolickou víru.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

„Když poté usednou k hostině a po dokončení této hostiny vstanou, skrze jakousi sochu, která v takových školách obvykle bývá, sestoupí pozpátku černý kocour se zkrouceným ocasem o velikosti průměrného psa, kterého zezadu líbá nejprve novic, poté mistr, pak jednotlivě po řadě ti, kteří jsou toho hodni a dokonalí; nedokonalí však, kteří se za hodné nepovažují, přijímají polibek pokoje od mistra, a tehdy, když jsou jednotlivci na svých místech a jsou pronesena jakási zaříkávadla a hlavy se nakloní ke kocourovi: Ušetři nás, říká mistr a nařizuje to i každému dalšímu, načež třetí odpovídá a říká: Víme, mistře; čtvrtý řekne: I my musíme poslechnout: a když je toto takto vykonáno, jsou zhasnuty svíce a přikročí se k nejodpornějšímu dílu smilstva bez jakéhokoli rozlišování mezi cizími a příbuznými.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

Bula pak popisuje smilstva, ke kterým dochází mezi účastníky. Pokud je hostina zakončena a nachází se na ní více mužů než žen, provozují muži homosexuální styk. Podobně si počínají i ženy mezi sebou, když provádějí „styk proti přírodě“.

„Když je dokonán tak nevýslovný zločin a svíce jsou znovu rozžaty a všichni jsou uspořádáni ve svém pořadí, z temného kouta školy, který nejztracenějším z lidí nechybí, vystoupí jakýsi muž, od pasu nahoru zářící a jasnější než slunce, jak říkají, a od pasu dolů chlupatý jako kocour, jehož záře osvětluje celé místo.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

Poznámka autora: Vstupující muž, který rozzáří a osvětlí celé místo, naznačuje, že je zde popisován kult uctívačů Lucifera, jehož figura je vnímána jako nositel světla.

„Tehdy mistr, odtrhnuv kousek z roucha novice, řekne tomu zářícímu: Mistře, toto mi dané dávám tobě, a onen zářící odpoví: Dobře jsi mi mnohokrát posloužil a ještě lépe posloužíš, svěřuji tvé ochraně to, co jsi dal, a po těchto slovech okamžitě zmizí.“ (Rodenberg, 1883, str. 433)

Bula vrcholí vylíčením urážek samotného Krista, a to tak, že stoupenci kultu si mají o Velikonocích odnášet tělo Páně do svých domovů, kde jej následně vhazují do záchodů. Zde plivají a nadávají na nespravedlnost Hospodina, který podle jejich názoru neoprávněně uvrhl Lucifera do pekla.

Další část papežské buly obsahuje náboženské a teologické odkazy na pasáže z Bible. Bula pak končí výzvou k přijetí kříže a k náležitému rozdělování odpustků za tuto službu Bohu.

Následkem papežské buly Vox in Rama bylo skutečně tažení křižácké armády proti sedlákům v Německu. Křížová výprava i přes jednu triumfální výhru sedláků nakonec skončila vítězstvím vojáků Krista a úplným masakrem povstalců.

Zároveň však někteří historikové uvádějí, že následkem papežské buly mělo v Evropě propuknout i jiné šílenství. Na základě údajné zprávy svaté inkvizice, která hovoří o přijímacím rituálu při sabatu, byla zmíněna přítomnost černého kocoura.

To mělo vyvolat masivní reakci, kdy měly být systematicky vyhlazeny veškeré kočky ve městech a vesnicích. Obyvatelé měli kočky shromažďovat, rozsekávat a hromadně pálit. To napomohlo populačnímu nárůstu krys a díky tomu se měla v Evropě zhoršit situace s morem (černou smrtí). Zároveň to vedlo k tomu, že bula Vox in Rama neodmyslitelně spojila černou kočku s čarodějnictvím.

Existují však i odmítavé teze, které teorii o vyhlazování koček nepodporují. Archeologické důkazy, které by ukazovaly na rozsáhlé a systematické zabíjení koček, totiž neexistují. Jsou sice známy archeologické nálezy kočičích kostí, ty ovšem spíše ukazují na to, že byly kočky zpracovávány na maso a kůži, nikoliv však systematicky a bezcílně hubeny.

Podle této teorie tak jediným důvodem, proč mohlo být nařízeno zabíjení zvířat (a to nejen koček), bylo, když se v nějakém městě začal šířit mor. Právě tehdy byla zabíjena zvířata, o kterých se lidé domnívali, že nákazu šíří.

Velmi děkuji, že čtete. Děkuji také za veškerou podporu.

Zdroje:

Carl Rodenberg, Epistolae saeculi XIII e regestis pontificum Romanorum selectae, MGH, Berlín, Weidmann, 1883

Engels, Donald W. (1999). „Appendix III: Pope Gregory and the Vox in Rama“. Classical Cats: The Rise and Fall of the Sacred Cat. New York: Routledge

Förg, L. Die Ketzerverfolgung in Deutschland unter Gregor IX. Berlín, 1932.

Laycock, Joseph P. (2023). Satanism. Elements in New Religious Movements (online ed.). Cambridge University Press